Kaldera
John Flanagan
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/376184/mid_kaldera-1GQ-376184.jpg
4
238
238
Stig se v Hallasholmu účastní každoroční soutěže o nejlepšího bojovníka Skandie. V noci ho však překvapí nečekaný návštěvník a přinese žádost o pomoc, kterou by Volavky měly raději odmítnout. Na druhé straně moře, v jižním městském státě Byzantos řádí piráti, kteří unesli syna císařovny Justiny. Volavky vyklouznou z Hallasholmu pod rouškou tmy a plaví se zachránit chlapce z rukou únosců. Míří na jih k ostrovu Santorillos, kde se nachází nedobytná pevnost obklopená kalderou, kterou vytvořil kráter sopky. V tomto výbušném sedmém příběhu dobrodružné série Bratrstvo Volavky bojují proti pirátům na rozbouřeném moři a mají v rukou osud celého císařství.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , Alicanto (Egmont ČR)Originální název:
The Caldera, 2017
více info...
Přidat komentář
Nejvíc mě asi pobavilo, když připluli na ostrov a hned první člověk, kterého potkali, jim poskytl veškeré informace a dokonce jim nakreslil i mapu.
Je to dobré čtení a pohodová oddychovka. Ale starší čtenáře, kteří již nejsou cílovkou, už může rozčilovat, jak z některých situací Volavky vyklouznou "náhodou", "díky štěstí" nebo prostě jen díky hlouposti nepřátel, což je trochu smutné.
Kniha nezklamala. Trochu mě překvapila postava Olafa, jelikož jsem neočekávala, že se objeví. Vzhůru na poslední díl!!!
Trochu mě překvapilo, jak rychle se Stig rozhodl, že do toho půjdou - a to, co udělal na konci bylo moc pěkné. Příjemná změna je i to, že kniha nekončí oslavou v Hallasholmu a že se zase po delší době našemu geniálnímu vynálezci něco nepovedlo. Velké plus za postavu Olafa - konečně osoba, která není ani jednoznačně kladná ani jednoznačně záporná - ač není vykreslena nijak složitě (to žádná z autorových postav). Zápletka s pirátem byla naproti tomu taková neslaná, nemastná. Úplně zapadl ten psí motiv.
Co mě ale opravdu zarazilo, byla hliníková skříňka s municí. HLINÍKOVÁ???!!! Chápu, že svět HU a Bratrstva je pouze inspirovaný skutečnou středověkou Evropou (světem) a že v mnoha ohledech se fakta odlišují, ale chtěla bych vysvětlit, jak se společnost, jež nemá páru ani o páře, natož o elektřině, dostala k hliníku.
Rodinné vztahy nikdy nebyli a ani nebudou jednoduchý, jak ve skutečném životě, tak v tom knižním, ale myslím si, že se to dá vždycky nějak zvládnout a překonat, i když to nedopadne na výbornou.
Oddychové čtení. Nic nad čím člověk dlouze přemýšlí, a je nějak šokován dějem. Ale jako knihu na uvolnění můžu jen doporučit. :-)
kniha se mi vcelku líbila i když mi přišla trošku předvídatelná, ale myslím, že stojí za přečtení.
Tento díl se mi už nečetl dobře, připadal mi nezáživný. Nejslabší díl série. Samotný námět dílu přitom není špatný a určitě může mnoho čtenářů oslovit. Jde totiž především o řešení vztahu mezi otcem a synem. Olaf způsobil své rodině mnoho nepříjemností, když prásknul do bot, ale byl také známý jako velký bojovník. V životě jeho syna po něm zůstalo prázdné místo. Co by se stalo, kdyby se otec a syn potkali po 20 letech? Jak by spolu vycházeli? Ale příběh se vleče a opakuje se v něm příliš mnoho toho, co Volavky zažily v předchozích dobrodružstvích. Autor téma honby za piráty už vylouhoval příliš. Byla bych se sérií spokojenější, kdyby ji autor uzavřel šťastným koncem v předchozím díle. To by ale teď dost dobře nemohl Volavky vrátit na scénu ve 13. a 14. díle HU ve věku 35+ jako vhodné bezdětné a nezadané nápadníky pro svoji novou čerstvě plnoletou hrdinku. (Ach autore, kde je ta časová osa? Já ji potřebuju.)
