Brasyl
Ian McDonald
Nechte se okouzlit jedním z největších a nejzvláštnějších národů světa. Minulost, současnost i budoucnost Brazílie s veškerou její barvitostí, vášní a proměnlivostí splývají ve fascinujícím díle, které je zčásti science fiction a zčásti historií. São Paulo, 2032 Jen krůček od slumů São Paula blízké budoucnosti, ve městě pohádkového bohatství a chudoby, si Edson vlastními silami buduje firmu na hledání talentů. Náhodné setkání ho vtáhne do nebezpečného prostředí ilegálních kvantových výpočtů, jenže kam se dá uprchnout ve světě, v němž je neustále sledován každý pohyb i tvář? Rio de Janeiro, 2006 Ambiciózní rijská televizní produkční Marcelina hledá ten pravý hit, reality show, na níž by si vybudovala pověst. Když ji nejnovější inspirace zavede na stopu zavrženého brankáře ze Světového poháru, nechtě se zaplete do pradávné konspirace, která ji ohrožuje nejen na životě, ale i na duši. Amazonie, 1732 Jezuita otec Luis je vyslán do kvasu Brazílie osmnáctého století s úkolem najít a potrestat odpadlého kněze, jenž sešel z cesty pravé víry a vybudoval v brazilském vnitrozemí obrovskou říši. To, co otec Luis v doprovodu francouzského zeměpisce objeví v zapadlých končinách Amazonky, je krajní zkouškou pro jeho víru i chápání samé podstaty reality. Tři postavy, tři příběhy, tři Brazílie, vše spojeno napříč časem, prostorem a realitou v nesmírně ambiciózním románu, jenž zpochybní váš způsob uvažování doslova o všem.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2010 , Triton , ArgoOriginální název:
Brasyl, 2007
více info...
Přidat komentář
Řeka bohů byla super, ale tohle je velké zklamání.
Základní problém je, že opravdu důležitá je jen jedna linie - ta historická. Na té to taky jakž takž funguje. Linie futuristická nabízí lehký cyberpunk, který ovšem ubíjí ústřední postava a jejíž oddělený příběh taky není až tak závratný. Linie současnosti je nedůležitá, nezajímavá a hlavní postava je nesympatická až na půdu.
Asi do dvou třetin jsem to četl s tím, že to třeba začne k něčemu směřovat a nějak se to zlepší. Během poslední třetiny už mi to bylo jedno, ale chtěl jsem to dočíst, když jsem se už dostal tak daleko. Znovu už bych to neudělal.
Při četbě "Brasyl" jsem se průběžně uváděla do správné nálady sledováním filmů jako "Město bohů", "Tropa de Elite" atd., pouštěla jsem si ukázky capoeiry a zavzpomínala na fotbalové MS v Brazílii, konkrétně na tragikomické selhání sebevědomého domácího týmu s Německem.
Přes náležitou psychickou přípravu mi autor přivodil lehce rozporuplné pocity. Nebyl až takový problém přijmout McDonaldovo multiversum, ale z různých kvantových teorií jsem přece jen měla poněkud těžkou řepu, jakkoliv bylo vše podáno ve verzi pro natvrdlé. Každá ze tří dějových linií měla svá pozitiva i negativa; totéž platí o hlavních postavách, žádné z nich jsem docela nepropadla. Nejčtivější a nejsnáze představitelná byla historická část putování jezuity Quinna a vědce Falcona oblastmi Amazonie. Nejkontroverznější a zpočátku matoucí byl příběh z budoucnosti v Sao Paolu. Špatně se nečetla ani mírně fotbalová linka ze současnosti. Jako bonus jsem se dozvěděla něco nového o capoeiře, což je z mého hlediska fascinující bojové umění/tanec. Množství brazilských výrazů bylo bez obtíží domyslitelných, případně dohledatelných v rejstříku na konci knihy (až na výjimky: např. často zmiňované "jeito" jsem musela vygooglit - náznak vysvětlení román nabídl až někdy v závěrečné čtvrtině).
Jak shrnout své chaotické dojmy? Nejsem zklamaná, nelituji času zprostředkovaně tráveného v různých realitách Brazílie (osobně se tam nechystám), ovšem nadšená také nejsem. Motivace obou bojujících frakcí působila chatrně, nedokázala jsem v sobě vůči "těm špatným" vyburcovat odpor... a byli opravdu ti špatní? Nebýt historické linie, neměla bych to jak poznat. Snad mě Ian McDonald silněji osloví "Řekou bohů". 70%
Já jsem jinou knihu tohoto autora nečetla a upřímně nejsem příznivec sci fi, ale tohle se mi líbilo.
Brasyl je umíchán ze stejných ingrediencí, jako předchozí Řeka bohů; exotická krajina plus tři hlavní dějové linie, zde navíc časově rozhozené (1732, 2006 a 2032), které se v závěru..ano, protnou. Na rozdíl od Řeky je ale Brasyl ještě špinavější, nařvanější, dost extravagantně napsaný a díky tomu občas i srozumitelný asi jako inženýrská síť rozvodů načerno připojené kabelovky v průměrné favele. Na druhou stranu si tak samotnou svou strukturou vynucuje číst důkladně.
Nejspíš bude záležet na tom, jakou nohou jste v den, kdy ho rozečtete, vstali a upřímně řečeno, docela chápu i zdejší nízká hodnocení. Mě osobně tahle specifická všehochuť malicie a jeita doprovázené na berimbau (knížka disponuje menším portugalským slovníkem...a, nevím proč, i seznamem skladeb k ní vhodných; poslouchatelné jsou tak dvě - De Falla Popozuda Rock ´n Roll a Tijuana Pula), sledující těžkou cestu Brazílie s výhledem na její budoucnost, stejně jako obdobně těžkou rodoviu od tklacovských stavů ke kvantovým počítačům, sedla.
