Bratr spánku

28.03.2013

Ten štýl rozprávača ma vážne sral... pasáže, kde sa priamo prihovára čitateľovi ma vyrušovali, ale to je skôr kopanie do blbostí, na ktorých kniha nestojí. Príbeh Eliáša ma vnútorne požul, vypľul a ešte mal tú drzosť, že mi nedal nič na oplátku, čoho sa chytiť... Ja si kľudne prečítam viac funny literatúru alebo takú z ktorej niečo zdestilujem. Zase raz posolstvo, ktoré sa mi prešmyklo pomedzi prsty :D. Ta ale uľejme si čistého vínka, brak to nebude, lež aj tak nesadol . :)

06.03.2013

Je to brutální, je to čisté, je to rozmáchlé (v dobrém slova smyslu, autor si to s přehledem může dovolit), je to zaťaté. Knížka psaná zároveň s vášní i s rozmyslem. Příběh má znaky podobenství, a když se toto umí, je to kumšt. Schneider to umí.

Osobně bych trochu upřesnila tvrzení z anotace, že Schneiderův styl připomíná Márqueze. V něčem ano, ale... Márquez je sice také mlžnatý, horečnatý a syrový, ale oproti Schneiderovi je přece jenom více „statický“; Schneider je rychlejší, ostřejší, víc utíká dopředu. Další prvek: Márquez při vší bezvýchodnosti a té tíze, již na vás nakládá, pořád v jádru podává výpověď o lidskosti; Schneider na nějakou lidskost kašle, je divočejší, animálnější. Pozor – tímto v žádném případě neporovnávám kvality obou autorů, ale pouze jejich styl a „spisovatelskou náturu“.

A proč tedy jen čtyři hvězdičky? Autor přece jen maličko hraje na efekt, přece jen je víc, než by se mi líbilo, zaujat svou vlastní výjimečností. Tedy – on výjimečný je, ale právě proto nemusí mít zapotřebí SI to dokazovat.

Ale pozor: Knížku rozhodně doporučuju, jsem ráda, že jsem se k ní dostala.