Breviář pozitivní anarchie
Vlastimil Vondruška
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/310045/bmid_breviar-pozitivni-anarchie-NjG-310045.jpg
4
201
201
I když by asi přesnější název pro tuhle knihu byl Ideologie v době uprchlické krize, nechci být konjunkturální a podbízet se bulvárně laděným titulem. Snažil jsem se, aby kniha byla v maximální míře objektivní. Jde totiž o hodně, i když si to možná neuvědomujeme. Snesl jsem – jak doufám – věrohodná fakta o tom, že cesta, kterou v posledním desetiletí kráčí evropská společnost, opakuje fatální chyby našich předků. Mnohé z toho se nám samozřejmě líbit nemusí, ale Adam a Eva byli kdysi vyhnáni z ráje a od té doby se nikomu nepodařilo tam vrátit. A rozhodně se to nepovede ani smrští nesmyslných kroků, impotentních nařízení a amatérských rozhodnutí současných vládců. Naše momentální směřování nevede do ráje, ale do pekla. Přesto tahle kniha nešíří poplašné zprávy, ale je pouhou historickou analýzou.... celý text
Přidat komentář
Vondrušku mám ráda i jako autora historických románů.
A ani tentokrát mě nezklamal. Podepisuji se pod každé slovo, které píše.
Jsem rád, že jsem si knihu přečetl, mimochodem čte se velmi dobře. Měl jsem chvilky kdy jsem chtel křičet to je ono! Ale také jsem měl chvíle kdy jsem nesouhlasil a o tom si myslím, že to je.
Dokonalé. To je prostě pan Vondruška. Jedni ho nesnášejí, jiní ho milují. Souhlasím s Lumírem23. Je to : "Pohled na současný svět s odkazem na minulost, návaznosti a logické chyby, které budeme stále a stále opakovat. Opravdu hutné, avšak nutné, čtení."
Jako všechny Vondruškovi knihy, jednoduchá a čtivá. Možná je to tím s jakým odstupem jsoem knihu četl, ale byť bych se pod mnohé myšlenky podepsal, naleznou se zde i pasáže, které - jak bych to jen nazval - jsou poněkud přitažené za vlasy?
Nicméně od četby dalších knih mě to neodradí. Pan Vondruška si ve své tvorbě v posledních letech drží svou pomyslnou laťku...
S vědomím, že se s některými názory pana Vondrušky neztotožňuji, koupil jsem si tuhle knihu a těšil se, jak mne ubije brilantní historickou extrapolací. Několikrát tam pan Vondruška zmiňuje, že dějiny se opakují ve spirále, tak jsem očekával, že na této teorii postaví zdůvodnění svých obav. Nedočkal jsem se, jen jsem zjistil, že mu vadí "aktivisté", různí komentátoři ", feministky, klimatologové, má strach z multikulturalismu, ekologického a genderového aktivismu, odmítá teorie klimatických změn a vysvětluje to tím, "že už to tady bylo několikrát"…
Snažil jsem se pochopit, co vlastně pana Vondrušku přivedlo k tomu, že napsal tento "svůj vlastní politický manifest", přestože tam několikrát píše, že není ekonom, politolog ani prognostik, ale historik a spisovatel. Proč se historik a spisovatel za každou cenu snaží přesvědčit čtenáře o těchto svých "pravdách"?
Pan Vondruška mi připomíná v některých svých myšlenkových pochodech mého kamaráda, který říká: "Cikány nemám rád, ale nejsem rasista. Chodím totiž nakupovat k rákosníkům". Podobných úvah se v knize vyskytuje celá řada. Nejvíce mne zaujala kapitola, ve které pan Vondruška rozebírá problematiku LGBT. Homosexuálové to v historii většinou neměli jednoduché, pan Vondruška na jedné straně přiznává, že by měli mít stejná práva jako heterosexuálové, ale současně mu vadí, když si tato komunita udělá jedou do roka mejdan, kam pozvou všechny, kterým je srdečně jedno, kdo má jakou sexuální orientaci…
Pane Vondruško, kdybyste náhodou měl pocit, že musíte napsat něco o Covidu 19 a uváděl tam svoje názory na nošení roušek, raději si to rozmyslete. Já bych si tuto vaši knížku určitě nekoupil.
