Brnox: průvodce brněnským Bronxem
Aleš Palán , Kateřina Šedá , Lucie Faulerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407098/bmid_brnox-pruvodce-brnenskym-bronxem-iJT-407098.png
4
141
141
Akce umělecké skupiny Batežo Ka Mikilu. 3. vydání.
Přidat komentář
Nic moc čtení, chvílemi sice lehce úsměvné,ale jinak rozpaky...Bydlel jsem na Francouzské,Brnox znám dobře,trochu jinak než autorka ... Dobře znám i Bedřichovice nad Temží, mám známé mezi místními účastníky projektu, když se Bedřichovice přestěhovaly do Londýna. Smysl tohoto projektu zůstal některým zúčastněným utajen, stejně tak i mně. A stejné je to i s touto knihou. Přečteno kvůli čtenářské výzvě,vracet se ke knize nebudu...
Jelikož žiji v Brně, tak jsem si to s chutí přečetla. Styl asi nesedne každému, ale mně to bylo blízké.
Knížka, o které jsem mnoho slyšel a říkal jsem si, že si ji musím přečíst, protože reference byly velmi rozporuplné. Kniha se pohybuje někde mezi literaturou faktu a čistou fikcí, mezi dokumentem a beletrií. Rozhodně bych se ji neodvážil zařadit mezi turistické průvodce, jak je někdy mylně chápána. K jejímu pochopení je třeba znát i kontext prostředí, o kterém pojednává a nemálo dalších souvislostí. Jen tak je člověk schopen zachytit, kde se sdělují fakta a kde je to myšleno s velkou nadsázkou. Určitě nejde o knihu pro každého, ale pro člověka obeznámenému s danou lokalitou a jejími reáliemi může jít o zajímavé čtení. Velmi oceňuji množství práce, která za vznikem této jedinečné knihy stojí i za neobvyklý styl jakým je zpracována. Kéž by knih, které by svým stylem a zpracováním vybočovaly z řady a přesto si zachovaly úroveň, bylo víc.
Tohle kniha, kterou asi nepochopí nikdo, kdo nezná brněnský Cejl, nebo alespoň chvíli v Brně nežil a nezná zdejší komunitu. Kateřina Šedá několik let sbírala materiály, dělala rozhovory, fotila krásy romských obydlí a to vše, za doprovodu pohádek, receptů, historie, map, návodů atd vtěsnala do průvodce brněnského Bronxu a vznikl tak Brnox. Tato kniha je ucelená sonda do duší zdejších obyvatel, co je pro ně nejdůležitější, proč jich hromada nepracuje a končí ve vězení, ale třeba i o tom, že děti nikdy nedostanou do školy na svačinu obyčejný chleba, protože není vidět v televizi. Brnox je plný fotografií, ilustrací, skvěle designově zpracovaný, rozdělený na turistické mapy a najdete zde například odkaz na cikánskou svatbu v roce 2016, na kterou se můžete podívat na youtube a rozhodně se hodně nasmějete. Tato kniha je dokonalost. Jsem moc ráda, že jsem měla tu čest si jí přečíst a dlouho na ni budu vzpomínat.
Nenáročné, zajímavé, chvílemi veselé čtení i když to byl podle mne dost smutný humor.
Pozoruhodný průvodce místy, které navštěvuji jen když opravdu musím. Zvláštní je už jen sám úvod, ve které se dozvíme, že autor zde už dlouho bydlí a nikdy se mu tady nic zlého nestalo. Jinde je to totiž považováno za standard, o kterém není nutné hovořit. Je tu spousta hlášek a vyprávění podaných dosti zábavně, přesto směřujících k zamyšlení.
Maximálně unikátní kniha, ten elán a um autorů je fakticky fascinují.
Lokalitu naprosto neznám, z hlediska obyvatele to musí být teprve senzační.
Analýza je neskutečně zevrubná, nic neopomenuto, ani jeden odpadkový koš nezanedbán. Autoři (a především asi Kateřina Šedá) mají k lokalitě vztah a přistupují k lidem s nadhledem, bez předsudků.
Typograficky úchvatné dílo rovněž - tolik fontů, fotek, barev, kdy se vše rozléhá v naprosté ledabylosti.
Za největší rarity považuji afghánského inženýra prodávajícího v potravinách, čínského zahradníka na plácku uprostřed města (ta identifikace rostlin byla famózní, celkově oceňuji zapojení i odborníků z různé branže), paní kořenářku a poštovní schránky.
Kéž by takový průvodce vyšel i o jiných lokalitách.
(Ukázka z uličního sběru Kateřiny Šedé)
ZNÁTE NĚJAKOU POVĚRU?
Muž, asi 60 let: Nevěru.
JAK TO MYSLÍTE? JAKO ŽE KDYŽ JE ČLOVĚK NEVĚRNEJ, TAK SE MU TO VRÁTÍ?
Tak se mu to nevrátí.
Cejlem občas projdu. Lokalita mi nepřijde jiná než ostatní. Rozhodně nemám pocit, že bych odtud musela utíkat.
Jsem ráda, že tato kniha v nadsázce popisuje, jak život na Cejlu probíhá nebo by mohl probíhat.
Mimochodem. Mají tam skvělé Muzeum romské kultury, s fajnovým pánem na recepci.
Při svém vydání jsem knihu pouze prolistovala a zase odložila. Můj zájem probudila až nyní před blížící se návštěvu Aleše Palána v naší knihovně. Zajímá mě totiž „Palán před Samotáři“.
V ohlasech na tuto knihu někdy čtu: to jsem se zasmál/zasmála! Ano, i mé koutky se často mimovolně zvedaly. Ale pod povrchem „veselých“ historek, průpovídek a hlášek se skrývá i závažnější sdělení - vyloučení a neschopnost nebo neochota státu tuto situaci řešit.
