Bronzový poklad
Eduard Štorch
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43601/bmid_bronzovy-poklad.jpg
4
527
527
Vyprávění učitele, archeologa a spisovatele E. Štorcha o dávných dobách a našich praprapředcích jsou natolik zajímavá, že jeho knížky patří stále ke čteným. Tentokrát přijměte pozvání do společnosti lidí žijících na našem území v době bronzové. Hrdina příběhu, Skrček z rodu Medvědů, nevyniká silou a pro malou postavu je často terčem posměchu. Je ale neobyčejně bystrý a statečný. Chytrost a odvaha mu pomohou očistit památku otce neprávem nařčeného ze zločinu, najít jeho vrahy a také Medvědům vrátit dobré jméno. Na cestách s vyslancem vzdáleného rodu prožije mnoho napínavých i nebezpečných situací, často jde o holý život. Podle plánku najde bronzový poklad veliké ceny.... celý text
Přidat komentář
Četl jsem jako malej, před více než 30 lety, a měl jsem tu knížku hrozně rád. Dnes jsem ji přečetl během pár hodin a vždy si během toho vybavil nějaké střípky příběhu. Ale naštěstí ne tolik, aby mě každá další stránka něčím nepřekvapila. Konec jsem skoro obrečel. Smutné konce jsou častou součástí Storchova rukopisu. Ale o to více zaujmou.
V minulosti jsem se nedostala přes 1.kapitolu. Teď se mi to díky ČV podařilo překonat a až na některé pasáže, které mě nebavily, je to zajímavý příběh. Svatbu tam tedy nenajdeme, tehdy to nebylo moderní, ale pohřbívat museli (ČV 2020, téma č.17).
Člověk se může dostat ke klasice, určené dětem, až kdoví kdy a skoro omylem. Rozpětí mezi prvním čtením Lovců mamutů a Bronzovým pokladem činí pěknou řádku let... Zatímco Lovci - tehdy - naprosto okouzlili, Poklad, bohužel, už ne tolik, už to nebylo tak vzrušující a napínavé, jako kdyby mi bylo právě teď osm nebo deset let... Přesto jsem si užila cestu do starých dob, a docela v reálu jsem si představila, jak to tam vypadalo a probíhalo.
A už vůbec skutečnost, že kniha vznikla na základě opravdového nálezu, je nesmírně vzrušující, i když okolnosti uložení pokladu byly asi jiné...
Snad je možné vložit sem zajímavé informace o nalezení pokladu v roce 1929:
https://www.ucenibezucebnic.cz/index.php?id=5147
Jedna z oblíbených knih mého dětství, ostatně jako většina ostatních knih jejího autora.
Je to už dávno, když jsem na půdě našel tuto knihu ve které bylo ještě věnování pro mou babičku...Usmívám se, najednou si uvědomuju, že díky Lovcům mamutů a Bronzovému pokladu je ze mě dnes lovec a obdivovatel přírody...
S obrovským nadšením jsem se vrhl do četby Bronzového pokladu. Z počátku mě však zarazila domělá náročnost četby. S obtížemi jsem se orientoval v květnatém výkladu a časové nestálosti. Po prvních kapitolách ale začal příběh dostávat základní rysy. S blížícím se koncem rostlo napětí a s upřímností říkám, že v posledních stránkách jsem tajil dech a zamačkával slzy. Krásný dobrodružný příběh se závěrem odpovídajícím těžké době v níž se odehrává.
Konečně jsme se se synem knížkou "prokousali". Ze začátku to bylo docela obtížné, pak už ho příběh zaujal. A smutný konec obrečel...
Doporučeno paní učitelkou jako možná kniha pro zápis do čtenářského deníku žáků 4. třídy s tématem dobrodružná literatura. Pokud se nějaké dítě prokouše první lyrickou kapitolou o toku řeky Vltavy na území Prahy v průběhu tisíciletí a frustrovaně knihu neodloží, tak má vyhráno. Pan Štorch již dál netlačí tolik stylově na pilu a vypráví příběh z doby, kdy slovanské kmeny na našem území neměly ani ponětí o feminismu a výměna manželek probíhala poměrně běžně, bez asistence televizních kamer a hysterických stesků s cigaretou v roztřesených rukou. Lidé byli celkově odolnější, problémy se řešily přímočaře, i když často radikálně, a šikanou se nezabývali dětští psychologové, ale bylo na mládeži samotné, aby si to vyříkala.