Zcela souhlasím s hodnocením, které ke knize napsala o pět komentářů níže Hebrey (v podstatě bych se pod to mohl podepsat). Velmi přesný a trefný rozbor napsal o více komentářů níže HanzeeHans (byť se nepřikláním k hodnocení odpad)
Tedy shrnutí: Mnohé autorovy názory jsou jistě zajímavé, s částí z nich bych se i ztotožnil. Bohužel spousta jím tvrzených historických paralel je dost vytržených z kontextu. Některá "fakta" týkající se dnešní doby jsou zcela smyšlená (vybavuje se mi například rozhořčení, kolik zbytečných zákonů u nás vydají soudci nebo starostové - ani jedni ani druzí ale žádné zákony nevydávají). Značné rozpaky budí odkazy na prameny, tvořené ze valné části články z Parlamentních listů. Nejvíce mě mrzí, že ač autor v úvodu knihy vybízí ke smířlivosti a k toleranci odlišných názorů, tak sám své názorové oponenty naprosto dehonestuje a pochopení jiného názoru naprosto odmítá (například příznivce EU hned označuje za evropského nohsleda a patolízala - přitom i člověk podporující EU může mít proti jejímu fungování řadu výhrad; velmi často používá v negativním kontextu slovo "aktivista" - aniž by vysvětlil, koho tím vlastně míní).
Bylo zajímavé si tuhle knížku přečíst a popřemýšlet o autorových názorech, ale příště radši zase sáhnu po nějakém jeho historickém románu, protože ty mu jdou (podle mého názoru) lépe než úvahové eseje.
Oceňuji, že podává svůj pohled na dnešní svět skrze síto minulosti. Líbí se mi "moudra" jiných, kterými to prokládá, ale děsí mě, co z toho všeho vzejde pro budoucnost. I když je to kniha čtivá, rozhodně jsem ji nepřečetla jedním dechem. Chvílemi mi docela docházel vzduch.
Kniha je to hutná, musel jsem se k ní vracet několikrát, ale vnímám ji jako natolik důležitou, že nešla odložit. Nebudu vypisovat s čím souhlasím a s čím už třeba ne, na to jsou tu jiní pašáci (skoro tak obsáhle popisují své připomínky, až by to dalo na samostatnou knihu). Mě kniha přinesla to, co jsem hledal. Pohled na současný svět s odkazem na minulost, návaznosti a logické chyby, které budeme stále a stále opakovat. Opravdu hutné, avšak nutné, čtení. Svět blbne pod transparenty obhajujícími nesmysly, udržet si svůj názor, nebo dokonce rozum, to je unikum.
Obsahově zajímavé, mnohdy velmi trefné, ale podáním, stylem poněkud pokleslé čtení. Což hodně snižuje výsledný dojem.
Miluji autorovy historické detektivky, kt.se nic nevyrovná.
Tato kniha je zcela jiný šálek kávy, naučně-historický exkurz s mrazivě realistickým vyústěním do současnosti.
Pane Vondruško, proč je tak málo politiků (jestli vůbec nějaký), kteří ty problémy nevidí? Nebo jen nechtějí vidět, hl.že si nahrabou...???
Je mi z toho smutno...
Aspoň že máme Vás :)
Jdu na další Vaši knihu :)
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, aneb tak dlouho se odkládá kniha, až se její základ stane poměrně neaktuální. To se mi stalo právě u téhle knížky. Pokud bych jí četla před rokem až dvěma, byla bych asi o dost nadšenější. Přesto musím uznat, že pan Vondruška čtivě shrnuje historické příklady a pokouší se z nich udělat závěr pro současný politický vývoj. Na druhou stranu mi knížka přišla trochu chaotická a neuspořádaná, autor podle mého názoru skáče tam a zase zpátky, takže se čitateli občas může stát, že zrovna neví, která bije a co si přesně má z čteného vzít...
