Brisingr
Christopher Paolini
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499461/bmid_brisingr-lYk-499461.jpg
4
3683
3683
Odkaz Dračích jezdců / Odkaz Dračích jazdcov série
< 3. díl >
Přísahy, zkoušky oddanosti, mocné síly se střetnou... Bitvou na Hořících pláních boj s Královstvím zdaleka neskončil a zdá se, že v nadcházejícím střetu bude Galbatorixův Jezdec mocným protivníkem. Eragona se Safirou čekají další zkoušky v boji, ale v příběhu už nejde jenom o ně… Stejně jako Eragon a Eldest, i Brisingr je plný napětí, nečekaných odhalení a zvratů, nechybí v něm ani Safiřin něžný humor. Dlouho očekávaný 3. díl fantasy série Christophera Paoliniho je konečně tady! ISBN 978-80-253-5858-0 (soubor 2022)... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2022 , Fragment (ČR)Originální název:
Brisingr, 2008
více info...
Přidat komentář
Co se týče stylu psaní, tak paráda. Autor umí velmi dobře pracovat s jazykem a to jak po lyrické, tak po epické stránce a je schopen svému textu poskytnout čtivost. To je ale asi tak vše, co se mi na knize líbí a čím umí kniha zaujmout.
Příběh divný, plný nejasností a požírající sám sebe. Například: Proč král a jiní vůbec mají armády, když jsou sami tak mocní, že jediným mávnutím ruky zabijí armádu nepřátel? Jistě, král byl prý líný a do bojů se mu nechtělo, zároveň však byl chamtivý a škrt, takže pochybuji, že by raději utrácel hory zlata za chod vojska, aby se mohl vklidu věnovat konkubínám.
Dalším failem byli elfové, nebo třeba Roran, Kathrina a další...
Škoda, nechápu, jak si tahle série mohla najít tolik fanoušků :)
Beru to prostě jen jako pohádku, která se mi líbí a kterou bych koupila svému dítěti. Oddechovku.
O chlup lepší než předchozí díly, a stále nadprůměrná fantasy, která mnoho vyvstalých otázek zodpovídá, ale ještě více jich podněcuje...
Na téhle knize je hrozně znát, že Paolini je ještě dítě.
Rozhodně nechci nijak shazovat jeho úctyhodně kvalitní slohotvornou schopnost, ani popisný talent - na to, kolik mu je, se to po něm velmi dobře čte -
ale stejně jako kvalitní instrumentální technika ještě sama o sobě neudělá dobrou píseň, tak ani obratný spisovatelský um nezaručí kvalitní knihu.
Jeho nezralost se tak nejčastěji projevuje při dialozích postav, v pasážích, které mají ukázat hloubku a vztahy mezi jednotlivými hrdiny. Paolini očividně tuší, jaké by asi měly být pocity postav, které už toho v životě hodně zažili - a že to jistě byly zážitky velmi drsné, krušné, barvité a dospělé - ale podává to takovým způsobem, že mu to absolutně nevěřím. Dětským, naivním, očividně odněkud odkoukaným způsobem, který sám ještě nedokáže, vzhledem ke svému mládí., plně pochopit. Samozřejmě je pro každý příběh velmi důležité mít charakterově velmi bohatě a zajímavě prokreslené postavy já kvituji s potěšením, že se o to snaží, ale prostě mu to nevychází. Nedostatek autorovy životní zkušenosti tento pokus o vytvoření hloubky a plastičnosti svých hrdinů totálně zabijí.
Což by se ještě dalo přehlédnout a nějakým způsobem smáznout, kdyby ovšem kecání, dialogy a snaha přiblížit nám postavy knihy blíže, nezaplňovaly snad 90% celého Brisingra. I ostatní dialogy a vlastně veškerá přímá řeč všech postav je dokonalá katastrofa. Hrdinové zde mezi sebou neustále komunikují tak, že i v citlivých rozhovorech a osobních diskuzích vše vyzní příšerně oficiálně, šosácky, šroubovaně a s takovým pravítkem v prdeli, že to i v případě vyznání citů jedné postavy druhé vypadá, jako kdyby každý, kdo zrovna promluví, měl proslov před shromážděním OSN. Takže ve výsledku nám zde oněch výše zmíněných 90% knihy smrdí totálně neosobním a chladným kecáním o ničem.
