Ztracený templářský poklad
Zuzana Koubková
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/231361/mid_bratr-zdislav-ztraceny-templarsky-p-cmZ-231361.jpg
4
124
124
Bratr Zdislav série
1. díl >
Píše se rok 1317 a bratr Zdislav z rytířského řádu johanitů přijíždí do Uhříněvsi, aby se zde ujal správy řádových statků. Jeho jmenování uhříněvským správcem je poněkud překvapivé, neboť Zdislav nebýval vždy johanitou, původně vstoupil do řádu templářů, který byl před několika lety za dramatických okolností zrušen. Templáři byli nařčeni z řady těžkých zločinů, včetně modloslužebnictví, magie a zvrácených sexuálních praktik. Jenže doba je značně neklidná, spory mezi šlechtou a králem vrcholí, v okolí dochází k četným loupežím, a navíc je pro výjimečné činy třeba výjimečných mužů…... celý text
Přidat komentář
Knihu je jistě záhodno nejen nesoudit podle obalu, ale ani podle jiných knih. Když už soudit, tak především podle toho, jaká je sama o sobě. Zde se však srovnání neubráním.
Chvíli před tím, než jsem se zakousl do "Templářského pokladu", spolkl jsem pár Vondruškových "Hříšných lidí", a bylo mi (nepřekvapivě) jak kdybych se napchal nadmírou jídla nevalné chuti v zaplivaném bufetu. Při čtení jsem se tedy v duchu stále vracel k tomuto otřesnému zážitku a ptal se sám sebe: konzumuji tentokrát něco lepšího? Nebo mi zase bude blbě?
A nakonec jsem přeci jen s úlevou konstatoval: Tohle není Vlastimil Vondruška!
Dalo by se skoro říci, že mi paní Koubková vrátila víru v život, vesmír a vůbec. Ukázala totiž, že ještě existují české historické detektivky, kde - i když autor(ka) nejde do kdovíjakých hloubek - mohou být postavy zajímavé, rozmanité, nejednoznačné a přitom poměrně pevně charakterizované (jaká to úleva po rozplizlém neurčitém charakteru Oldřicha z Chlumu a zaměnitelných postavách okolo něj). Že dialogy nemusí být nutně duchamorné a mohou mít i šmrnc. Že detektivní zápletka může být střídmá, nepřekombinovaná a stát bezpečně na nohou (což zvláště oceňuji s ohledem na to, že se děj točí okolo templářů). Že děj lze ukočírovat, že není nutné se nejprve doširoka rozmáchnout a na posledních stránkách vše zas uspěchaně uzavírat. A - jak již píše uživatelka Vestička - že se lze obejít i bez sklepnic.
A taky, že s historií není nutné zacházet jako s prodejnou dámou a že je možné se (s jistou tolerancí) vyhnout zásadním chybám. Tedy téměř...
Z většiny chyb, které v textu vyskytly, bych si nic nedělal. Jedna, takříkajíc vondruškovská (Vondruška se jí dopouští opakovaně) mě ale silně zamrzela.
Paní Koubková, prý občas zdejší komentáře čtete. Pokud si přečtete i ten můj, tak si, prosím, poznamenejte, že johanitský plášť není bílý, ale černý! ČERNÝ!!! S bílým (tj. stříbrným), nikoliv tedy červeným, osmihrotým (to máte správně) křížem. A zřetelně se tedy liší od pláště templářského, který je doopravdy bílý (s červeným heroldským křížem, navíc na srdci, ne na rameni jako kříž johanitů).
U Vondrušky mě tato chyba zdaleka netrápila tolik. Prostě jsem ji přihodil na hromadu k ostatním. Vondruška má, holt, tu výhodu, že rytířské řády nejsou jeho ústředním tématem (na druhé straně se však dopouští jiných zvěrstev). Pokud je však hlavním hrdinou knihy johanita, který býval templářem (a kamarádí se s křížovníkem), pak se jedná o zcela zásadní faux-pas.
