Broučci
Jan Karafiát
Broučky, jediné umělecké literární dílo Jana Karafiáta (1846–1929), potkaly nejednoduché osudy. Roku 1876 anonymně vyšel skromný, neilustrovaný svazek – tehdy s názvem Broučci pro malé i velké děti – a zapadl vcelku bez povšimnutí. Až teprve po sedmnácti letech knížku objevil a zpopularizoval novinář Gustav Jaroš, který ji označil jako „snad nejkrásnější květ naší české literatury dětské“ a jejího autora nazval „českým Andersenem“. Poetická obraznost Broučků, citlivý přírodní lyrismus a ušlechtilý humanismus si dále uchovávají nepomíjející platnost. I jazykově, svým jadrným básnickým slohem šťastně spojujícím hovorovost lidové řeči s vytříbenými biblismy, je dílo Jana Karafiáta pozoruhodné. Čtenářsky i posluchačsky stále přitažlivé zůstávají postavičky malých hrdinů, broučků a berušek, které při všech svých světlých stránkách nejsou zbaveny pravdivých lidských vlastností. Spolehlivým průvodcem Broučků jsou ilustrace národního umělce Jiřího Trnky, které přes časový odstup od svého vzniku na počátku čtyřicátých let nic nepozbyly ze svého půvabu.... celý text
Přidat komentář
Krásná poetická knížka mého dětství. K Broučkům se ráda vracím pokaždé když je mi smutno a teskno. V celém příběhu je naděje. Naděje na lepší zítřek, i když nás potkávají v životě nevyhnutelné pohromy. Vždycky když vidím v trávě sedmikrásku, vzpomenu si na Broučky, hlavně u těch s růžovým okrajem.
Když jsem byla malá, pouštěla jsem si Broučky pořád dokola na cédéčku. Byla to úžasná nahrávka, a když jsem je teď četla, uvědomila jsem si, že to vlastně bylo načtené, ne nijak převyprávěné. Taky jsem si uvědomila, že knížka je mnohem starší, než jsem si myslela. A je krásná a broučky v ní mám ráda a cítím spoustu nostalgie.
Ale říkám si, jestli to někdy dám přečíst svým dětem. Nejde o to, že se zde setkáváme se smrtí, ale spíš o někdy až slepou poslušnost vůči Bohu a mnohé stereotypy, které mě vlastně trochu rušily a nejsem si jistá, jak bych je svým dětem vysvětlila. "A mami, proč si Beruška musela vzít Broučka, i když si ho vzít nechtěla?" "A proč si nemohla Janinka namluvit nějakého broučka sama od sebe?" "A proč kdykoliv někdo projevil trochu svobodné vůle a zvědavosti, byl hned neposlušný a Pán Bůh se na něj zlobil?" No, budu to muset promyslet. :-)
Precteno do Ctenarske Vyzvy a byla jsem prekvapena, jak je misty drsna (uhorela kotatka z maminciny pohadky, smrt rodicu, kmotricka atd.). Pamatuju si, ze uz jako male mi ta knizka docela nahanela hruzu a uz asi vim proc. Broucka mi bylo casto hodne lito. Tolik vycitek. V dnesni dobe uz se takova "vychova" nenosi.
Moc se mi libil zastaraly jazyk a popisy prirody z pohledu broucku.
(SPOILER)
Tahle knížka rozhodně není pro děti, i když se tak na první pohled tváří. Není to žádná pohádka, ale horor s desítkami mrtvých, který je protkaný náboženským fanatismem toho nejhnusnějšího rázu.
Pamatuju si dodnes, jak mi to mamka v dětství četla. A pamatuju si též, jak jsem z toho byl smutný, dokonce jsem i obrečel to, jak všichni umírají (a nakonec umřou fakt všichni) - jako dítě jsem nechápal proč Bůh, který je prý hodný a laskavý, dopouští taková zvěrstva na roztomilých broučcích. Ale dnes už to chápu. Přesně to sedí do "náboženského učení".
V knize je hlavní doménou vyvolávání strachu. Klade se velký důraz na fanatickou poslušnost dětí. Musíte poslouchat Boha a rodiče, naprosto bezmyšlenkovitě a fanaticky, jinak vás dostihne trest (v knize obvykle smrt).
