Bratr František

Bratr František
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29506/bmid_bratr-frantisek-o4G-29506.jpg 4 14 14

Kniha z pera francouzského autora mapuje životní dráhu asi největší postavy středověkého mnišství od jeho zrození v rodině soukeníka z umbrijského městečka Assisi, přes bezstarostné rozpustilé mládí a zlomový okamžik, kdy se rozhodl opustit kariéru obchodníka a dát se do služeb božích, přes období velkého hledání, napněného vidinami a zjeveními až k vytvoření svého bratrstva, které opustilo bohatství tehdejšího řádového života a vydalo se cestou naprosté oddanosti a chudoby a vrcholí jeho nepochopením a smrtí. Autor se snaží o pečlivé rozkrytí skutečných událostí, které jsou mnohdy zahaleny do apologetického hávu hagiografických legend a při tom neopomíjí sledovat i dobové jevy, které vytvářely soudobé klima. Na obálce: Pravděpodobně nejstarší dochované zobrazení sv. Františka. protože na něm světec nemá ještě ani stigmata, ani svatozář, vzniklo téměř určitě před datem jeho svatořečení, tj. 16. 7. 1228. Freska se nachází v kapli sv. Řehoře v klášteře Sacro Speco v Subiaco.... celý text

Náboženství Biografie a memoáry Historie
Vydáno: , Cesta
Originální název:

Frère François, 1983


více info...

Přidat komentář

Luigi1
05.10.2024 3 z 5

Tato kniha mě docela zaujala

martunka
11.12.2022 5 z 5

Tak tahle kniha o mém oblíbeném svatém se mně líbí asi nejvíc.


matej.kulistak
11.11.2020 5 z 5

Asi je třeba upozornit, že nejde o meditativní životopis plný dialogů, světcových volání k Bohu apod., které známe z románových zpracování životů svatých, kdy si nemůžeme být jisti, kde končí realita a začíná umělecká licence a snaha povzdubit čtenářovu zbožnost.

Tady jde o představení člověka z masa a kostí. Dozvídáme se o historickém Františkovi a jeho době, a to formou tak strhující, jako by šlo o detektivku. Zkoumáme prameny, hledíme na fresky, rekonstruujeme. Je to fascinující, přesvědčivé, je v tom krásný laskavý humor. Těžko uchopitelný světec se zlidšťuje, aniž by tím pozbýval cokoli ze své výjimečnosti. Greenův přístup mi naprosto vyhovoval. Tato historiografická rešerše je ale prodchnuta pohledy do nitra člověka, zamyšleními nad jeho myšlením a vztahem ke světu a Bohu.

Tuto knihu jsme četli se ženou během výletu stopem do Assisi. Dobrodružnost cesty a čtení byla téměř srovnatelná. Jde o hluboké, strhující, ale zároveň lehce psané vyprávění, které sv. Františku přibližuje, doopravdy přibližuje - činí nám ho blízkým.

zipporah
01.09.2020 3 z 5

Julien Green svojím postojom v knihe dodržuje tradičnú naivitu, ktorá sa stáročia krúti okolo charakteru postavy sv. Františka. Nie je to taká naivita, akú si možno vybavujeme hneď v predstavách, je to skôr tá naivnosť, ktorá sa približuje filozofickej predstave o naivite u Friedricha Schillera. Píše o nej v súvislosti s umením, ale veď v podstate aj to, čo konal sv. František, je viac-menej "umením". Ja ako ateista tohto svätca veľmi, ale veľmi môžem a uznávam, takže ma knižka potešila, hoci by som prijala v popise tých portrétov aj fotografie.

A na záver vetička od Greena vcelku rýdzej pravdy o San Francescovi di Assisi: "Chcel zachrániť svet a zachránil nádej." srdiečko

Cyanine
03.08.2014 4 z 5

Na můj vkus příliš mnoho faktů a jmen v daném období. Znalci to asi ocení, ale pro mě tam toho bylo zkrátka moc. Samotné legendy se tu zmiňují jakoby okrajově, jako něco co už každý zná. Chtěl jsem něco jako povídání o životě Františka, něco více beletristického.

HTO
06.11.2013 5 z 5

Výpisek – začátek kapitoly Veliký zlý vlk: „Vlk z Gubbia je natolik známý, že není třeba ho představovat. Je to nejméně zázračný zázrak ze všech Františkových zázraků. Největší zázrak by byl, kdyby vlk byl sežral Františka, protože neexistuje ani jediný příklad, že by nějaké zvíře bylo ublížilo tomu drobnému muži v hrubé kutně. Z důvodů, které nám zůstávají neznámy, ho celé zvířecí království respektovalo. Konstatujeme pouze, že ho zvířata milovala. Viděla na něm snad auru lásky, kterou naše oči nemohou rozeznat, která ale na ně působí a činí je šťastnými? Možná se jim jevila jako aureola, kterou vídáme na portrétech světců. Příkladů je mnoho. Jeden z nejslavnějších je příklad svatého Sergeje z Radoněže, jehož společníkem v lesích byl medvěd, s nímž se dělil o chléb. Nezapomínám také na lva svatého Jeronýma, který si trpělivě nechal vytahovat z tlapy trn, což bylo počátkem dlouhého přátelství mezi dvěma osobnostmi, s nimiž jak s jednou, tak s druhou bylo dost těžko vyjít.“