Bretaňské speciality
Jean-Luc Bannalec (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490220/bmid_bretanske-speciality-6fu-490220.jpeg
4
111
111
Případy komisaře Dupina série
< 9. díl >
Devátý případ pro komisaře Dupina, milovníka tučňáků a kofeinu, rodilého Pařížana za trest přeloženého do Bretaně – na konec světa. První letní dny v bretaňském Saint-Malo, kdysi městě korzárů a nyní kulinářském ráji… Mohl by to být báječný výlet, kdyby se tam nekonal otravný policejní seminář, kterého se musí komisař Dupin zúčastnit. Když o přestávce bloumá tržnicí na Starém Městě, dojde přímo před jeho zraky k vraždě. Pachatelka uprchne. Je to sestra oběti, obě ženy jsou slavné šéfkuchařky působící na Smaragdovém pobřeží. A to ještě není vše: regionem otřese série dalších zákeřných vražd.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2021
,
Kalibr
Originální název:
Bretonische Spezialitäten, 2020
více info...
Přidat komentář
Další díl průvodce po Bretani s kriminální zápletkou. Pro mě je to šestá z devíti vydaných knih, a bohužel nejslabší. I když pořád velmi dobrá. Jen těch popisů jídel a francouzských výrazů (jako "monsieur le commissaire") je tu fakt příliš.
Začátek mě vyděsil, že to bude zase nějaký především průvodce jídlem a budu se podrobně dozvídat informace o másle a kdečem. To mě u předchozího příběhu tak otrávilo, až to otřáslo mou velkou důvěrou v komisařovy příběhy. Naštěstí to celkem brzy ustalo a navíc se to dalo dobře přeskočit a pak už to byl starý dobrý Dupin, tentokrát v zajetí týmové práce :). Šťávu prvních dílů a především Bretaňského zlata už to nemá, ale pořád to jde. Nicméně už si knihy nekupuji, jako ty první, nemyslím, že bych je potřebovala mít.
Přesně jak píše SBH. Taky jsem při čtení měla stejné pocity. Toto bylo pro mě druhé setkání s Dupinem, a jak se mi u prvního líbily pečlivé popisy prostředí, až ho člověk mohl nahmatat, tak tady mi to vadilo, protože se k tomu přidaly stejně pečlivé popisy jídel, zato děj většinou žádný. Takže se nemělo co vyvažovat. Stejně jako Dupin jsem cítila po většinu knihy frustraci z nepostupujícího vyšetřování. Konečné rozuzlení mě taky nenadchlo. Knihu posílám dál.
Bohužel, na to jak mám Dupina ráda, tohle mě zklamalo. Žádný spád, vrah žádné překvapení a pořád opakované kávičkování už po deváté fakt není zajímavé. Škoda
Hlavní hrdina komisař Dupin je svérázná postava, má rád kávu, dobré jídlo..jeho případy nejsou klasické, jsou vždy něčím zvláštní, jako jeho poslední kniha..hned na začátku je mrtvola a pachatelka viděna mnoha lidmi při činu, člověk si řekne, o čem to asi tak může být dál? Ale chyba lávky..je toho tam dost.
(SPOILER)
Bretaň a komisař Dupin jsou přece sázkou na jistotu, ne?
Ne. Anebo by měl člověk v nejlepším přestat. Tento díl byl slabý, skoro se nabízí profláknuté klišé, že mu „něco chybělo“, jenže ono spíš hodně přebývalo. Těch gurmánských lahůdek už bylo prostě příliš, stejně jako obdivování krás krajiny. V předchozích dílech jsem už nad stránkami zatoužila po cestě na západ Francie, u „Specialit“ zůstalo mé srdce chladné. Dobrá, tentokrát jsme byli ušetřeni zdlouhavých vhledů do bretaňských legend, zato detektivní případ byl odbytý.
Dosud jsem považovala za plus, že se vyšetřování motá od ničeho k ničemu, protože se domnívám, že obdobně to vypadá ve skutečnosti. Zpravidla v klíčovém momentu následovalo Dupinovo prozření a voilá, záhada je vyřešena. Jenže tady už toho bylo prostě moc. Motání v kruhu mi nepřišlo zábavné ani napínavé, klíčovou roli dementní stařenky jsem tak trochu tušila od začátku, na druhou stranu mi vážně nedává smysl, proč byla Blanche zavražděna veřejně na tržnici. Celkově dostávala logika celého případu na frak. Vhledy s podporou concarneauského týmu mi přišly zbytečné, ani komisař Dupin tentokrát nevzbudil obvyklé sympatie.
Dávám za tři a se sérií končím.
Šmarjá, to jídlo... Kafe... Rum na nejvyšší úrovni... A popis města, něco úžasného. K téhle sérii je radost se vracet. (No a samozřejmě Dupin, hlava chytrá a otevřená.)
Po přečtení téhle bretaňské detektivky (můj devátý komisař Dupin) budete mít chuť usednout na terase hospůdky u pláže plné bělostného písku s výhledem na modrý Atlantik, v ruce držet sklenku vychlazeného vína Muscadet či toho nej nej rumu ze třtinové šťávy JM Vieux z doby korzárů a před sebou talíř s nějakou vybranou voňavou bretaňskou specialitou.
