Bratrstvo - Díl I., Bitva u Lučence
Alois Jirásek
Přidat komentář
Jenom pro nadšence. AJ si očivině nijak moc nelámal hlavu s tím, že to po něm bude muset taky někdo číst :-)
S panem Jiráskem už mám čtenářské zkušenosti. Asi 50 stránek mi trvalo, než jsem si opět zvykl na Jiráskův styl psaní (ano hovoříme o té staré češtině a popisech kraje) ale potom...to by vlastně nebylo ono. Pan Jirásek má prostě v mém srdci místo. Pěkná zápletka, surovost té doby a hlavně...děj se odehrává na území dnešního Slovenska. Takže jako doma. Než se děj výrazněji rozjel, chvíli to trvalo, ale potom už to jelo samo. Těším se na další díl.
První Jirásek, kterého jsem četl. Musím říct, že mé obavy z rozvleklosti se naplnily pouze zčásti, protože to sice rozvleklé bylo, ale četlo se to dobře a bavil mě autorův jazyk. To, že by šel ten příběh zhustit, je asi bez debat, ale celkově palec nahoru.
Jirásek opět nezklamal. Jeho spisovatelský um opět dokázal vytvořit napínavou zápletku opírající se o historii a doprovázenou jiráskovým detailním popisným stylem psaní.
Když si vezmu, že tohle třísvazkové veledílo stvořil Jirásek někdy sto let po Scottově Ivanhoeovi, připadá mně to, jako kdyby dneska někdo natočil němý černobílý film. Námět zajímavý, dokonce i něco málo něco erotiky nám tam v osobě Márie proniklo, ale schopný spisovatel nenáročné, i když kvalitní historické literatury by tohle všechno musel dostat do jednoho svazku, aby to mělo trochu švih. Nemám rád V.M.Kratochvíla jako onoho komunistického "prznitele" husitské doby, ale ten třeba v památných bitvách našich dějin dokázal popsat bitvu u Lučence s takovým šmrncem a švihem, že strčí Mistra hravě do kapsy. Na druhou stranu, Jirásek svá obsahem poněkud chudá a slovy silně předimenzovaná díla psal v době, kdy ještě nebyla televize a pomalu ani rozhlas a tudíž asi lidé měli po večerech čas na nekonečné popisy a rozvláčná líčení. A to je Bratrstvo z těch knih, kterými jsme se prolouskal asi ještě nejakčnější....doufám, že dneska už děti ve školách nejsou nuceny se tímhle probírat.
Jirásek ve svém díle čtivým způsobem popisuje události okolo jedné ze srážek uherského gubernátora Hunyadyho se správcem severních Uher (Slovensko) Jiskrou z Brandýsa. Je to jedna z ostudných kapitol dějin, kdy se na pozadí opakovaných útoků muslimů na jihovýchodní Evropu (+ dobytí Konstantinopole) křesťané vraždili z mocenských důvodů mezi sebou a nejlépe tak sloužili skutečnému nepříteli. Zajímavá je též relativizace postavy Hunyadyho jinak dnes obecně považovaného za slavného vojevůdce - zde vystupuje spíše jako krutý barbar jenž nechává bestiálně mučit a vraždit zajatce.
Kdo by to byl tušil, že mě bude bavit Jirásek a že si ho budu sbírat a číst z vlastní knihovny. Je to tak. Po překonání první knihy (Mezi proudy 1) a prvotního setkání se starou češtinou nyní čtu vše jako ďas. A užívám si o Bratrstvo, příprava na Lučenec, putování hlavních postav, popis prostředí, vše dobře podáno.
S uspokojením si potvrzuji, že Jirásek není velikánem jen tak náhodou. Bitva u Lučence, první rapsodie Bratrstva, je velká jízda. Velká jízda Slovenskem, či dobově řečeno Horní zemí, jež odolává nájezdům strašlivého Huňada Jánuše. S hlavními hrdiny čtenář procválá půl Slovenska, od Trenčína až po německý Kežmark, od poklidné Žiliny až po ohrožený Lučenec, pobude v pevnostech, jež jsou dnes již rozkotanými zříceninami. Mne nejvíc uchvátil hrad Muráň. Jiráskovy znalosti slovenského místopisu jsou obdivuhodné, stejně jako šíře výrazových prostředků k jejich popisu. Posuďte sami z úryvku:
"Z počátku postupovali dost rychle. Vedlať cesta rovně rozšířeným údolím. Před nimi na jihovýchod, kam směřovali, strmělo napříč mohutné pohoří jako ohromná závora, neschůdné, mračné tmavými hvozdy ve strmých stráních i tmavých úpadech. Do toho hlubokého, tajemného modra, do tmavého lůna těch hor, ze kterých hrnul se proti nim bystrý Váh, chtěli a musili.