Škoda jen konce; místo oslnivé spršky jisker zkratu oněch tří nedokonale odizolovaných drátů času, se dostavila spíš jejich přidušená ozvěna ztracená ve tmách lehce šarlatánské čapky, kterou svému dílu některými záměrně zamlženými rozpory, v čele s Řádem, autor nasadil.
Možná se ale pletu a něco mi prostě uteklo. Buď jak buď, vzhledem k originalitě a celkové hutnosti, a taky že jsem se bavil a fandil, dávám Brasylu pořád za plný počet.
5 trochu zklamaných, ale pořád dobrých *****
PS: Věděli jste, že si v Riu můžete zajít do sauny?
Osobně si kafíčko často nedávám,ale tahle Brazilská přišla k chuti.
Ano,nejde o přímočaré počteníčko,někdy pusobí rozvlekle a téměř bez dialogu,tak to bývá u těchto knih,že budete vtaženi do děje skoro v polovině. Nojo Ian M. to prostě tímhle stylem dává a přistoupit nato je docela výzva i když trošku nadneseně. Avšak TI co očekávají od čítání něco víc než chvilkovou kratochvíli s výbuchy a prvoplánovým příběhem,dostanou nadžánrovou saj-finu.
Skloubení více časových období není sice nic novátorského,ale ta skládanka funguje. Osobně mi vyhovuje právě tahle forma bez přehršel technických informací,unavných popisu,prostě se jde hned bez okolku na věc.
Exotično sedí spolu s džunglí jak tukan na břehu Amazonky,futebolem,telenovelama-jsme přeci v Jižní Americe s podstatou reality a míněním,že tak uplně vše není v naší moci a tolik naši vychvalováné svobodné vuli. Jo a kalhotky s kočičkou Kitty bych vážně nečekal :-)
Vzhuru napříč do všech univers,tam do Brasylu,kdysi,ted,potom a vlastně navždy.
Keby nebolo zaujímaveho námetu asi by som to uplne pochoval bez jedinej star. No žaby z toho autor vyťažil dosť sa nedá povedať. Už len sám jazyk ktorim je román pisaný je pre mna katastrofa katasttrofa katastrofa, ktorá ma štvala moc moc moc. Nadbitočna opisnosť, retrospektívi len tak porozhadzovanè v texte a zbytočne, opakovanie slov, divný slovosled, nudnè akčne scèny, nútená coolovost textu (majú byt cielovou skupinov teenegery?). Ale nielen forma bola zlá, cele to bolo nedotiahnute, dej minimálne do polovice vata, zápletka prehliadnutelná, osoby nevykreslenè (hlavne mnoho vedlajších postáv), dej zmetočny, myšlienkový presah skoro nulovy (slová=dej), pointa a rozuzlenie predvidatelne (navyše takýmto "rozuzlením" sa niektore aj priemernè sf filmy len rozbiehaju). Asi najlepsie by bolo prepisat to na poviedku, aj kedsa mi zda ze podobnu som uz niekde čital.
Je to trochu přehnaně složité, ale líbilo se mi to. Je to svým zpusobem hrozně skvělé, jen ten konec byl trošku trapně zvláštní..
Dvě roviny vyprávění, tři roviny, takové postupy jsou dnes oblíbené. Dobře bylo toto téma zpracované ve filmu Fontána (The Fountain - středověk, současnost a ... něco podivného dalšího). Brasyl mě ale velice zklamal. Téma Brazílie jde zvládnout tak hezky (a zas film - Město bohů), ale buď to nesedí kvůli knižní formě, nebo autor nepíše zajímavě. Či nepiše o zajímavých věcech, faktem ale je, že prostřední rovina roku 2006 mě zajímala pramálo. Druhé dvě zní zajímavěji, ale jen zní, přišli mi spíše podprůměrné. Knihu jsem ani nedokázal dočíst a tak se zařadila mezi ty 2-3% knih, které jsem rozečetl a nikdy nedočetl z důvodu nezájmu.
A to byla nominovaná na 4 různé sci-fi ceny a když jsem jí viděl v knihovně v poličce, kvůli tomu jsem se po ní vlastně vrhnul. Jedno z největších zklamání za tento rok. Asi i proto, že to sci-fi tam je spíš jen aby se neřeklo.
Sice trvá polovinu knihy než konečně pochopíte o co v té knize běží ale výsledek stojí zato.
Brasyl
Produkční Marcelina Hoffmanová, hledač talentů Edson Jesus Oliveira de Freitas a otec Luis Quinn jsou hlavními postavami tří dějových linií z minulosti, současnosti a budoucnosti Brazílie, každá nevyhnutelně směřující ke svému vrcholnému okamžiku, v němž pochopí a snad i ke svému prospěchu ovlivní zákonitosti multiuniverza. São José Tarumás v Amazonii v roce 1732, Rio de Janeiro v roce 2006 a São Paolo roku 2032 představují tři podoby země, proslulé svými latinskými rytmy, jak je vidí Ian McDonald. Každá z těch podob je zvláštní a specifická, nicméně je jen podhoubím pro zcela nové chápání reality nespočetného množství navzájem si podobných, ale i odlišných světů, jejichž hranice stráží kasta sesmariů a o jejíž pravidla se stará Řád. Dokud autor pracuje v jednotlivých oddělených liniích, je všechno v pořádku, jakmile se však pokusí vetknout příběhům společný myšlenkový základ, dát jim vyšší smysl, začíná se mu to celé bortit pod rukama. Výsledkem je finále, u něhož jsem nevěděl, co si s ním počít a které ve mně zanechalo pachuť pochybností, k čemu to všechno bylo.