No, případně taky jen usednete s knížkou na kolenou ve vašem středoevropském obýváku či zahrádce, sklenku vína si můžete nalít tak jako tak, a ten Atlantik a slanou mořskou vůni si budete už jen představovat. Každopádně doporučuju google mapy a Street View, není to úplně ono, ale aspoň za to nakouknutí to stojí
Vždycky, když začnu číst další Dupinovo dobrodružství, říkám si, a jéje, zase ta skvělá Bretaň, zase to samé, nepřehání to už autor? Ale ono to stále funguje, stále baví, ta kombinace detektivky, bedekru a reklamy na vše bretaňské, je to nakonec skvělý odpočinek. V Saint-Malo jsem kdysi krátce pobyla, po hrázi přílivové přehrady Rance projela, ale přiznávám, nebylo by špatné si Dupinovu jízdu Dinard - Saint-Malo - Cancale v tom nádherném koutě Evropy zopakovat. Ovšem bez těch mrtvol...
*
"Upil větší doušek rumu. Měl rád všechnu tu hebkost, v níž se skrýval říz. Lehce nasládlou a současně kořeněnou chuť. Dupin miloval protiklady, neobvyklé kombinace. Také café chutnalo báječně spolu s rumem."
Ten nový překladatel pro Dupina moc citu nemá. Ráda bych, aby překlady knih převzala opět kompetentnější osoba s lepším citem pro jazyk. A pro lepší pochopení duše knihy a Bretaně. Proto dávám tento počet hvězd.
Přestože ani v tomto dílu si čtenář není jist, kdo, proč nebo jak a je to hodně zamotané, přišlo mi to celé trochu chaotické a uspěchané, závěr knihy (nemyslím samotného případu) nějaký strojený. Prostě jsem měla pocit, že to chtěl autor tentokrát rychle dopsat. Je to samozřejmě subjektivní, ale jako velký fanoušek Bannaleca si to dovolluji napsat :)
Ani jsem nestihla knihu navést jako čtenou. Nemohla jsem se odtrhnout od nádherných popisů přírody a gurmánských zážitků. Samozřejmě jsem si v průběhu čtení dělala dobré kafé, bez toho by to nešlo. Jak jsem knihu dočetla, vypadlo ze mně jediné slůvko - skvělé. Tentokrát mi sice trochu chyběla Nolwenová, její dobré rady a skvělá práce, ale všichni kolegové z komisařství v Corcarneau se alespoň v příběhu na chvíli po telefonu vyskytli. Přesto kniha nemá chybu a už by mohla vyjít další.
Poklidná detektivka v nádherné Bretagni, tentokrát přímo v St. Malu, kde jsem opakovaně byla. A budu se tam muset vrátit, neboť jsem viditelně minula tolik dobrých restaurací (na rozdíl Dupina). Za mne opět příjemné čtení, doporučuji.
Přečetla jsem zatím všechny díly série a oproti jiným, třeba severským detektivkám oceňuji místo ponurého a depresivního prostředí vlastně pohodovou atmosféru svébytné Bretaně. A upřímně - číst si po večerech o všech možných francouzských specialitách nesvědčí příliš zdravé životosprávě….a napětí je před spaním tak akorát.
Knihy J. L. Bannaleca (Jörga Bonga) už dávno nečítam ako detektívky, ale skôr ako knihy, ktorých dej je vložený do zaujímavého prostredia. V Saint-Malo sme boli a staré mesto s hradbami a jeho históriou sa nám veľmi páčilo. Aj Dinard a Rothéneuf. No v tejto knihe som sa dočítala, čo všetko sme ešte mohli vidieť a čo sme mali ochutnať. Detektívny dej je celkom dynamický, takže sa dobre číta. Po piatich knihách plných bretónskych legiend je podľa mňa toto jedna z autorových najlepších kníh.
Nevím, zda je to úmysl autora nebo překladatele, ale proč je téměř na každé stránce několik francouzských výrazů?
Chápu to u Poirota, ale proč zde, když mluví francouzsky všichni?
Pouze to ruší, hvězdičku dolů.
Už mi Bretaň a komisař Dupin se svými petits café chyběli. :) Název napovídal, že při čtení budu slintat víc než u předchozích dílů - a taky to tak bylo. :) Příběh sám byl vcelku zajímavý. Pokud se vám i ty předchozí bretaňské bedekry s detektivní zápletkou líbily, neváhejte. :)
Autorovy další knížky
| 2014 |  Bretaňské poměry |
| 2015 |  Bretaňský příboj |
| 2018 | Bretaňský příliv |
| 2017 | Bretaňská pýcha |
| 2016 | Bretaňské zlato |
Další z řady mé oblíbené série, kde tedy nevím, jestli opravdu nezatoužím po výhře v loterii, abych si mohla Bretaň důkladně projet, všechno vidět, všechno si užít a hlavně všechno ochutnat. :-) Bavila mne i ta "nudná linka", kde dočasný Dupinův "dream team" sto stránek tápe a stojí na místě, aby se pak díky intuici a troše romantického zamyšlení během třiceti stran všechno rozřeší. A ten předmět doličný, vyložená romantika! Zkrátka ideální nenáročná knížka na jeden červencový týden...