Eduard Štorch

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1878 - 1956

Nová kniha

V šeru dávných věků - Volání rodu

V šeru dávných věků - Volání rodu - Eduard Štorch

Dobrodružný příběh z doby bronzové o životě rodu Kotojedů, Čechů a popelnicového lidu. Rod Čechů sedí kolem ohně a dobírá si vzdálený rod Kotojedů. Z klidu je... detail knihy

Populární knihy

/ všech 29 knih
Lovci mamutů
Lovci mamutů
Osada Havranů
Osada Havranů
Volání rodu
Volání rodu
Minehava
Minehava

Nové komentáře u knih Eduard Štorch

Osada Havranů Osada Havranů

„Rod Havranů žije v u Kunratického potoka a jako všechny tehdejší rody se potýká se zajištěním obživy pro svůj rod. Neustálý boj o domácí zvířata, úrodu, útoky ostatních tlup, zrada i přátelství, ale hlavně dospívání hlavního hrdiny Havranpírka, který ukáže svou odvahu a bystrost a svou povahou si získá nejen obdiv rodu, ale hlavně silné přátelství se Sokolím okem. Eduard Štorch opět vysvtavěl příběh pravěkých lidí z doby kamenné, kdy celý jejich život byl vlastně boj o holý život.“... celý text
— n.ezn.amy

Bronzový poklad Bronzový poklad

„Pěkně napsaná dobrodružná kniha Eduarda Štorcha. Jen bych ji v povinné školní četbě zařadila až na druhý stupeň základní školy. Na prvním stupni pro mě byla příliš komplikovaná a nechápala jsem občas jazyk.“... celý text
— martianekk

Osada Havranů Osada Havranů

„Skvělý dobrodružný román, jejž známe především z dob povinné školní četby na základní. Málokdy se v knihách píše o době kamenné a to plus příběh tehdy žijících lidí mě moc bavilo.“... celý text
— martianekk

Dětská farma Dětská farma

„3. komentář: Pár citátů: "Právě život v přírodě se vším, co dětem přináší, je nejkrásnější reformou, jakou můžeme v našem školství zavésti." (!!!!) "Když přijdou šestiletí caparti do školy, jsou překvapeni a zaraženi novotou školního života. Veta po dětské svobodě! Ve škole se sedí a sedí a děti poslouchají a poslouchají. Jak nedětské!" ... "Učitel ve staré škole se dokonce honosí tím, že má ve třídě ticho jako - v hrobě! Je to úplné nepochopení dětské duše i psychologického významu mluvení." "Ve školách se potlačuje individualita dětí. Vtiskují se do bezvýrazných šablon. Ale právě individuální život je nositelem pokroku. V individualitách je síla. A konečně, vždyť lidé jsou tak různí, že stěží najdeme dva, kteří by měli stejné sklony a záliby. Jen u dětí žádáme, aby bylo dítě jako dítě, loutka, ustrojená podle zastydlých zásad disciplinárního řádu, bez krve, bez iniciativy. Možno, že by Edison nebyl se stal Edisonem, kdyby byl býval chodil déle do školy, než do 11 let..." :)))))) Nakonec velmi DĚKUJU těm dvěma, který se rozhodli knihu zdigitalizovat a poskytnout veřejnosti volně ke stažení. Neodpustim si však malou kritiku. Na pár místech je nějak zvláštně odskákanej text - to se dá přežít, ale bylo tam víc, než pár překlepů, čemuž prostě tak nějak u vydanejch knih nerozumim. Kolik lidí si to obvykle přečte, než se to vypustí do oběhu? Nu, škoda... Měli jste, kuci, napsat, já bych vám tam ty chyby včas zaznačila:D (a vlastně - když je to ten ébuk, určitě to lze opravit i teď, tak směle do toho, když jste ti pedagogové, že:)“... celý text
— jatox