A že se tady skutečně kecá opravdu fest ! Na začátku knihy jsem měl vážně radost, že se něco děje - např. zkouška dlouhých nožů vypadala zajímavě, ale stejně jako cokoliv, co se v téhle knize skutečně stane (a že je toho zoufale málo), je tato událost nádsledovaná nekonečnou kanonádou kecání, tlachání a plkání o to, že se to stalo. A to pouze v tom lepším případě, protože jinak je zde samozřejmě minimáně polovina knihy totální vatou, kde se kecá úplně o ničem a naprosto mimo mísu. Opruz jak prase.
Na to, že má tahle bichle přes 600 stran, se tu mimo prázdných a zbytečných tlachů neděje naprosto nic zaznamenáníhodného. Každý soudný spisovatel by veškerý skutečný děj této knihy narval do dvou krátkých kapitol a ještě by mu zbylo dost místa na krátké, ale šikovné a trefné vykreslení charakterů a vztahů mezi hlavními postavami, což se Paolinimu nepodařilo ani na rozloze šestiset stran.
Velmi pitomé mi přijde chování postav, které opět nejednají adekvátně ke svému věku. Veškeré problémy a plány se zde řeší dost pubertálním způsobem, což by prošlo, pokud by Paolini psal večerníček o Krtečkovi, nebo nějakou odlehčenou blbovinku pro mládež a ne fantasy epos, který se sám sebe snaží brát nesmírně vážně. A naopak, spoustu pozornosti zde postavy věnují úplným volovinám i přesto, že je tlačí čas a válka s nepřítelem, kterého podle všeho ještě stále nemají šanci porazit, je již za dveřmi.
A když už jsme u toho nepřítele - o hlavním záporákovi Galbatorixovi zde vždy slyšíme výhradně z úst kladných postav. Není mu zde věnován žádný prostor, ve kterém by měl čtenář možnost nahlédnout na dění jeho očima, nejsou zde žádné kapitoly popisující co zrovna dělá, nad čím přemýšlí...Paolini ho zde vůbec nijak nepřiblížil, takže si k němu ani nelze vypěstovat jakkoliv negativní vztah. Což je dost problém vzhledem k tomu, že cílem všeho konání hlavních hrdinů je Galbatorixovo zabití. Jedinou vyjímkou je závěr knihy, kde Galbatorix promluví k Eragonovi vzdáleným magickým hlasem a působí na mě jako dost hloupě a vztekle se vyjadřující nasrané pětileté děcko, kterému rodiče na pouti nekoupili cukrovou vatu. Trapné.
No a vrcholem všeho jsou pokusy o milé odlehčení atmosféry v pasážích, které asi měly být rozpustile vtipné, ale místo úsměvu mi na obličeji vytvořili jen grimasu kyselého šklebu trapnosti, kterou za Paoliniho cítím.
No a závěr knihy ? Čekáte, že si něco zajímavého autor připravil alespoň na konec ? Ne. zapomeňte. Jen další kýbl nudy a tradiční generický a nepovedený sentiment.
Jinak abych na tom našel taky něco dobrého - bylo zde pár řádků, které mě vytrhly z úmorného sevření nudy a trochu mě i zajímalo co se děje (zkouška dlouhých nožů, Roranovo bičování za trest) a celkově základní myšlenka knihy není špatná. Jenom se zde Paolini prostě pokouší o velké věci a nevychází mu z nich ani jedna jediná. Takže tentokrát je to pro mě spíš takový lepší odpad.