Neposloucháš rodiče? Budeš potrestán (i smrtí).
Neposloucháš Boha? Budeš potrestán (i smrtí).
Líbí se ti někdo, kdo pro tebe dle rodičů není vhodný? Budeš potrestán (i smrtí).
Broučci se v knize pravidelně modlí. V modlitbě žádají Boha o to, aby se ho báli. Wtf, to jako fakt? Který milosrdný a hodný Bůh by chtěl, aby se věřící museli modlit o to, aby se ho báli? Rozum zůstává stát.
Jakmile brouček začne o něčem přemýšlet samostatně, či neplní naprosto přesně pokyny rodiče/Boha, bude potrestán. V knize je též rodič vylíčen jako udavač, kterému není hodno věřit. Máš problém, provedl jsi nějakou blbost nebo tě jen něco trápí? Hlavně to neříkej rodičům, protože jinak budeš potrestán (nakonec i smrtí). Jako pardon, ale opravdu přijde někomu v pořádku, takto vzdělávat děti?
A to není vše. Autor byl prý farář, což je nejspíš pravda - kdo jiný by mohl s nostalgickou slzou v oku tak barvitě líčit, jak uhořela koťátka jen proto, že byla trochu neposlušná? Ten člověk co to psal musel mít fakt velký problém. Očividně mu dost chybí upalování kacířů. Přitom smrt ohněm je snad ta nejhorší, ale v knize je to vylíčeno tak, že byla vlastně spravedlivá.
V knize dále narazíme na témata jako jsou panenství, sexuální zhřešení a podobně. Nechápu, ty vole.
Bliju ještě teď, omlouvám se.
Jakou má tahle kniha morální hodnotu? Já tam žádnou nevidím. Jaký citlivý přírodní lyrismus? Jaký ušlechtilý humanismus? Četl to vůbec ten, kdo psal popisek knihy? Nic z toho tam není - jen fanatické náboženství a nenávist ke komukoliv, kdo bezmyšlenkovitě neposlouchá.
Ale ten konec je stejně nejlepší! Broučci jsou poslušní, pomodlí se k Bohu o ochranu v zimě, ale nakonec umrznou (všichni)! Ale hlavní sdělení konce je, že umrzli "poslušně". Ano! Opravdu to tam tak je přímo napsáno - umrzli poslušně!
Takže, milé děti, pokud se nebudete modlit a doprošovat Boha o ochranu, tak umřete. No a pokud to dělat budete, tak umřete taky. Toť celé sdělení tohoto braku pro naše děti.
Krásné čtení nejen pro děti, ale i dospělé. Zajímavé poučení do života a vysvětlení smrti. I když jsem věděla, jak to dopadne, tak stejně se objevily slzičky.
Příběh pro děti krásný, ale pro mě bohužel kniha utrpení mladého Boháčka... Je to škoda, ale byť jsem se snažila několikrát, nikdy jsem ji pořádně nedočetla. Neustálé opakování slov a frází bylo velice úmorné a zabíjelo to celé čtení.
Ke knize jsem se dostala znovu díky čtenářské výzvě. Jako dítě jsem Broučky četla několikrát a teď to byl pro mě celkem šok. Je opravdu zajímavé se na dětské knihy dívat očima dítěte a očima dospělého.
Nejen že mě nebavilo to neustálé opakování slov nebo celých odstavců, ale pro malé dítě je tam docela dost "drsných" popisů. Jakože pohádka před spaním, ve které uhoří koťata a Broučkovi se to hrozně líbí. Nebo, že hajný zastřelí sovu a je to vlastně taky v pohodě. Co mě dostalo úplně nejvíc, tak to bylo slovní spojení "a bylo po ní". Nevím, jestli tohle je zrovna pro dítě ideální vyobrazení smrti.
Ano, je tu sice to poselství o tom, aby byli děti poslušné, ale musím říct, že z toho mám opravdu rozporuplné pocity.
Kniha mého dětství na kterou vždycky budu vzpomínat s nostalgii. Překrásná a poutavá dětská knížka. Pro věřící rodiny určitě top jednička ke čtení na dobrou noc. Sama jsem se k ní ráda vrátila a četla ještě jednou po letech.