Táhli blíž a blíže k té horské hradbě, kterou jenom při řece, proti vodě, mohli proniknouti. Již ukázal se strážce té těsné brány. Vysoko na skalnatém výběžku probělávalo se Strečno, pevný hrad, za nímž a nad nímž vpozadí zvedaly se hory jako ohromné modré vlny, hora nad horou. Strměl nad samým Váhem a cesta vedla zrovna pod ním, v skále vylámaná, nad bystrou řekou. Tudy neprošel, koho z hradu nepustili.
Táhli dále bídnou, úzkou cestou pod strečenskými skalami při samém Váhu, jenž v těch místech zúžen v svém řečišti prudce se hrnul a hněvivě šuměl. Jak cesta zahnula po jeho ohebu, vyhoupl se před nimi druhý strážce té těsné brány, za řekou, na pravém břehu, o dostřel dále vpřed. Starý Hrad nad sráznou stěnou, divoké hnízdo v lesní pustině vysoko nad Váhem hučícím v dravém proudu u strašlivých skal Margity a Běsné, o něž se rozbil nejeden vor, u nichž nejeden horňák, statečný plavec, utonul v nezkrotném víru.
Do zářícího vzduchu strměla čtyřhranná věž osamělého Starého Hradu. V proudu zlatého světla vyjasnily se i širé hvozdy ve stráních, po kopcích v jeho pozadí. Jen plachý stín bílého oblaku, jenž vysoko nad nimi plul, přelétl zelenou spoustu vyjasněných strání jako zasmušile zeleným jezerem.
Na Máriu vycházela tesknota. Usedla, neohlížela se. Nic jí nebyla ta divoká krása. Hleděla před se, uvažujíc, jak bude dál, jak je tam na Košicku, u Kežmarku, je-li tam také taková divočina hor a lesů.
Lesní údolí se šířilo, až pojednou jako by se brána rozletěla: volná pláň, Turčanská rovina se před nimi do šíra rozložila, tratící se pod mlhavým pásmem hor v dalekém obzoru. Mraky letěly nad ní vzad, k lesnatým tmavým kopcům, z nichž vyjeli a pod nimiž u lesa, poblíže chudé vísky na břehu Váhu zarazili na nocleh.
Záplava z řeřavého západu, tlumená a lomená letícími mračny, rozlitá ostře žlutým odleskem po lesích a po skalách, hasla. S mraků padalo hustší šero a plížilo se od černých lesů."
(kráceno)
Na okraj poznamenávám, že jsem četl vydání z roku 1947, bohatě ilustrované skvělým Adolfem Kašparem. Jeho kresby a akvarely dokonale ilustrují děj a tak má čtenář všechny ty hrady, tvrze, pevnosti, krajiny, hrdiny i jejich koně všech plemen a barev srsti neustále před očima.
Tož, pevné sedlo pod hýžděmi a vzhůru již, bratří! ... a sestry :-)
Teda Lojzík ma prekvapil. Podrobná znalosť slovenskej krajiny ( musel toho pred napísaním veľa pochodiť ), historických súvislostí a taktiež rečových prejavov v slovenčine ( čítal som vydanie napísané v archaickej češtine ), boli pre mňa neobyčajným čitateľským zážitkom. Dlho to trvá, kým si čitateľ zvykne na staršiu češtinu a mnohých to určite aj odradí od knihy, ale akonáhle si zvyknete, tak už to ani nevnímate. Dej pekne odsýpa, hlavne pri opisoch bitiek a pritom kniha nie je zbytočne presladená ako napríklad Sienkiewiczove romány. Ako fanúšik kvalitných historických románov nemôžem inak, ako dať všetkých päť...
Je to opravdu dílo plné ruchu, života a pohybu, které by mohlo mít klidně i víc svazků:),ale v nejlepším se má skončit.
Výrorná kniha - jeden musí fandit bratříků, ať už Jankovi Kozicovi, Pobertovi z Lomu či dalším ...
Štítky knihy
15. století husitství národní obrození české národní obrození historické romány české rományAutorovy další knížky
| 1970 |  Staré pověsti české |
| 1951 | Psohlavci |
| 1965 |  F. L. Věk I. |
| 2000 | Temno |
| 1955 | Z Čech až na konec světa |
Velmi zajímavá kniha.