Každopádně podle hodnocení ostatních uživatelů vidím, že jsem tu se svými pocity vlastně osamocen. Takže milí zapřísáhlí Eragonovi fanoušci - než se vám z mého komentáře začně zvedat krevní tlak (což se už na tomto místě nejspíš děje), tak si prosím uvědomte, že vy přece víte nejlíp, jak je šest set stran dlouhá kniha bez děje, bez zajímavých postav a bez napětí, vlastně skvělým a na výsost kvalitním čtivem a já - prostý, hloupý, literárně nevzdělaný kmán - se můžu vesele vrátit zpět ke čtení porna, comiců a pokleslých braků ;-)
Třetí díl byl oproti prvnímu a druhému slabší. Opět skvělé vykreslení postav, prostředí, skvělý závěr.
S každým dalším dílem série musím více obdivovat autora. Dějová linie se skvěle stupňuje a naplňuje fantazii čtenáře, ačkoliv každý díl má svů překvapivý konec.
S celým příběhem jednoho chlapce a draka, jednoduše hrdinové co by měli všechno spasit, jsi autor vyhrál, stvořil spustu postav jiných kultur a ras i zvyků, dal jim i vlastní dějové linie, a utvořil tím velmi poutavé čtení.
Tomuto dílu dávám o jednu hvězdu méně. Brisinger má podle mě slabší první polovinu (kromě pasáže boje s Razaky). Závěr je opět výborný, skoro se začínám utvrzovat v tom, že autor je mistr závěrů. Boj draků je parádní a jakým způsobem je čtenáři zprostředkován, to chtělo opravdu notnou dávku invence a představivosti. K tomu Galbatorix a druhý stín, no luxus. Pohádka i pro dospěláky pokračuje...
Z této knihy už si bohužel nic moc nepamatuju a proto dávám "jen" 3* a jak tu kdosi psal, i já jsem jí cítil jako oslí můstek k poslední a zbytečné natahování... :-/ :)
Zatím nejlepší díl ságy a musím opravdu souhlasit, jak se autor za tu dobu vypsal. Rozdíl je ohromně poznat a oproti amatérskému Eragonovi tohle byla regulérní poctivá kniha. Holt má talent, ten kluk. Se stoupající tendencí doufám, že závěrečný díl bude ještě lepší. Teď je to něco mezi třemi a čtyřmi hvězdami.
Další skok v kvalitě psaní? Rozhodně.
Docela komorní začátek s Roranem pěkně ukazuje to, jak rychle museli s Eragonem oba dospět. Je to vážně znát.
Politika tu dostává mnohem víc prostoru, stejně tak nezbytné základy ekonomie. Trpasličí královolba je na úrovni House of Cards, neznám fantasy, ve kterém by byly volební a zvykové postupy tak propracované jako tady. Roranovy trampoty v armádě - drž klapačku a krok a dělej, co se ti řekne. To určitě. Nepřekvapí, že mu to moc nejde.
A Togira Ikonoka... Proč vždycky musím přijít o ty dobrý postavy...
Shledávám, že mi zatím na celé sérii nejvíc vadí Arya a její nesnesitelná prudérnost. Žádný z elfů mi nevadí tak moc jako tohle sotva stoletý ptáče holedbající se tím, jak dobře si rozumí s lidmi a přitom se uráží na každém druhém kroku.
Další pěkné pokračování série. Jen mi bylo líto Eragona, jak pořád dostával na prdel.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Eragon |
| 2012 | Inheritance |
| 2006 | Eldest |
| 2020 |  Spát v moři hvězd. Kniha I. |
| 2009 | Brisingr |
Autor umí velmi dobře vystihnout pocity postav, popsat děj a prostředí, ale nijak se nemohu zbavit pocitu že knihu píše ,,mládě’’. V příběhu jsou trhliny a když autorovy dojde inspirace vymyslí něco co naprosto neodpovídá tomu co napsal v předešlé knize série.