Broučci
Jan Karafiát
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136770/mid_broucci-BJo-136770.png
4
1141
1141
Broučky, jediné umělecké literární dílo Jana Karafiáta (1846-1929), potkaly nejednoduché osudy. Roku 1876 anonymně vyšel skromný, neilustrovaný svazek - tehdy s názvem Broučci pro malé i velké děti – a zapadl vcelku bez povšimnutí. Až teprve po sedmnácti letech knížku objevil a zpopularizoval novinář Gustav Jaroš, který ji označil jako "snad nejkrásnější květ naší české literatury dětské" a jejího autora nazval "českým Andersenem. Poetická obraznost Broučků, citlivý přírodní lyrismus a ušlechtilý humanismus si dále uchovávají nepomíjející platnost. I jazykově, svým jadrným básnickým slohem šťastně spojujícím hovorovost lidové řeči s vytříbenými biblismy, je dílo Jana Karafiáta pozoruhodné.... celý text
Přidat komentář
Jemný příběh, který je ale dost strašidelný (tedy jako dítěti mi to tak vždycky připadalo).
Ilustrace Jiřího Trnky dodávají na tajuplnosti.
Nikdy jsem Broučky neměla ráda. Jsou na mě příliš moralizující. Že by měl člověk brát všechno tak, jak mu to osud (nebo pánbůh, chcete-li) nadělí? Nemůžu souhlasit. V Broučkovi byla ubíjena přirozená zvědavost a bystrost, naopak byl nucen ke slepé poslušnosti, a tudy podle mě cesta nevede. I věřící člověk by měl přemýšlet a jednat sám za sebe. Taky mě hodně iritovala příhoda s Verunkou - Brouček se s ní nemohl bavit jen proto, že je jiná než on, což mi přijde poněkud xenofobní. Přes to všechno, Broučci jsou napsaní krásným jazykem a kniha má svou hodnotu, přinejmenším historickou. Malým dětem bych ji ale nečetla.
Miluju tuhle knížku. Přečetla jsem ji snad desetkrát. Je krásná, nikdy mě neomrzí. Líbí se mi broučci, jejich život, radosti.. I když knížka skončí smutně tak i přesto zůstává jednou z mých nejoblíbenějších pohádkových knížek.
Milovala jsem je jako dítě. Měla jsem je ráda v předčítání mé maminky i babičky. Kniha je lepší než současný Večerníček. Broučci co žijí jako lidé a prožívají svůj život. Jedna z knih, co když v dětství přečtete, si pamatujete navždy.
Už se těším na večery, kdy ji budu číst svým dětem...o tuhle knihu je nesmím připravit...:)
Krásná pohádková kniha, kterou si mile ráda přečtu i teď, když jsem dospělá. Jednou bych jí ráda předčítala svým dětem.
Broučci ve mně vyvolávají vzpomínky na dětství. Naše oblíbená "dětská" kniha, kterou jsme na konci se sestrou oplakaly :)
Jako dítě jsem nebyla milovníkem knih, takže jsem většinou obdivovala jen ilustrace. A to je vše, co se mi zpětně vybavuje. Příběhy mě nudily a dusivá atmosféra didaktického podtónu mě otravuje v literatuře dodnes. Už nemám žádnou motivaci se k těmto knihám vracet.
Jedna z dětských knížek, kterou jsme opravdu hluboce nesnášela. Ten nesnesitelně moralistický přístup. Brouček, který je za banální prohřešky tvrdě trestán... a ten konec... Dětem jsem to vážně nikdy nečetla.
Už jako dítě jsem Broučky milovala a několikrát četla,nejen sobě,ale později i mé dceři. Klasika,nádhera!
Tuhle knihu jsem dostala ve 4 třídě od naší paní učitelky a dodnes si ji moc ráda čtu!! :-)
srdeční záležitost. Knížka i deska namluvená panem Högerem. Jak já se vždycky třásla strachy, když Brouček mamince zhasil komín. A měla jsem chuť na zapraženou polívku a hovět si. Paráda!!!
Měli jsme to jako děti jako povinnou četbu ve škole,tak ji znám nazpamět,doporučuju pro děti jako dělané:o)
Prvni kniha, ktera mi byla ctena a ja jsem si to uvedomoval a take prvni kniha, kterou jsem sam precetl.
Krasna ilustrace a samozrejme pribehy, ktere jsou snad nam vsem tolik zname minimalne diky Vecernicku.
Štítky knihy
pohádky náboženství smrt pro děti zfilmováno hmyz přežití v přírodě loutkové divadlo broučci klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2004 |  Broučci |
| 1991 |  Broučkova pozůstalost |
| 2017 | Broučci: Broučkovy pohádky |
| 2008 | Broučci - knížka s divadélkem |
| 1906 | Broučci a Broučkova pozůstalost |
K této knize mám velmi rozporuplný postoj. Na jedné straně milé a laskavé vyprávění s nádechem starých časů, na straně druhé drsná protestantská moralita. Chápu, že kniha odráží osobnost a povolání autora a dobu svého vzniku (odlišný přístup ke smrti v komunitě ovládané náboženskou vírou, v minulosti běžné cyklické vnímání času apod.). To si ale uvědomí kritický dospělý čtenář, nikoli dítě. Jedno je jisté, dětem bych ji v dnešní době určitě nečetla (nebo bych musela dost vynechávat a číst jen pečlivě vybrané pasáže) a jsem ráda, že mi ji naši nečetli, když jsem byla malá, protože z některých částí bych měla určitě trauma (pohádka o koťátkách, konec knihy apod.). Večerníčkové zpracování je určitým kompromisem a líbilo se mi mnohem více.