Když teď zpětně shrnu sérii Bratrstva, napadá mě jediná věc která mi trošičku vadí a to jsou plytcí soupeři pro naše hrdiny. Většinou je to někdo strašně zlý, strašně ošklivý, odpudivý a z očí černých jak uhel mu čiší chamtivost a vraždění. Hrdinové se s ním takřka nesetkají, moc toho nenabojují a k velké škodě vlastně ani nenakecají. Zde bych možná ocenil více rozšířit epizodu s pirátem a Kluf. Víc nakopání zadku členům volavky, aby to sladké vítězství bylo ještě sladší. Hlubší náhled na tu zlou postavu co vraždí a ničí, aby jste si za A.) jí ještě více zhnusily, nebo za B.) viděli že je to třeba jenom člověk co se vydal na špatnou cestu. Potenciál tam je. Přesto všechno se budu v hodnocení opakovat ale já tenhle typ literatury prostě můžu. Je to skvělé odreagovaní a určitě se k Halovi a Volavkám zase jednou vrátím.
Nejsem si jistá, ale připadá mi, že Flanagan jednoduše zmáčknul přeškrtaný děj prvních třech knih série do jedné. Už to není prostě ono, i když jsem se ráda dozvěděla o dalších části hraničářského světa.
Myslím, že už mu docházejí nápady, což se ovšem po tolika knihách není co divit. Už Úmrlčí tváře mi přišly trochu slabší, ale tohle je už vyloženě nudné (až na pár krátkých scén). Stejný pocit má i z posledních tří dílu HU (ty s Madie), takže by Flanagan podle mě udělal nejlíp, kdyby ty série skončil a nesnažil se je na sílu rozšiřovat o nudné knihy.
Musim řict že mam flanagana rád, ale tohle se mi zdálo jak seškrtaný a lehce přepsaný díl se zavakem...nejslabší knižka co jsem snad od něho četl...
Možná by měl zapřemýšlet o nových postavách v docela velkém světě...
Flanagan prostě umí napsat dobrou knihu. Líbí se mi, že se u ní báječně odreaguju. Každopádně dokáže navnadit na dobré jídlo a velký hrnek kávy. Doufám, že další díly vyjdou brzo, Volavka mi bude chybět.
Konečně jsem se dostala ke Kaldeře, kterou už mám půl roku půjčenou od kamaráda a už mi to začalo být trapné... Co říct? Je to Flanagan... a po... 19 přečtených knihách už mě zkrátka nemá šanci příliš překvapit. Závěr na můj vkus poněkud příliš melodramatický a některé scény měli naprosto stejné schéma jako v předchozích dílech - konkrétně mě napadá (myslím, že tohle ani spoiler není...) scéna potopení kupecké lodě... Myrgos a Zavac jsou si k nerozeznání podobní, ale tak zas co... Četlo se to krásně, trochu mě mrzí, že tu není větší návaznost na předchozí díly... nějaká tu je, ale spíš faktická (a ještě v malé míře) než citová, která by tu podle mě byla na místě.
Na konec jedna poznámka, která obsahuje SPOILERy:
Ta část s velkou vlnou mě dostala, shodou okolností jsem letos byla na moři - na kajaku... a stalo se mi něco neuvěřitelně podobného, moje vlna sice neměla 12 stop, ale nečekaně se přiřítila zezadu a přes špičku mě převrátila... Tím pro mě čtení téhle pasáže získalo úplně nový rozměr...
Nicméně, měl ještě někdo tendenci představovat si Thorna jako surfaře? :D
Edit: A taky už BEZ SPOILERů:
Všimli jste si, že na začátku je Erakova loď chybně přeložená jako Větrný vlk místo Vlčí vítr? Později už je to správně... Dívala jsem se, že se změnila překladatelka, ale jinak se to myslím negativně neprojevilo...
Autorovy další knížky
| 2008 |  Rozvaliny Gorlanu |
| 2014 | Hraničářův učeň 1-12 |
| 2012 | Vyděděnci |
| 2008 | Hořící most |
| 2014 | Královská hraničářka |
Skvělý dobrodružný příběh plný akce ... super