Bratři černé planety
Ludvík Souček
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14126/bratri-cerne-planety-14126.jpg
4
72
72
Klub Bratrů černé planety se scházíval v Paříži v Latinské čtvrti v malé kavárničce kolem roku 1902. Jejich odznakem byla uhlazená kulička z černého kamene, kterou obepínal pás stříbrného plechu; model planety Saturn. Klub, naprosto tajný, sdružoval muže nejrůznějších národností, nejrozdílnějšího společenského postavení a nejrozmanitějších osudů… Známý autor vědeckofantastických knih pro mládež zpracovává v této knize v podobě čtyř příběhů, plných dobrodružství a záhad, část materiálů klubu Bratrů černé planety, klubu, který se scházel v Paříži v Latinské čtvrti v malé kavárničce kolem r. 1902. První příběh je o jetim – sněžném muži z Himálaje, druhý objasňuje nevysvětlitelnou záhadu ztroskotání anglického parníku Rip Van Vinkle, třetí vypráví o výcviku amerických kosmonautů a ve čtvrtém,odehrávajícím se v SSSR, jde o poselství z planety kroužící kolem Tau Velryby..... celý text
Přidat komentář
Ludvík Souček v nejlepší formě. V dlouhé, ale napínavé předmluvě nás autor seznámí s tajemným klubem Bratrů černé planety, jehož odznakem byl drobný model planety Saturn. Dále následují čtyři příběhy, jež pocházejí ze svědectví členů tohoto bratrstva. Vypravěči nás protáhnou přes horské ledovce, zrádné moře, severoamerickou tundru a válečné bojiště v dalekém Rusku. Všechny čtyři povídky byly povedené, ale nejvíce se mi líbily Desetioký a Modrý oříšek.
Nejvíc se mi líbila povídka poslední, Modrý oříšek, ale škoda že jsme se vlastně nedozvěděli to hlavní. I když to ani v předchozí povídce o kosmonautech. Příběh to byl předvídatelný, těšila jsem se co se zjistí a ono nic.
Vynikající sbírka klasických sci-fi povídek. Nápad a nápaditost z nich vytvořil přímo nadčasové dílo, které lze bez problémů doporučit i dnešním čtenářům. Za mne jednoznačně 5 hvězdiček.
Pecka, nostalgie z dětství.
V té době se nám o fantasy, jaká je k dispozici dnes, ani nesnilo, tak jsem to hltala:-)
Prima odpočinková jednohubka na dnešní odpoledne. Knihy pana Součka můžu, takže jsem rád i za tuto povídkovou.
Jako fantastika je to krásné. Útlá knížečka, příběh odsýpá a rychle se čte. Taková jednohubka z černého kamene.
Docela zklamání. Samozřejmě je nutno přihlédnout k okolnosti, že v době, kdy Souček povídky psal, neexistoval internet, sehnat podobné informace bylo složité a jejich zveřejnění říznuté mystifikačním příběhem odvážné. Ale i zde vyplouvá na povrch mizerná fabulační Součkova schopnost, kdy nedokáže postavit příběh tak, aby měl začátek, prostředek a konec, kdy zápletka tak nějak mizí v luftě. Tím pádem jsou povídky poměrně nezajímavé, a z dnešního pohledu nepřinášejí ani nic zajímavého a objevného.
Část díla
Bubáci v Deception Bay
1969
Desetioký
1969
Kraken
1969
Modrý oříšek
1969
Autorovy další knížky
| 1979 | Tušení stínu |
| 1980 | Tušení souvislosti |
| 1964 | Cesta slepých ptáků |
| 1983 | Bohové Atlantidy |
| 1970 | Případ jantarové komnaty |
(SPOILER) Je to vlastně něco jako Nápady laskavého čtenáře, aneb jak by moje povídky vypadaly, kdyby je napsal někdo jiný? Takovou otázku si zřejmě položil doktor Ludvík Souček a stvořil povídkovou knížku plnou napětí, odvahy a dobrodružství. Každý z těch čtyř příběhů má svoje kvality někde jinde. Úvodní "cestování" do Británie a Francie nám odhaluje tajný spolek nesourodých majitelů příběhů, které se nemají dostat mezi plebs. Následuje Desetioký, o tom, jak britský lord návštěvu tibetského kláštera přežil, pak Kraken, o tom, že i když chystáte pojistný podvod, není rozumné vylévat hlavonožčí feromony do oceánu, Bubáci v Deception baby pak popisují dělnickou třídu v americké armádě, která má za úkol dělat nebezpečné věci, protože je to levnější než figuríny a konečně Modrý oříšek, příběh o cizí vesmírné sondě, která přistane v sovětském svazu, kde si z nějakého důvodu myslí, že jde o kuličku hovnivála.
Tohle je jedna z těch knížek, na kterou jsem třeba 20 let nesáhl a přesto si z ní pamatuju celé pasáže. (Je toho jak za kopjejku uranu). Knížka napsaná tak barvitě, že z vás na chvíli promění zase ve dvanáctiletého kluka a vtáhne vás do světa doktora Ludvíka Součka. Co na tom, že ten svět nejspíš nikdy takhle nevypadal. Mnohé části příběhů by dnes neprošly pro jejich rasismus, ale v Tibetu začátkem dvacátého století anebo v padesátých letech na rozpadajících se skunerech takhle mohly vztahy mezi lidmi vypadat. Bubáci jsou pak silné levicově zaměření, snad půlka povídky je jak vystřižená že Steinbecka. Ale co, možná šlo o jediný způsob, jak prosadit v knize příběh o výcviku astronautů a ne kosmonautů.
Příběhy jsou banální, předvídatelné a tisíckrát jinde zpracované. Snad kromě Kamínku jsem je v dětství všechny viděl jako komiksy, budu se muset podívat do své sbírky jestli se nemýlím. Fascinující na knize je, jak dokázal doktor napsat příběhy opravdu tak, jak by je (samozřejmě v českém překladu) přednášel ten či onen člen bratrstva, kdy se jednalo o různé lidi a různé sociální vrstvy. Zase zde trochu vybočuje Oříšek, dal-li hrdina objev kaminku k dispozici sovětským lidem, jak se dostal k Bratrstvu? Tedy k buržoazní francouzské smetánce? Ale dvanáctiletý kluk ve mě na mě právě křičí, že vím houby a ať mu nekazím takové příběhy nějakou pravdou.