Nejdřív jsem chtěla dát jen tři hvězdičky - protože dějepis není moje hobby a příkladů z dějin je v té knížce hodně. A mě víc zajímá budoucnost, protože v ní hodlám strávit zbytek života (jak říká Chaplin). Dala jsem čtyři hvězdy za to, jak dobře jsou úvahy pana Vondrušky napsány. Těm zdejším komentářům, kteří dali odpad, doporučuji Vondruškův odstavec z úvodních kapitol: ,,Pokud někdo s mými myšlenkami souhlasí a zajímá ho můj pohled na historii a současnost, ať čte dál. Pokud někdo s mými myšlenkami nesouhlasí, ale je ochotný o mých slovech přemýšlet, ať čte rovněž dál. Pokud však někdo s mými myšlenkami nesouhlasí a nemíní o nich přemýšlet, pouze mi hodlá spílat, ať raději tuto knihu odloží".
No, tak tohle se, alespoň z mého pohledu, panu Vondruškovi moc nepovedlo. Abych nezačínala hned kritikou, kniha je psaná velmi dobrou češtinou a díky tomu, i přes hutnost a věci, které mi nesednou, relativně dobře čtivá. Nicméně k ní mám určité výhrady. Nejde ani tak o názory. (S některými, například s kapitolou "Poručíme větru, dešti", osobně souhlasím téměř bez výhrad.) Kdyby se kniha rozdělila na jednotlivé kapitoly - eseje, dalo by se s některými souhlasit či nesouhlasit, polemizovat či diskutovat o nich. Jako celek ale kniha působí poněkud chaoticky. Kdyby čtenář neznal Vondruškovy názory a z recenzí a komentářů nevěděl, co nám hodlá autor říci, musel by se při čtení občas trochu leknout. Zvlášť, když na něj z témat jako je postavení žen ve středověku, korupce, zákaz kouření v retauracích a jiná, najednou z ničeho nic vyskočí "migranti" jako čertík z krabičky. Asi aby v záplavě informací o všem možném čtenář neztratil pojem o tom, o čem vlastně autor doopravdy chce psát. O tom se ovšem autor rozepíše až v poslední pětině knihy. Co se týče vhledů do historie, ačkoliv mi některé z nich přijdou také dost zjednodušené a vím, že je Vondruška občas kritizován i svými kolegy, nebudu se s historikem přít o historii, poněvadž jsem naprostý laik. Co mne však zaráží jsou jeho komnetáře současnosti a pokus o to stavět se do role proroka. Nejde mi ani tak o autorův názor jako takový, ale spíš o to, o co jej opírá, o různé protimluvy a především o způsob podání. Na jednu stranu se považuje za hrdého Čecha, ale nezdráhá se až glorifikovat Habsburky a jiné, kteří v minulosti naše češství spíše podrývali. A ačkoliv komunisty moc nevychválil, zároveň staví do negativ jakoukoliv vzpouru proti socialismu. Na jednu stranu napomíná toho, kdo všelijak nehezky nálepkují ty, kdo nemají rádi EU a uprchlíky, ale nezdráhá se nazývat evropským nohsledem a patolízalem všechny ostatní (bez ohledu na to, co si o EU či migrantech opravdu myslíme). "Hájí" křesťanské tradice, ale podobně jako většina lidí z jeho názorové bubliny, které jsem potkala, je v podstatě odmítá, právě proto, že jsou postavené na křesťanství a tedy mají nějakou spojitost s církví. O migrantech nejpve napíše (jako že cituje film), že se za nimi "táhne jako páchnoucí stopa vrstva slizu" a vidí v nich strůjce našeho konce, ale o kousek dál se to snaží zmírnit tím, že mu jich vlastně líto a vidí v nich oběti. V neposlední řadě mě překvapilo, že jako jediný zdroj "pravdivých" informací o současném dění používá nejspíš výhradně média á la Parlamentní listy. Nevím totiž, jak jinak vysvětlit jeho informaci o tom, že Británie se chystá k brexitu hlavně kvůli migraci. Ta je až tím nejposlednějším důvodem, a navíc Britům víc vadí