Umrlčí tváře
John Flanagan
Posádka bratrstva uvězněná v obrovské bouři na moři, odchýleni daleko ze svého kursu a přežívají vyplaveni na břehy země, která není ani na jedné z Halových map. Jsou sledováni, ale neví, jestli jsou místní lidé spojenci, nebo ne - do té doby, dokud se bratrstvo nevloží do záchrany dvou dětí před dravým medvědem, které Volavkám zajistí vděk Mawagansettů. Ale mír netrvá dlouho. Bezcitný, válku si přející kmen Přízračných tváří míří jejich směrem a Volavky musí svým novým přátelům pomoci odvrátit invazi. Mezi napínavými bitvami a situacemi, ze kterých se tají dech, jedna z Volavek bude muset udělat bolestné rozhodnutí, které může změnit bratrstvo navždy.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2016 , Alicanto (Egmont ČR)Originální název:
The Ghostfaces, 2016
více info...
Přidat komentář
John Flanagan je jedním z mých dvou nejoblíbenějších autorů. Jeho knihy jsou naprosto neuvěřitelné a tahle nebyla vyjímkou. Důvtip a preciznost jeho postav a děje jsou pro mě prostě tím nejlepším z fantasy světa :)
Neskutečně báječná knížka. Je mi úplně jedno, že jsou Flanaganovy knížky určeny pro poněkud mladší čtenáře. U nás je čte celá rodina a nemůže si je vynachválit. Každopádně Umrlčí tváře jsem si skvěle užila. Zbožňuji vtípky mezi jednotlivými členy bratrstva, Thornovy skvělé proslovy a Hala celkově. Dala bych víc hvězdiček, kdyby to šlo.
Tak přemýšlím, kolik těch svazků s Flanaganovým jménem na hřbetě už doma mám? Dvacet? Nebo je "teprv" devatenáct? To je jedno. Podstatné je to, že ani po takové hoře knih mě příběhy z jeho světa nepřestávají bavit a jsem schopná kvůli nim okamžitě vypráznit peněženku, jen co je vidím na pultech knihkupectví.
Docela dlouho jsem odkládala psaní tohohle komentáře, protože jsem si potřebovala ujasnit, jaký dojem ve mě tato kniha vyvolala. Jako obvykle jsem nedočkavě hltala příběh, až jsem si občas musela vytyčit maximální limit přečtených stran na den, abych jako obvykle nemusela knihu odložit po jednom večeru.
A líbilo se mi to; příběh, postavy, prostředí, všechno. Ale chybělo mi tam něco, co by mě donutilo vstát z postele, chodit v kruzích po pokoji a říkat si "no do háje". Zkrátka a dobře, chyběl mi tam nějakej ten wow efekt. Chápu, že po dvaceti knihách to je těžký úkol, ale já věřím tomu, že na to Flanagan pořád má. Tak třeba příště.
Příběh Hala a jeho přátel opět nezklamal - napětí až do konce. Jen ten závěr mi přišel maličko "oseknutý". Přesto se těším na další díly od tohoto autora.
Vždy, když čtu knihu od Flanagana, tak vím naprosto jistě dvě věci. Ta první je, že se od knihy nebudu moci odtrhnout a ta druhá jistota je, že druhý den už nebudu mít co číst. A tato kniha tyto dvě věci opět splnila. Bohužel si ale začínám uvědomovat to, že mě už ty jeho příběhy po těch dlouhých letech trochu přestávají bavit. Už to prostě není ono. Popravdě řečeno nevím pořádně čím to je. Možná je to proto, že už jsem z těch jeho příběhů vyrostl (taky už na to mám věk). Nebo spíš je to proto, že se Flanagan, po těch skoro 20 přečtených knihách o Hraničářích a o Volavkách, stal pro mě naprosto předvídatelným autorem a já už dopředu dokážu říct, jakým směrem se příběh bude ubírat a jak to skončí.
Po opravdu slabém pátém dílu (kdy jsem nad Flanaganem málem zlomila hůl), byl tento díl opravdu podařený. Možná to bylo tím prostředím "indiánů", které jsem prostě musela mít ráda (Vinnettou stále patří mezi mé oblíbené knihy) . Bohužel jsem musela odebrat jednu hvězdičku za předvídatelnost, možná je to tím, že už mám Flanagana načteného, ale romantická linka byla tak předvídatelná! Což ovšem neubírá na emocích, které vyvolává. Také mě mrzelo, že anotace tak hrozně vyzrazuje budoucí děj, kniha je totiž rozdělená na čtyři části a až ta poslední řeší umrlčí tváře, takže tohle mě skutečně mrzelo, za to už ale Flanagan nemůže... (I když je pravda, že knihu nazval Umrlčí tváře, takže asi může, co? XD )
Autorovy další knížky
2008 | Rozvaliny Gorlanu |
2014 | Hraničářův učeň 1-12 |
2012 | Vyděděnci |
2008 | Hořící most |
2014 | Královská hraničářka |
Zavést Volavky do neznáma a děj zasadit spíše na pevninu, než na moře, byl dobrý tah. Alespoň bylo víc mozností, jakým směrem se mohl příběh vydat. Nemůžu to říct jistě, ale zdá se mi, že tohle byl závěrečný díl celé série. Pokud tomu tak opravdu je, závěr se podařil.