Bratříček
Marek Hnila
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/344049/bmid_bratricek-GAp-344049.png
4
97
97
Příběh s názvem Bratříček je koncipován jako vyprávění malého chlapce, který se musí vyrovnat s těžkými životními situacemi. Musí se postarat o svého mladšího bratra, který je velmi odlišný od ostatních dětí. Pod vlivem těchto událostí je nucen rychle dospět a jeho názory přestávají být dětsky naivní. Zjišťuje, že svět není přátelským místem plným her a fantazií, a proto se snaží svého sourozence především chránit. Otázkou však je, jestli volí správnou cestu.... celý text
Přidat komentář
Taková milá jednohubka na odpoledne, která čtenáři přiblíží svět viděný dětskýma očima, přičemž se z vypravěče dítěte stává (věkem, životními okolnostmi) dospělý. Byl mi moc sympatický vztah otce a staršího syna, zároveň i krásný vztah staršího bratra k mladšímu bráškovi. A ten konec mě dojal (i poselství knihy, věřit v dobro, v lepší zítřky, nenechat se vydírat a zahnat do kouta, důležitost rodiny, vztahů), moc jsem otci s farmou fandila. Je to milé, i trošku smutné čtení, s koncem plným naděje do budoucna.
Knížka ve mně zanechala smíšené pocity. Na jednu stranu mi to celé přišlo velmi naivní, část zápletky s psychiatrickou nemocnicí ve mně vyvolala otázku, zda to v téhle době takhle vážně s psychiatrickými pacienty vypadalo (já sama nejsem na toto téma odborník), místy to na mě bylo moc výchovné - ale potom, když jsem se dočetla na konec, nemohla jsem se ubránit tomu, že jsem byla za hlavního hrdinu a jeho příbuzenstvo šťastná a přála jim dobrý konec - a příběh, který ve mně zanechal pocit 'jsem ráda, že to takhle dopadlo', a navzdory některým svým nedostatkům mě nenechal lhostejnou, nemohu hodnotit jako katastrofu. Myslím, že autor má dobré záměry a dobré srdce. Jinak ale souhlasím s mnohými konstruktivními výtkami zmíněnými v ostatních komentářích.
Knížka byla špatný výběr, nic co by mě nadchlo, i když je to psáno z pozice dítěte, ani to nenadchlo.
Líbila se mi od autora Cena, tak jsem sáhla po další knize. Spíš je to obojí ale jen taková povídka. Na mě moc krátké a Bratříček trochu slabší než Cena.
Krásný a milý příběh malého chlapce. Kontrast mezi tatínkem a bratříčkem přináší úžasný a pro dospělé zapomenutý pohled na svět... tak naivní, že bychom se k němu měli vracet.
Přišlo mi to příliš žánrově zamotané. Jako když mícháte žlutou a černou a vyjde nějaká blátivá. Rušily mě taky ty proměny vypravěče, od malého dítěte, který se ale nechová vůbec dětsky až po nějakého divného dospělého. A to zasazení do ciziny (vzhledem ke jménům a názvům) mi tam nesedělo vůbec.
Těžko něco vytknout upřímné próze. Moc se mi tento příběh líbil. Hnilova prvotina má vše co potřebuje. I něco navíc.
Ano, zde budu souhlasit se všemi 4 - 5*.
Výborně to rozepsala uživatelka alicewol.
Pro mě je toto druhé dílo od autora a nemůžu se zbavit pocitu, že Marek Hnila má skvělé nápady, ale chvílemi trochu problém je uchopit a přenést na papír. Knížka se mi vlastně líbila a četla se lehce, ale zároveň tam narážím na pocity umělosti a kostrbatosti (jak děje, tak třeba vyjadřování postav).
Hodnotím knihu podle poselství, které přináší. Není hloupá. Konec je sice příliš sentimentální, ale nakonec - proč by to jednou v životě nemohlo dopadnout taky dobře? Proč by se jednou nemohl nechat jelen žít? Má to něco do sebe.
Bohužel toto není můj styl, knížka jako taková není špatná, ale mě moc nenadchla.