přistěhovalci z východu Evropy, než ti námi "obávaní". Stejně tak mě překvapuje, že člověk, který píše na téma úzce se týkající muslimů a snaží se vysvětlovat jejich stěhování do Evropy, si nezjistí něco více o islámu a opakuje jen zažité formulace. Na druhou stranu z knihy tak nějak chápu, že nemá ani moc velký přehled o křesťanství a judaismu, což u českého historika zabolí ještě o něco víc. O co panu Vondruškovi tedy vlastně jde? V té poslední pětině knihy jsem čekala, že autor po všem tom dlouhém výkladu minulosti, přítomnosti a apokalyptických vizích, přijde s nějakým návrhem, jak migrační krizi tedy řešit. Co bychom tedy my, respektive naši politici, měli konkrétně dělat a jak věc řešit. Tedy pokud nemáme zabíhat do extrémů od přijímání každého, kdo přijde, po střílení. Namísto toho se mi ale dostalo jen eseje o pádu Říma a barbarech na hranicích. Pana Vondrušku si ponechám jako skvělého autora historických detektivních románů. V románu trocha té fikce nevadí, naopak, ale pokud si budu chtít přečíst objektivní názor na islám, muslimy, migraci a krizi Evropy, budu muset sáhnout po díle někoho jiného.
Na úvod musím zdůraznit dvě věci. 1. Husitskou epopej V. Vondrušky považuji za jeden z nejlepších historických českých románů. I v této knize je vidět vysoká erudice v daném historickém období. 2. Nehodnotím názory nebo závěry, které autor předkládá.
Autor v knize opakovaně popírá sám sebe. V první části se staví do role objektivního vědeckého a morálního arbitra, aby vzápětí zbytek knihy věnoval tomu, co v první části odsoudil.
První část knihy věnuje autor nabádání k posuzování událostí s časovým, dokonce historickým, odstupem. Staví se do role objektivního historika, který ví, že ani desetiletí nejsou mnohdy dostatečný odstup, abychom získali představu, co se skutečně stalo nebo k čemu daná událost povede, a již vůbec ne, kdo za vším stál. To mu ale nebrání, aby v dalších částech knihy opakovaně vynášel striktní odsudky nedávných či aktuální událostí, označoval viníky a prorokoval budoucnost. Opakuji, neposuzuji autorovi názory ani vývody, pouze skutečnost, že v rozporu se svým postojem morální nadřazenosti vynáší odsudky. Znamená to, že hodnotit události smí pouze autor sám? A není v tomto kontextu ani důležité, že o některých z nich díky odstupu 4 let od napsání knihy víme, že nebylo správné.
Další část knihy věnuje nabádání „obou stran“ k vyslechnutí argumentu druhé strany a snaze o vzájemné porozumění. Toto je podle mého názoru největší selhání autora jako vědce, protože celou knihou se vine zcela opačný přístup k tématu. Zejména v právních a ekonomických otázkách (moje obory) je vidět, že autor nejen nezná dostatečně okruhy, se kterými polemizuje, ale ani se nesnaží argumenty druhé strany seriózně oponovat. Polemizuje buď s extrémními názory, které vydává za mainstream, nebo s vlastním názorem na danou problematiku. Tak například v polemice o demokracii vkládá názor protistrany do úst jakéhosi „studenta politologie a sociologie“, jehož názor poté povýšeně rozmetá. Kdyby se namáhal a téma demokracie probral se skutečným odborníkem, věděl by, že to, co vydává za vědeckou podstatu demokracie, nemá se skutečností téměř nic společného. Sám sebe nazývá „neprávník a právní laik“, což mu nebrání rezolutně vydávat nesmysly za právní fakta. Kniha tím, bohužel, posiluje černobílé vnímání světa, rozděluje strany a posiluje zášť mezi nositeli rozdílných názorů.