úžasná nostalgie, četla jsem ji dětem před spaním a vrátila se tak do svého dětství
Broučci
Tuto knihu jsem jako malá milovala a díky čtenářské výzvě jsem se k ní opět „na stará kolena“ vrátila. Mamka mi jí v dětství musela stále dokola číst a já si knížku ráda prohlížela díky krásným ilustracím. Doma stále máme to staré vydání a já přemýšlela, že bych nechala knížku po těch letech opravit, protože ty léta jsou na ní znát. Samozřejmě bych mohla pořídit nové vydání, ale nějak beru tuhle knihu jako takové rodinné dědictví.
Každopádně jsem si nakonec stáhla e-knihu ze zdejších stránek, kde je zdarma k dostání a začala jsem jí před spaním číst. Taková neskutečná nostalgie.
Myslím, že tu není třeba se dlouhosáhle rozepisovat o ději protože jí určitě mnoho z Vás zná, ale myslím, že i v dnešní době je to krásná knížka pro děti, která zaznamenává i smrt broučků a tím připravuje děti na to, co nevyhnutelně přijde pro každého z nás.
Doporučuju každému, aby se jednou za čas vrátil ke své dětské knížce, protože v nich bývají moudra, které jako děti moc nevnímáme a to je škoda.
Jako malým nám to četla mamka před spaním. Tehdy se mi líbily všechny ty drastické pasáže - napadení chlapcem, pohádka o uhořelých kočkách, žluna, ten konec! Dnes z pohledu dospělého nevím, jestli bych to četla svým potenciálním dětem - samozřejmě kvůli té bezhlavé poslušnosti. Pamatuji si, že naše mamka taky říkala, že jí to vadí, ale kvůli souvisejícímu večerníčku, který jsme měly rády, to tak nějak tolerovala). Přijde mi to skoro jako ekvivalent trendu poutat děti do postroje na vodítko, aby jimi rodiče mohli v případě potřeby cloumat.
Knížka by byla moc krásná, na 5 hvězd, nebýt toho konce, četla jsem jako dítě a tu bolest ze závěru jsem nevydýchala až do dospělosti, nikdy jsem se ke knize nevrátila a vlastním dětem ji nečetla. Vzpomenu si kdykoliv rozkvetou sedmikrásky...
Krásné příběhy broučků nejen z chaloupky pod jalovcem.
Přečteno mým dětem jako usínací pohádky. U poslední kapitoly jsem brečela jak želva a děti taky, ale přesně takový ten život je....
Broučci nikdy nepatřily mezi mé oblíbené knihy. Postavy se chovají, jako by neměly vlastní mozek, vždycky udělají, co musejí nebo co jim kdo řekne. Navíc je to celý tak divně tíživě smutné. Jestli byl Karafiát jen z části jako ten text, musely jeho "ovečky" hojně páchat sebevraždy... divím se, že se kniha čte ještě dnes, nespatřuji v ní nic aktuálního.
Štítky knihy
pohádky náboženství smrt pro děti zfilmováno hmyz přežití v přírodě loutkové divadlo broučci klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2004 |  Broučci |
| 1991 |  Broučkova pozůstalost |
| 2017 | Broučci: Broučkovy pohádky |
| 2008 | Broučci - knížka s divadélkem |
| 1906 | Broučci a Broučkova pozůstalost |
Tak jsme se synkem dočetli tuto klasiku, no jemu se to celkem i líbilo, ale spíš proto, že to zatím snad tolik nechápe. Staršímu dítěti bych to nečetla.
Za mě je to nechutně manipulativní kniha plná náboženskému fanatismu.
Neustálé opakování (i když chápu jeho význam) a důraz na poslušnost vůči Bohu, rodičům atd. Nevyhnutelná a všudypřítomná smrt, kterou hodný brouček s radostí přijme. Nejhorší scéna pro mě byla, když Beruška řekne, že si nechce vzít Broučka (který byl do žádosti o ruku taky vpodstatě vmanipulován) a její otec jí dá takovou čočku, že ona celou noc propláče v pocitech viny a ráno souhlasí se svatbou. Hnus! Jsem ráda, že dneska už jsme snad jinde..
Jednu hvězdičku dávám za určitou poetickou melancholii a zobrazení koloběhu života..