Být škarohlídem, asi zaskuhrám něco ve smyslu: To se v Čechách nenajde autor historické prózy, který by si byl schopen udělat základní rešerši k tématu?! Škarohlíd nejsem, takže pevně věřím, že si autorka své téma prostudovala a tenhle omyl jí nějak v hlavě uvízl už dříve...
Chtěl jsem knize dát solidní čtyři hvězdičky. Její čtení mě opravdu těšilo od začátku do konce. Skrze ten plášť však musím minimálně jednu strhnout. Možná by si zasloužil i víc.
Chvílemi velmi syrové, je vidět , že lidé byli různí i ve středověku. Po dlouhé době jsem se opět o někoho v knížce bála. To , že je Zdík normální člověk s chybami, je po Vondruškovi veliká úleva. Úlevná byla též absence sklepnic.
Kdybych ale věděla, že se v knize vyskytuje Richenza, a že budu muset kvůli ní znovu absolvovat úvod do velkých dějin začátku čtrnáctého století, knihu si nepřečtu. Já ten příběh už znám, a hlavně tu dobu po vymření Přemyslovců nesnáším. Soustředit se na ty Templáře a Johanity, o kterých nic nevím, by pro mě bylo mnohem lepší. To je ale jen můj problém asi. Vím, že paní Koubková si to tu občas přečte, takže moc děkuju, a připomínám, že není jen třinácté a čtrnácté století. To je totiž už dost provařená doba , podle mě.
Jak se zdá, tak jsem si našel další oddychové čtení z naší historie, ke kterému si rád čas od času půjdu odpočinout.
Často jsem se neubránil srovnání s mým oblíbeným autorem Františkem Niedlem, který píše přeci jen více vytříbeně a vice poutavě, ale i tady děj hezky plyne a rozhodně se pustím i do dalších dílů.
Pro mě nový objev v žánru historická detektivka. Já byla opravdu spokojená a navíc se mi líbila lokalita, kam byl příběh zasazen, protože ji znám a tak jsem si mohla představovat, jak to tam dřív vypadalo. Každopádně johanita Zdík mi byl sympatický a ráda si přečtu další pokračování.
Protože jsem se k prvnímu dílu dostala až po přečtení těch ostatních, teprve teď jsem se dozvěděla, jak se Zdislav seznámil se svým spolubratrem v kutně Ojířem.
Nic moc extra, z počátku se to i dost vleklo, ale postupně příběh přece jen získal spád a napětí, takže jsem vydržel bez přemáhání až do konce. Nicméně na více než tři hvězdy to u mě nedá.
Z počátku jsem byl z knihy dost rozpačitý, jak jazyk tak styl mi neseděly. Pak se ale ukázalo, že zápletka je zajímavá a celkem promyšlená. Určitě zkusím i dali díl.
Českým historickým detektivkám teprve přicházím na chuť, ale musím přinat, že tato mě moc nebavila. Do historie se většinou snažím pouze nahlédnout nebo spíš vtáhnout dějem. Nepátrám po tom, kdo byl čí příbuzný, jakého stavu nebo co vlastnil. Autorka zřejmě má historické vědomosti, ale tady mi to trochu překáželo, občas jsem se trochu ztrácela. Děj a vývoj detektivního proudu nedokázal udržet pozornost ani napětí. A taky mi přišlo, že šlo hlavně o loupeživou bandu a ne o templářský poklad, o kterém jsem myslela, že hlavní část knihy bude...
Historické romány mám moc ráda a 14. století u nás je pro mě obzvlášť lákavé. Na knize oceňuji styl psaní autorky, celkem dobře vykreslené postavy, popsaná krajina a usedlosti. Líbily se mi i místy vtipné scény a dialogy, naši předkové přece nemohli být suchaři :-). Naopak asi do poloviny knihy mě neupoutal celkový děj a hlavní postavy se mi zdály slabší. Asi to bude tím, že od paní Koubkové jsem četla lepší knihy (Rytíř zelené růže, Kníže Václav, Boleslav) a měla jsem vyšší očekávání hned od začátku. Ale v druhé půlce knihy se to postupně zlepšovalo a jak bratra Zdislava tak pacholka Güntera jsem začala vnímat líp a víc mě přitáhl i děj.
Ráda si přečtu další díl.