Skrček o tom všem věděl své, byl tělesně pokroucený a slabý. Nemohl mezi dětmi obstát svými sportovními a loveckými výkony, což si velice dobře uvědomoval. Zbývala mu jedině jeho hlava, šikovnost a cit pro přírodu, kterými mohl ostatním členům kmene konkurovat a se správnými zkušenostmi dokonce všechny předčit.
Napínavý příběh o zločinu, trestu a hledání vlastního místa ve světě, proložený egyptskou vsuvkou, která skvěle dokládá, jaké rozdíly v životě lidí a jejich vnímání světa v době bronzové panovaly v různých krajích.
Jazyk již mírně archaický, ale ilustrace pana Buriana nezestárnou nikdy.
Četl jsem tuto knížku, když jsem byl malý a je to pravděpodobně má první kniha (od té doby jich však několik přibylo) u které jsem na konci uronil slzu.
Po dlouhé době jsem si připomněla autora svých dětských let, a to knížkou, kterou jsem dosud nečetla. Život tlupy, šikana slabšího, vražda, dobrodružství, odhalení pravdy, krásné popisy přírody, lidí a zvyků. Poutavé vyprávění o minulosti z pera učitele, který by dnešní hodiny oživil. Navíc nelze přehlédnout úžasné ilustrace Zdeňka Buriana. Oba jsou mistři svých řemesel. I když je dnes spousta knih pro děti a mládež, myslím, že v budoucnu svým dětem alespoň občas přečtu nějakou „štorchovku“, protože tyto knihy mají něco, co mi u těch dnešních chybí …
Další skvělý příběh tentokrát i s prvky krimi - vražda, zmizelý poklad a pátrání po něm. Obdivuji autorovu představivost a skvělý vypravěčský talent. Hlavním hrdinou je tentokrát Skrček, chlapec, který nevyniká krásou ani silou, žije spíš na okraji tlupy, všemi odstrkovaný. Krása ale není všechno, Skrček je bystrý, zvídavý a odvážný a díky tomu dokáže očistit svého neprávem obviněného otce a vydobít si své zasloužené místo v tlupě. Bohužel ne na dlouho...Smutný konec, celkově ale opět nádherná kniha!
Krásný je popis loviště Medvědů v místě dnešní Prahy, které živilo jen pár rodin rozesetých na obrovské ploše, rozdělené divokou Vltavou, kterou bychom v té dnešní nepoznali ani náhodou.
Exkurze do Egypta mě ale z děje nepříjemně vytrhla, chápu že to mělo být poučné srovnání, ale přišlo mi jako nestravitelná nadsázka - od tohohle vyprávění se mi romantická tlupa v srdci Evropy scvrkla na lehce posměšný popis pravěku od chlapíka, kterého vyhrabalo z hlíny langerovo Bratrstvo bílého klíče...
Sice jsem to ještě nedočetla, ale Bronzový poklad je o mnohem lepší než Lovci mamutů, tady se dá líp orientovat nežli v Lovci mamutů.
Hm, tak jsem si akorát zkazil vzpomínku na dětství, kdy jsem miloval Lovce mamutů. Úvod byl ještě fajn, výměna žen, dokonce je tam i trocha násilí, takže to ani nevypadá jako kniha pro děti. To se ale změní po první kapitole - hlavně ochočený zvířátka mě hodně štvaly. Nejhorší je ale to s dějem nijak nesouvisející vyprávění přes třetinu knihy, který připomíná výcuc s Egypťana Sinuheta. V místě, kde má děj gradovat tu máme absurdní odbočku, v níž se plácá pátý přes devátý a mám pocit, že to ani příliš časově neodpovídá zbytku knihy. Ale jo, na pár hodin zábavy v kocovině na pláž to postačilo.
Ke knize jsem se vrátila po dlouhé době - opět mě nadchla. Úžasný příběh i možný náhled na dějiny.
Ke knize jsem se vrátil v rámci čtenářské výzvy.
I po tolika letech jsem byl opět vtažen do Pražské kotliny doby bronzové a se Skrčkem jsem poblhal po lese jako za mlada.
Parádní relax.
Štítky knihy
pravěk Zdeněk Burian, 1905-1981 doba bronzová dobrodružství
Autorovy další knížky
| 1976 |  Volání rodu |
| 1962 | Lovci mamutů |
| 1965 | Osada Havranů |
| 1962 | U Veliké řeky |
| 1997 |  Čarodějův učedník |
Krásně vyprávěný příběh malého chlapce vzrůstem ale ne odvahou,kterou očistí svého otce a rod Medvědů