S druhou částí souvisí morálně nadřazené výzvy zejména svým očekávaným oponentům k tomu, aby druhou stranu neuráželi. Což mu nebrání opakovaně názorové oponenty urážet. Např. „pokrytečtí zbabělci“ (str. 329), vlastizrádci (str. 325), lháři (str. 294 aj.) nebo impotenti (str. 325), což dokonce použije v jedné větě s výtkou oponentům, že uráží jeho stranu: „…se místo hledání racionálních příčin a řešení problémů spílá oponentům, kteří nesouhlasí s impotentní (politikou)…“. A to jsem vynechal tu nejhorší směřovanou vůči aktivním ženám s opačným názorem.
Autor opakovaně obviňuje své oponenty ze lží, přitom kniha je plná nepravdivých „faktů“, o kterých musel vědět, že jsou nepravdivé, přesto je prezentuje jako fakta a často na nich staví své vývody a názory. Otázku, zda lze z nesprávných premis dojít ke správným závěrům, nechám na každém čtenáři a autorově vědeckém svědomí. Abych citoval pana Vondrušku (str. 294): "Kdo totiž lže úmyslně jednou, lže pořád."
Jedna osobní poznámka se týká strany 297, kde autor, který se vydává za obhájce křesťanských hodnost, způsobu života a civilizace, cituje masového vraha křesťanů Kemala Atatürka, a to nikoli jako odpornou minulost, ale jako názor hodný souhlasu. Rozhodně šlo najít vhodnější „morální“ autoritu k citování.
Pana Vondrušku znám již dlouho a přečetl jsem většinu jeho knih. Osobně si myslím, že názory v této knize se dají paušalizovat na většinu české populace. Tuto knihu jsem četl poměrně dlouho, protože jsem se nad ní musel mnohokrát zamyslet. Konečně někdo nazývá věci pravým jménem, i když přihlédnu k jistému zjednodušení problému, které je však pochopitelné vzhledem k předpokládané škále čtenářů.
Autor sa do témy pustil s ohromujúcim rozmachom, čo však tiež znamená, že sa často dotýka aj oblastí mimo svoju odbornú pôsobnosť. A preto treba mať dvojnásobne na pamäti skutočnosť, že pán Vondruška už značnú dobu pôsobí ako profesionálny spisovateľ beletrie a skôr popularizátor ako historik. Tiež je jasné, že autor, ktorý má na konte také množstvo publikovaných kníh, zrejme nebude mať dostatok času potrebného na to, aby sa oboznamoval s tak rozsiahlymi zdrojmi v takejto širokej problematike iba kvôli nejakým okrajovým a pre účely danej práce zdanlivo nedôležitým poznámkam. Prirodzeným dôsledkom toho je, že niektoré historické (a nie len tie) skutočnosti a udalosti interpretuje mylne a podaktoré domnienky (či skôr historiografické mýty a ideologické dezinterpretácie) považuje za fakty. Je síce nepochybné, že jeho znalosti siahajú ďaleko za jeho odbornosť, no zároveň je zreteľné, že napr. do učenia RKC neprenikol. A to môže byť pri pochopení niektorých dejinných procesov (napr. tzv. boj o investitúru) kľúčové. Z toho, čo uvádza, sa možno domnievať, že je napr. úplne mimo v chápaní pojmov ako trebárs dogma či kacírstvo. A keďže sa (aspoň spočiatku) stredovekom zaoberá (v rámci predmetu tejto práce a jej rozsahu) pomerne obšírne, dopláca na tieto neznalosti dosť často. Prečo ma toto vôbec zaujalo? Najmä, ak je táto problematika – v rámci uvádzania nejakých