Braunové
Ivo Kořán
Ve volné řadě reprezentativních publikací, věnovaných uměleckým rodinným dynastiím, pokračuje nakladatelství svazkem, vyhrazeným nejvýznamnější sochařské dílně českého baroka. Jmenovitě jejím tvůrcům – Matyáši Bernardu Braunovi a jeho synovci Antonínu Braunovi. Zakladatel rodové tradice vytvořil díla nejen v Praze, ale i ve Staré Boleslavi, Teplicích, Konopišti, Jaroměři a v mnoha dalších místech, především však na Kuksu. Právě setkání s hrabětem Fr. Ant. Sporckem vedlo ke vzniku unikátního souboru soch, jaký i v evropském měřítku nemá obdoby. Nicméně již za Matyášova života se významnou měrou podílel na tvorbě jeho dílny i Antonín Braun. Díky němu byl také původní iluzívně expresivní sloh dílny postupně vystřídán rokokovou úsměvností a klasicizující plasticitou. Zasvěcenou studii doprovází téměř stovka barevných fotografií, dokumentujících tvorbu Matyáše a Antonína Braunových.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2011 |  Svatá Anežka Česká – princezna a řeholnice |
| 1999 | Braunové |
| 1991 | Barokní umění a jeho význam v české kultuře |
| 1975 | Smiřice |
| 1988 |  Matyáš Bernard Braun |
"Braunové" jsou kniha velmi přínosná a přesto problematická. Kořán je jistý v atribucích ale nikoli v interpretaci. Například jeho podiv nad krucifixem pro refektář plaského kláštera či opakované zmínky o "náboženské travestii", dokládají naprosté nepochopení náboženských obsahů jednotlivých sochařských děl. To je vlastně příznačné. Obojí je ryze subjektivním soudem, ovšem zatímco ocenit umělecké kvality díla vyžaduje, kromě nutné základní schopnosti vnímání, především dobrou znalost jiných sochařských děl, pochopit náboženský obsah nelze bez osobní zkušenosti s prožitkem křesťanské víry. "Rozhodný ateista" Kořán se navíc ani nesnaží tento handicap kompenzovat určitou dávkou pokorného přiznání: "tohle neumím", ale místo toho má stále plná ústa kritických odsudků "zlotřilých katolíků", takže si ostrostí argumentace místy nezadá se Zdeňkem Nejedlým a dalšími hlasateli pobělohorského "temna".
Kromě této základní připomínky lze knize vytknout také dosti "řídký" poznámkový aparát. Tento problém ovšem asi jde na vrub vydavatelství a nikoli autora...
Jinak ale rozhodně jde o výrazně lepší knihu než Pocheho "Braun". Přesto se nemohu ubránit dojmu, že Matyáš Bernard na stěžejní monografické zpracování ještě stále čeká a dosavadní práce jsou spíše jen určitými ochutnávkami široké a složité braunovské tématiky.