Moje první setkání s autorkou a určitě ani poslední. Knížka se mi docela líbila a oceňuji, že rytíř Zdislav je ztvárněn jako člověk z masa a kostí. Několik věcí jsem si v průběhu čtení ověřoval ve vztahu k popisovanému roku 1317 (např. církevní hnutí valdenských nebo slona, ke kterému byl přirovnáván válečný kůň jedné z postav). To je asi možné. Faktografickou připomínku mám ale k postavě nejvyššího sudího království Chotěbora z Říčan. Podle wikipedie (netvrdím, že je bezchybná) zemským sudím v letech 1309-1324 měl být Oldřich z Říčan (https://cs.wikipedia.org/wiki/Nejvy%C5%A1%C5%A1%C3%AD_zemsk%C3%BD_sud%C3%AD nebo https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%A1ni_z_%C5%98%C3%AD%C4%8Dan), ale hlavně Slezsko se de iure stalo součástí zemí Koruny české až v roce 1335 (Otakar Dorazil - Světové dějiny v kostce, Toužimský a Moravec 1947, str. 174)! Také jsem měl chvílemi trochu problém správně se orientovat v množství postav. Takže srážím hvězdy a hodnotím celkem 3,3.
Zpočátku jsem se v ději celkem ztrácel (hodně jmen), postupně jsem pochopil souvislosti. Knihy pana Vondrušky se mi zdají trochu svižnější, ale od autorky si ještě někdy něco přečtu.
toto byla moje první knížka od paní Koubkové. Mám velmi rád historické detektivky, ale protože latka je v čechách nasazena velmi vysoko, a to hlavně díky panu Niedlovi, tak paní Koubková malinko zaostávala v dávkování napětí a hlavní hrdina, který je shodou okolností také johanita, stejně jako hlavní hrdina pana Niedla, stejně tak doba ve které se děj odehrává, přesto knížky pana Niedla jsou daleko dynamičtější. Ale to nic neubírá na faktu, že jsme mohli poznat další aktéry této velmi divoké doby, takže si určitě přečtu ještě druhý díl a teprve podle něj budu soudit, zda pokračovat ve čtení této autorky.
Příjemné překvapení! Od knihy jsem moc nečekala, jednak je prvním dílem této autorky, k němuž jsem se dostala, ale hlavně kvůli templářům, kteří často mají tendenci se hemžit v románech pochybné kvality. Paní Koubkové se ale podařilo napsat příběh, který šlape, je v něm napětí, pěkně vykreslené prostředí i sympatické postavy a navíc, pokud mohu soudit, neobsahuje rušivé ahistorismy. Jediné, co lze vytknout, je nedostatek redakční práce, v textu je poměrně dost překlepů, chybějících a přebývajících větných čárek apod.
Po druhém díle jsem si přečetla i ten první. Tím pádem jsem i pochopila souvislosti. :-D
Historické detektivky mám rád. Tahle ale pro mne byla trochu nudná. Sice období i téma je atraktivní, ale autorka toho moc nevyužila. Škoda.
Tak jako mě před léty posadil na zadek Rytíř zelené růže, tak to už se neopakovalo, ale četlo se mi to moc dobře - postav tam tolik, abych se v nich ztrácela, rozhodně nebylo, mělo to hlavu i patu, ale hlavně jsem mohla sympatizovat s postavami příběhu - bratrem johanitou, pacholkem Güntherem, chlapcem Hermanem, ale zejména s mojí oblíbenou Richenzou, česky Rejčkou. Paní Koubková rozhodně psát umí, jak už několikrát potvrdila. A hned půjdu číst druhý díl - Znesvěcený hrob.
Historický román, spíš detektivka z českých dějin - nečte se špatně, jen v množství jmen jsem se chvílemi ztrácela.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Ztracený templářský poklad |
| 2003 |  Rytíř zelené růže: Záviš z Falkenštejna |
| 2015 | Znesvěcený hrob |
| 2017 | Záhada zlatodolu |
| 2007 | Boleslav - Příběh bratrovraha |
Já se za ten plášť fakt omlouvám... chtěla jsem, aby to bylo takové televizní...