základných historických súvislostí k lepšiemu objasneniu ústrednej témy knihy a jej zasadeniu do širšieho kontextu – naprosto okrajová? Snáď práve pre tú jej okrajovosť a teda zdanlivú nedôležitosť. Pretože práve pre ne sa čitateľovi – ktorý sa sústreďuje na nosnú tému a najdôležitejšie myšlienky a tento „okraj“ vníma iba ako podklad (navyše podkladaný autorom, ktorého laický čitateľ s naivnou dôverou môže vnímať ako odborníka) – veľmi ľahko a takmer automaticky dostávajú pod „kožu“ nie historické fakty, ale ideológia, ktorej ideologické interpretácie dejín si nepozorný čitateľ zamieňa s historickými faktami (a tisíckrát nenápadne omieľaná lož sa stáva „pravdou“). A čomusi takému by sa mal (kedysi) profesionálny historik snažiť vyhýbať. Pretože, ako mám potom ja, ako čitateľ, ako laik, pristupovať s dôverou k ostatným autorom predkladaným interpretáciám, pri ktorých však už pre nedostatok mojich znalostí nie som schopný posúdiť ich objektivitu, resp. odhaliť zaujatosť či manipuláciu (z ktorej by som nepodozrieval autora, ale jeho zdroje)? Navyše, vyznieva ironicky (či skôr smutne?), ak autor nevedome otravuje myseľ čitateľa zrovna mýtmi, ktoré tu automaticky berie za svoje a na ktorých zároveň stojí aj ideológia, proti ktorej sa rozhodol svojou knihou statočne (pritom s nutnou obozretnosťou) vystúpiť.
Napriek všetkému, čo som uviedol vyššie, považujem autora za bezpochyby dostatočne odborne podkutého a rozhľadeného človeka k tomu, aby sa mohol kompetentne vyjadrovať k migračnej politike a ideológii, ktorá nám vládne, práve z toho pohľadu, ktorý si zvolil.
Knihu vrelo odporúčam!
Jsem rád, že jsem knihu přečetl. Určitě je podnětná - k zamyšlení, k diskusi. Historii lze vykládat různě, stejně tak analogie lze používat a vyhledávat různě. S některými názory se úplně ztotožnit nemohu, hlavně ne ve vyhraněné poloze. Rád bych viděl pana Vondrušku v diskusi se stejně vzdělanými oponenty, abych si mohl svůj názor na některé věci ujasnit. Ano, současná "tyranie nevzdělané většiny", spíše bych použil manipulovatelné většiny, (Trump, Brexit, Zeman, Babiš) by nás mohla svádět k tomu, aby volební právo nebylo všeobecné a rovné, ale kam by to vedlo?
Štítky knihy
civilizaceAutorovy další knížky
| 2014 |  Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV. |
| 2019 |  Kronika zániku Evropy: 1984–2054 |
| 2011 | Velký král Přemysl Otakar I. |
| 2002 | Dýka s hadem |
| 2019 | Falknovská huť |
První dvě třetiny mě bavily hodně, pak se psaní odklonilo od historie a spíše autor prosazoval svoje názory, a to poněkud svérázným způsobem-a to s většinou souhlasím, ale takhle až extrémně je vyjadřovat?? Nemyslím si, že pokud jsem mladý člověk, přistěhovalec nebo politik (a ač nejsem ani jedno) tak si zasloužím takové nálepky a bezdůvodnou aroganci. A u starých lidí mě to pozvedlo až až. Stáří i moudrost uznávám, ale jen proto, že člověk zestárne ho nebudu uctívat i když se choval celý život jako zmetek. Asi se raději dál budu řídit svým odhadem na lidi a neodsuzovat jen, co mi řekne odkud pochází nebo čím se živí.