Bresson o Bressonovi
Mylène Bresson
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/347120/bmid_bresson-o-bressonovi-ndt-347120.jpg
5
6
6
Francouzský režisér Robert Bresson (1901-1999), svými životopisnými daty zajímavě a tak trochu příznačně vyplňujícími celé 20. století, patří mezi solitérní tvůrce světového filmu, který si i přes své dlouhé tvůrčí období čtyř dekád dokázal zachovat naprosto specifický tvůrčí styl, v podstatě nepoznamenaný žádnou z dominantních tvůrčích vln či škol. Ve všech filmech natočených od 2. světové války až do 80. let (např. Deník venkovského faráře, K smrti odsouzený uprchl, Peníze) si udržel svůj nezaměnitelný přístup k filmovému vyprávění či herectví a dále ho formoval a precizoval dílo po díle, a to za použití úsporných vyjadřovacích prostředků. Podobně úsporně i on sám formuloval své názory na filmové dílo; jediný ucelený soubor jeho filmového myšlení je stostránkový spisek "Poznámky o kinematografu" (1975, česky vyšlo 1998), opět plný krátkých úsečných noticek zapisovaných v průběhu čtvrtstoletí. Teprve roku 2013 vznikla další kniha, která se snaží v uceleném souboru nechat promluvit tohoto tvůrce o svém díle. Péčí Bressonvoy ženy Mylene vyšel soubor jeho rozhovorů z dlouhého údobí let 1943 až 1983, který je řazen chronologicky, film po filmu. Právě tento diachronní postup umožňuje sledovat vývoj Bressonova stylu, jeho uvažování o kinematografu. Tuto linii podporuje i zařazení interview, jejichž přímým popudem nebylo obvyklé představení nového snímku uváděného do kin, ale spíše zamyšlením nad určitým tématem či motivem (např. adaptace literárních děl), což dále prohlubuje poznání o směřování jeho úvah v tom kterém období. Tím se z tříště porůznu vzniklých rozhovorů stává celkem plnohodnotný profil tvůrce, který jinak o svém díle spíše mlčel.... celý text
Literatura naučná Umění
Vydáno: 2016 , CasablancaOriginální název:
Bresson par Bresson, 2013
více info...
Přidat komentář
Pro českého čtenáře jde po Poznámkách o kinematografu teprve o druhou možnost blíže a detailněji poznat myšlení jedné z největších individualit francouzské kinematografie. Leitmotivem rozhovorů pokrývajících Bressonovu čtyřicetiletou kariéru je postupné cizelování unikátní tvůrčí metody, nejúplněji představené právě v Poznámkách o kinematografu. Kniha ovšem není jen obsáhlým "making of", ale také sérií pronikavých výpovědí tvůrce, který po celý svůj život prostřednictvím filmu hledal vnitřní pravdu, a to bez psychologie a analyzování, kterými si vypomáhá většina ostatních filmařů. Ani po přečtení všech rozhovorů a zhlédnutí všech Bressonových filmů si nejsem jistý, zda přesně chápu, čeho chtěl neobvyklou kombinací intuitivního a pečlivě promyšleného přístupu dosáhnout, ale o to víc mne jeho tvorba, které se na rovině stylu přiblížil možná Jarmusch nebo Kaurismäki, nadále fascinuje.
Za nevýhodu daného formátu lze považovat opakování týchž myšlenek, které na druhou stranu svědčí o Bressonově názorové konzistenci a pomáhá pochopit, co pro něj bylo nejpodstatnější. Více mne mrzel převážně obdivný/uctivý tón většiny tazatelů, kteří Bressonovi nekladli méně příjemné otázky, neupozorňovali na rozpory v jeho myšlenkách a nedokázali jej přimět ke změně perspektivy a úvaze, zda je jím prosazovaný přístup skutečně tím jediným správným, který vede k "čistému" filmu. Taky bych uvítal, kdyby rozhovory více než významovou rovinu Bressonových snímků řešily jejich formální nebo technickou stránku.
O preciznosti překladu Davida Čeňka dostatečně vypovídají poznámky pod čarou, upozorňující na francouzské slovní hříčky nebo na nepřesnosti v dřívějších překladech citovaných textů. Také dohledávání pasáží z mnoha a mnoha knih, které Bresson cituje, svědčí o tom, že si s knihou někdo dal hodně (editorské) práce, odpovídající významu režiséra Bressonova formátu, který se díky této knize pro mnohé zřejmě stane o něco méně nepochopitelným "auteurem".
Bresson o Bressonovi
Kniha je to výborná. K Bressonovi mám ambivalentní vztah. Asketický styl, do kterého je potřeba se ponořit. Film, který vynikne v tichu a klidu. Filozofický film s metafyzickým přesahem. To je Bresson, mimo jiné. Někomu může přijít jeho styl nezáživný až nudný; nehybné dlouhé záběry, strnulí herci - takzvané "modely", city, které se vyjadřují chladně a odtažitě. Tahle knížka leccos z jeho tvorby osvětlí a vysvětlí. Nicméně i přesto působí některé Bressonovi filmy těžkopádně a řekl bych i vyumělkovaně, a není vůbec lehké se na tenhle pomalý a jakoby asketický styl naladit. (Nejlepší mi osobně přišly filmy Deník venkovského faráře a Peníze.) Ve své době byl Bresson zjevením. Dnes je filmařů, kteří pracují v podobném "duchu" mnoho a ze stylu se tak stává leckdy jen autorská manýra. Doporučuji.