Brehmův život zvířat IV - Ssavci 1

23.03.2012

Pár poznámek k tomuto dílu:

Zájemce o chov klokanů v evropských oborách zde nalezne velké množství informací. Dozví se například, že klokani byli chováni i v oboře v Poděbradech. Znamenitý profesor Jirsík neváhal (jako vůbec celý český redakční kolektiv pod vedením prof. Jandy) doplňovat text o údaje z našich zemí, a proto jsou zde na str. 194 podrobné informace o chovu klokanů v přírodě u nás. – Filipovi svobodnému pánu z Böselagerů zdají se klokani „chytřejší než přísloveční lišáci“. Ačkoliv jsem nikdy ani klokany, ani lišáky nelovil, o jím popisované klokany Benettovy jsem se staral v zoo, a jsou to báječná, inteligentní zvířata, která měla vždy radost z toho, že se jim podařilo převrátit mi kolečko vždy, když jsem ho pečlivě naplnil. – Ostatně v Británii žijí klokani divoce (mimo obory) dodnes nejméně na dvou místech.

Moc se mi líbilo, že Brehm zde odsoudil pověsti o zuřivosti ďábla medvědovitého, které pocházejí zřejmě jednak od bílých osadníků (pf!) a od objevitele druhu, který napsal: „Zdají se nezkrotně divocí a vydávají hlasité štěkavé vrčení“. Tento popis je ovšem rázem postaven do správného světla, pokud si přečteme dodatek, že vědec držel pár zvířat „po celou řadu měsíců připoutaná k sobě v jedné kádi“! A Brehm to také jasně píše. Zkušenosti totiž ukazují, že jak mladí, tak staří jedinci (z odchytu) se snadno ochočí. – Nejsem mstivý člověk, ale toho zpytáka, pana Harrise (po němž se chudák zvíře dodnes latinsky jmenuje!), bych taky měl chuť na chvíli zavřít do sudu s nápisem „Bullerbynská harrisárna“: zdalipak by se to tomu dobrákovi líbilo?