Dětská farma Dětská farma

„2. část: Štorch píše o výuce, o překážkách, o tom, že zkrátka musel dělat velký kompromisy, aby mu vůbec tenhle počin byl dovolenej, ale věřim, že realita byla o dost jinde, než třeba předepsanej rozvrh hodin, kterej předkládal úředníkům. Spíš jsem z knihy nabyla dojmu, že se děti učily dopoledne (a ještě skvělým způsobem), a odpoledne měly prostě spoustu času na svoje hry nebo jiný přirozený učení. Byly tam ale fakt hodně času, domů se chodily jen vyspat, protože to tak chtěly. Hřiště nebyly, na farmu docházely i mladší děti, sourozenci žáků a jiný děti hrát si, mohly tam bejt o prázdninách - a taky že byly! Vyučování tam bylo jen v teplejších měsících, v zimě se využívalo jen kluziště a hřiště. A až budete chtět podobnou školu založit, najdete v knize i inspiraci, co s jednotlivejma předmětama. Speciálně u některejch předmětů je prostě fakt neuvěřitelnej trapas, že se snažíme doteď o sto let dýl o výuku někde mezi čtyřma stěnama... a to je hlavně tělák, přírodopis, dějepis, zeměpis a pracovní činnosti. Společnosti, probůh, probuď se už. Taky to byl Štorch, kdo v podstatě zavedl u nás lyžáky, a dokonce s dětma jezdil i na několik tejdnů k moři. Všechno se snažil co nejlevnějc, aby si to mohly dovolit i ty míň majetný. Dál si představte, že vás vezme váš učitel na zš na vykopávky, a najdete společně kromě tisíců střepů, pazourků atp. i kousky z mamuta... To jsou jen takový fragmenty. Kdoví, jestli by to tak dobře fungovalo i na dnešní děti, nevycepovaný z domu mnohem přísnější výchovou. Štorch tvrdí, jak neměl s dětma vůbec problémy, "poslouchaly" ho aniž by rozkazoval, ty "zlobivější" tam fungovaly úplně v pohodě atd. Věřim tomu. Aplikoval jistě dost jinej, lidskej přístup, a na to samozřejmě děti tehdy slyšely. Štorchovi svoje děti neměli. Nevim, jestli nechtěli, nebo nemohli, ale každopádně díky tomu měli prostor těmhle projektům věnovat v podstatě všechen svůj čas a asi i peníze, a zkrátka pro ně žili, pro ty děti. Eduard byl hodně autentickej, a z toho dílka to je dost cejtit. Nechte se jím taky dojmout, inspirovat, zasaďte se o to, aby se o něm víc vědělo, aby se po něm jmenovaly školy a ulice nebo nevim ještě co, ale hlavně, aby se jeho vize školy stala realitou, odrazovým můstkem pro opravdu reformovaný školství. Je to sice panebože téměř sto let od vzniku Dětský farmy, ale snad se něco konečně trošku děje. Začít se může i postupně - co zahrada, která je u školy, kam vaše děti choděj? Co inspirace u https://ucimesevenku.cz/, https://terezanet.cz/ https://badatele.cz/ a dalších? Spousta věcí je k tomu teoreticky předpřipravená, vymyšlená... Jen nadšení a pochopení je ve společnosti pramálo. I když... možná to spíš zatím prostě jen skoro nikoho nenapadne. Snad se strhne ta lavina, kterou Š. v knize píše, že ji pro prospěšnost popisovanejch projektů brzo očekává. Na konci knihy ještě Štorch představuje takovou svou idealistickou představu eubiotický společnosti, což je sice spíš utopie, ale sakra, jak já mu rozumim... Komunitní život, míň práce klasický, víc práce na "svý" půdě, škola provázaná s rodinou a komunitou, soběstačnost... Štorch dokonce píše, že vypadá nadějně založení eubiotický výchovný osady v Praze, a že se taková osada už buduje v Bratislavě. Bohužel se dějiny uhnuly jiným směrem, a nastolily úplně jiný starosti. - pokračování ve 3. komentáři -“... celý text
— jatox

Přejít na knížky autora