KNIHA: Přiznám se, že tato knížka je pro mě trochu zklamání. Podle vysokého hodnocení jsem fakt čekala něco, co mě posadí na zadek, inu nestalo se. Příběhu se nedá upřít zajímavý námět a silné momenty. Jenže já měla téměř od začátku problém s hlavním hrdinou - chvíli jednal a přemýšlel jako dítě, chvíli jako puberťák a jindy jako dospělý. A to ne ve smyslu postupného zrání, jak by se z věty mohlo zdát, ale prostě se to střídalo. Navíc mi přišlo, že s ním rodiče - potažmo i dědeček - jednají až moc jako se sobě rovným a zahrnují ho vědomě a rádi starostmi dospělých. Do toho příběh, který neměl moc prostoru (co do počtu stran) a s tím souvisí i zvláštní nikterak dobře logicky a psychologicky vysvětlený obrat na konci... Hm, nejsem moc spokojená, ale vzhledem i k útlosti autorových knih mu ještě šanci dám. Třeba mi to prostě jen nesedlo, nebo jsem nepochopila ten hluboký přesah.
Na jednu stranu vyprávění hezké, na druhou s dějovými dírami a divným koncem.
Bohužel jsem knihu četl hned po Jostein Gaarderovi a to srovnání znevažuje tuto knihu. Námět zajímavý, dobře zpracováno, ale konec utnutý, trochu nelogický, vzhledem k předchozímu. A přesah jen malý. Proč česká nakladatelství nemají své zkušené recenzenty nebo jak se jmenují, kteří by dokázali knihu vícekrát vrátit tak, aby vzniklo něco, co přežije i léta. Zdeněk Šmíd vyprávěl, jak mu vrátili knihu Proč bychom se netopili, aby upravil obsah, snížil počet postav na únosnou mez, ... A vyplatilo se.
Obyčejně to není pravidlem, ale tentokrát jsem si po přečtení zjistila další informace a zajímavosti o tvorbě této knihy a byla jsem v ještě větším úžasu. I bez toho bych ale knihu ohodnotila nejvyšším počtem hvězdiček. Bratříček mi totiž přirostl k srdci.
Ze začátku je vyprávění naivní, tak jako by to opravdu psalo malé dítě - Tím samozřejmě nemyslím nic špatného, naopak. Autor geniálně využil v prvních cca třech kapitolách své nevyzrálosti k tomu aby autenticky vystihl vyprávění a myšlení malého chlapce. Kdyby tak byla psána celá kniha, asi není moc co hodnotit, ale naštěstí po třech prvních kapitolách postava (a vlastně i autor) přestává být, i dle anotace, dětsky naivní (i jitřivost vyprávění je evidentně vyzrálejší). Funguje to opravdu skvěle. Příběh nabere na obrátkách a s hlavní postavou, dříve dětskou, později nuceně dospělejší se čtenář lehce ztotožní. Jsem stále překvapena kolik myšlenek autor vtěsnal do tak krátkého příběhu. Kniha pak působí mnohem bohatěji než nějaká jiná tříset stránková kniha. Chemie mezi tatínkem a starším synem (vypravěčem) funguje krásně. Líbí se mi dokonce i taková drobnost, že zlé chování hlavní záporné postavy je jasně rozeznatelné jak pro dětskou logiku postav tak pro dospělou logiku postav.
Mé pocity, které jdou vyjádřit slovy, jsou asi takové: Je to smutné i veselé, naivní i dospělé, milé a hlavně dojemné.
Ale i tak si myslím, že to mé pocity nevystihuje ani zdaleka. Bratříček je mnohem víc...
Dojemné, upřímné... Každá autorova kniha je úplně jiná, to maximálně obdivuji.
Štítky knihy
láska česká literatura rodina sourozenci mentální postižení bratři
Autorovy další knížky
| 2015 |  Cena |
| 2019 | Správná věc |
| 2022 | Mezi tebou a mnou |
| 2017 | Bratříček |
| 2018 | Mezi dobrem a zlem |
Pár stránek,přesto je v nich dost..Moc se mi líbil vztah bratrů. V příběhu je i dobře vystihnuto,že dítě každého rodiče vnímá jinak. Vztah otce a staršího syna tvoří silné pouto a důvěra.Kniha se četla dobře.Neurazí,ale taky uplně nenadchne...taková malá oddechovka...