Bratrstvo bílého klíče
František Langer
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70434/bratrstvo-bileho-klice-70434.jpg
4
101
101
Bratrstvo bílého klíče je tajný spolek prožívající v opuštěné zahradě romantická dobrodružství, po jakých touží každý správný kluk, holky nevyjímaje. Jarkovi a jeho kamarádům se zahrada mění v bitevní pole, v tajnou chodbu a středověkou mučírnu, ale stává se i skutečným domovem medvěda, který utekl z cirkusu, a ringem boxera Čipery. Ale bratrstvo funguje i jako detektivní ústav, který vypátrá ztraceného psa a usvědčí zloděje. Opuštěná zahrada zkrátka představuje kouzelný svět, v němž se představy a sny členů Bratrstva stávají skutečností. ... celý text
Přidat komentář
Typický klukovský román. Vypráví o skutečnosti, která je nám dnes tak dalece vzdálená. Devět příběhů party pražských vinohradských kluků vás budou přitahovat svou bezprostředností s kapkou humoru, pochopením odvěké dětské touhy po dobrodružství.
I takto lze zavzpomínat na své nejkrásnější dětství. :o)
Kdysi jsem zkoušela Bratrstvo číst ve fyzické podobě, ale nějak jsem se nemohla tehdy začíst, moc mne to nebavilo. Teď po letech jsem sáhla po audioknize a jo, nebylo to vůbec špatné.¨
Musím říct, že mne baví knihy s různými dětskými kluby - ta soudržnost, kamarádství, dobrodružství, potřeba někam patřit a tak - to mne v knihách pro děti a mládež baví. Pro mne to nastolil Foglar v Rychlých šípech, ale nepohrdnu ani dalšími příběhy o partičkách děcek, co spolu podnikají různé věci. A tady je to podané vcelku hezky.
Líbilo se mi i to, že je to zasazené do prostředí Prahy na mé milované Vinohrady, to jsem si užila. I jazykově to bylo moc příjemné - hezky napsané, svižné. Navíc jsem to poslouchala jako audioknihu v podání Viktora Preisse, jehož přednes tomu dodal šmrnc.
Nakonec 4 hvězdy na místě. :)
Nápadité příběhy psané jednoduchým, přitom ne primitivním jazykem. Občas velmi vtipné, i po desetiletích si člověk pamatuje parádní slovní obraty typu: Když mlácení nepřestávalo, Jarka se přece jen zeptal: "Kdo je tam?" A zvenku se ozval klukovský hlas, aby se neptal a otevřel, a připojily se i jiné hlasy a hlásky, že neotevřel-li, bude mu rozmlácena huba. Protože to je těžší zavřenými dveřmi než otevřenými, žádný rozumný člověk neotevře.
Krásné poetické čtení o zahradním dobrodrůžu převážně pro základní školy, ale z nostalgie možno slupnout i v dospělosti. Příjemně plynoucí a dobře čtivá jednohubka.
Ten komu osobnost Františka Langera, jednoho z nejbližších přátel bratří Čapků, nic neříká, by neměl tento příběh srovnávat se Záhadou hlavolamu a dalšími příběhy fenoménu Rychlých šípů, tedy času, který pomalu počal umírat počínaje únorem r.1948. Právě tak se mezi "Vítězné vlajky rudé, které na stožáry světa míru vyletí" tehdy žádaného Pavky Kohouta, nikdy nezařadil skromný a vzdělaný František Langer.
Přesto napsal pro kluky a holky roztomilý příběh tajného spolku kluků, trávících svůj volný čas v tajemné, opuštěné zahradě.
Kniha se čte sama.
Hezká knížka a čtivá i po letech od prvního vydání. Ráda jsem jí četla jako malá a bavila mě i teď, když jsem ji vyhrabala v knihovně a strávila s ní pár zábavných chvil. Pořád říkám, že nejkrásnější dětství a mládí prožije ten, kdo má dobrou partu kamarádů a umí si hrát.
Moc krásně napsáno. Ten slovní projev mě hodně připomínal styl Karla Čapka. Tenkrát ještě uměli pracovat s textem.
Jako malá jsem ji neznala. Teď ji čte syn na ZŠ, tak jsem ji také přečetla. Syn jí zatím moc nerozumi, ale snad se do děje dostane. Připomíná mi Foglarovky. Hezké, veselé, až neuvěřitelné příběhy.
Další milovaná kniha mého dětství o volnosti her a bujné fantazii, která vidí dobrodružství i v potůčku za barákem či v hromadě šrotu v opuštěné zahradě.
Jako holka jsem jí četla,byla skvělá. Po letech jsem si na ní vzpomněla a našla v nabídce knihkupectví. A tak je doma:-)
Příjemné čtení o klukovské partě, tajemné zahradě a jejich různých dobrodružství. Jejich tajemné setkání s pračlověkem a jeho vyprávění mě jako dítě nadchlo. Parádní čtení.
Pěkná úzká knížka. Jedná se opravdu o knížku spíše pro děti. Parta kluků prožívá různé dobrodružství v zahradě, z které si udělali svůj vlastní ,,bunkr,, a místo kde se scházejí. Jednoduše psané, hezké, rozhodně neurazí.
Jako dítě jsem tu knihu milovala:-) a ráda bych si ji zase přečetla. Jen nevím, kde se zatoulala
Klasika s vtipnými ilustracemi O.Sekory. Nejradši jsem měl příběh o objevu "podzemní mučírny" s mučícími nástroji, nebo vyprávění pračlověka vykopaného z hlíny.
Autorovy další knížky
| 1990 |  Proč nejsem komunistou |
| 1964 | Bratrstvo Bílého klíče |
| 1956 |  Pražské legendy |
| 1968 | Periferie |
| 1992 | Pes druhé roty |
Je krásné se opět ocitnout v dětství s partou kluků co asi každý jako malý hledá a podnikat o prázdninách různá dobrodružství. Kluci měli štěstí, že dostali zahradu od tatínka obehnanou vysokými zdmi, kam nikdo neviděl. 4* zaslouženě.