Čtení pro lokální patrioty! Pro místní se asi jedná o netradiční a zábavný popis známé brněnské lokality. Pro lidi odjinud, neznalé poměrů v této části města, je zde alespoň několik zajímavých pohledů na nejrůznější menšiny a sem tam vtipná hláška nebo příběh. Nic víc, nic míň.
Takové mozaikovité čtení o části města které v mém případě celkem znám. Knížka pobavila a prozradila další zajímavosti které jsem nevěděl, nebo jen tušil. Výborné na čtení kdy nemáte čas věnovat se rozsáhlejšímu a hlubšímu dílu.
Přiznávám, nesdílím nadšení většiny. Co mě docela pobavilo, byly hlášky. Není nad to se zasmát hlouposti druhých... S velkou pravděpodobností jsem ovlivněna tím, že jsem v této lokalitě bydlela asi 6 let a tudíž jsem měla od tohoto "průvodce" větší očekávání.
Senzační kniha, u které jsem se zasmála až jsem brečela. Pár let jsem na kraji této nechvalné městské části bydlela a netušila jsem spoustu věcí. Autorku chválím za její originalitu. Ač teda si nejsem jista těmi krysami, tak se mi obsah velice líbil a troufám si říct, že pro zlepšení nálady budu číst určité odstavce dokola.
Je to docela dobrá kniha, ale autorka by se tam mohla na čas nastěhovat, napsala by to ještě líp.
Romské muzeum super doporučuji navštívit, věznice, divadlo Radost.... Spousta míst kam jít přes den, v noci bych šla se staženým zadkem, ale stejně, pamatuji si Cejl a okolí ještě z dřívějška, smrad a špína, počurané rohy baráků, křik, šeď, člověk se tam bál vkročit i přes den. Teď tam mají spoustu domů opravených, žijí si v centru, no, dobrý ne? A neplechu dělají stále.
O brněnském Bronxu si šušká kdekdo. Tahle knížka byla potřeba. Ukazuje tuto lokalitu jako celek. Se všemi špinavostmi, zvláštnostmi, kuriozitami i okouzlujícími drahokamy. Nad něčím znechuceně nakrčíte nos, nad jiným užasle otevřete pusu. Stránky vás nutí zoufat si i usmívat se. Učit se, tolerovat i chtít naučit a pomoci. Nic není jen černé. Ani brněnský Bronx. Základní otázka však zůstává - jak s touto lokalitou žít tak, aby aby z ní cizí neměli obavy, ale zároveň nezmizelo to dobré z dané mentality a kultury?
Hvězdičku dolů za Ordinaci a Polreicha. Prostě mi to pokazilo subjektivní dojem, omlouvám se. Ačkoli to vlastně ukazuje, že televizní produkce ovlivňuje i zdejší dění...
Tak to bylo, tak to je. Autoři průvodce brněnským Bronxem nechávají mluvit čtvrť samotnou a čtenář má tak unikátní možnost ponořit se do nesmírně plastického a poutavého portrétu místa a komunity, před níž obvykle raději přechází na druhý chodník (ale já nejsem rasista! To víte...). Unikátní grafické provedení učinilo z Brnoxu lahůdku na konec roku. Díky za knižní výzvu, bez ní mě tahle kniha bezesporu minula a byla by to obrovská škoda. Smekám před nesmírnou porcí práce, jež je za celým projektem vidět.
"Myslíte si, že je Bronx vesnice?
Úředník: Není. Je to Brno-střed.
To já vím, ale myslím chováním lidí.
Chováním je to spíš ZOO." (s. 422)
(Jen drobná poznámka pod čarou, jež celkový, navýsost pozitivní dojem nedokáže zkazit: chtělo to nainstalovat arabskou jazykovou sadu a ověřit si, co píšu - naštěstí je tam toho minimum, nicméně to, co tam je, je fakticky blbě).
"Demonizovaná čtvrť", "brněnská vyloučená lokalita", "místo, kam se raději nechodí" .Tím vším se snaží Brnox Kateřiny Šedé provést. A to celkem po 10 trasách. Ukazuje všední život obyvatel této "vyloučené lokality". Vznikl tak umělecký a netradiční pohled. Který také upozorňuje na mnoho problému v České republice, jako například segregované školství a neschopnost státu zajistit romským dětem alespoň stejné podmínky jako mají ostatní děti. Projekt Kateřiny Šedé doopravdy oceňuji, kéž by v Čechách podobných smysluplných věcí vznikalo více.
Průvodce Brnoxem mě nadchl. Bavily mě různorodé popisky, fotografie i útržky rozhovorů. Brněnským Cejlem občas procházím, ale nikdy mě nenapadlo, že se na takovém místě může nacházet tolik zajímavostí. Kromě "turistických" tipů ale průvodce brněnským Bronxem zachycuje i situace, díky kterým je čtenář schopný podívat se na tuto lokalitu z různých úhlů pohledu. Sociální situace obyvatel Brnoxu, jejich specifická kultura i pro běžného Čecha neobvyklá mentalita jsou autory vylíčeny s určitým odstupem tak, aby si čtenář mohl utvořit svůj názor, ovšem názor založený na podložených faktech a originálních postřezích.
Tak tahle kniha byla fakt utrpení... Nebýt výzvy, tak bych ji odložila po pár stránkách.
Působí to na mě jako "chci dotaci, tak něco slepím"...
Svérázný průvodce po Cejlu a ukázka jeho obyvatel ať už Romů nebo dalších národností, úsměvné historky živnostníků a majitelů domů v této lokalitě, o lokalitě v době válečné . Půjčeno z knihovny.