Broučci
Jan Karafiát
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397523/bmid_broucci-BMy-397523.jpg
4
1142
1142
Broučky, jediné umělecké literární dílo Jana Karafiáta (1846–1929), potkaly nejednoduché osudy. Roku 1876 anonymně vyšel skromný, neilustrovaný svazek – tehdy s názvem Broučci pro malé i velké děti – a zapadl vcelku bez povšimnutí. Až teprve po sedmnácti letech knížku objevil a zpopularizoval novinář Gustav Jaroš, který ji označil jako „snad nejkrásnější květ naší české literatury dětské“ a jejího autora nazval „českým Andersenem“. Poetická obraznost Broučků, citlivý přírodní lyrismus a ušlechtilý humanismus si dále uchovávají nepomíjející platnost. I jazykově, svým jadrným básnickým slohem šťastně spojujícím hovorovost lidové řeči s vytříbenými biblismy, je dílo Jana Karafiáta pozoruhodné. Čtenářsky i posluchačsky stále přitažlivé zůstávají postavičky malých hrdinů, broučků a berušek, které při všech svých světlých stránkách nejsou zbaveny pravdivých lidských vlastností. Spolehlivým průvodcem Broučků jsou ilustrace národního umělce Jiřího Trnky, které přes časový odstup od svého vzniku na počátku čtyřicátých let nic nepozbyly ze svého půvabu.... celý text
Přidat komentář
Z dětství jsem si jen pamatovala, že po smrti svatojánského broučka vyroste chudobka. Teď jsem si připomněla i děj.
Broučci se nám líbili. Jak mně, tak dětem.
Také Večerníček. Hlavně ten díl, kdy takový velký brouk (bohužel teď zrovna nevím, co to bylo za brouka) se jim vloupal do domečku a mlsně prohlížel jejich zásoby. Vždycky vzal jednu skleničku medu, pak vzal další a další a další - ale on nevěděl, že je to med - a bručel si pod vousy: "Samý sádlo, samý sádlo, to je ale divná rodina!"
A dětem se to tak zalíbilo, že pořád opakovaly: "Samý sádlo, samý sádlo, to je ale divná rodina."
Komentář jsem nakopírovala tam, kam patří: do Přiběhů včelých medvídků.
Právě jsem dočetl. Poprvé v životě. Svým dětem. Ta slovní košatost byla pro mě nejprve velký problém, ale pak jsem si zvykl. Co jsem nečekal, že se dětem zalíbí natolik, že jsme ji četli každý večer kapitolu, až do smutného konce. Ten tedy neslyšely, usnuly o chvíly dříve. Nechápu proč tak smutný konec. Kniha má velmi hluboké a krásné myšlenky věřícího autora a velmi se mi vryly do paměti. Nemohl jsem spát. Za mě dílo hodné každé doby, jen ta všudypřítomná smrt ke konci nebude pro děti úplně jednoduchá.
Na rozdíl od Moniky si myslím, že ta kniha je nesmrtelná.
Napsal jí věřící člověk, já jsem starý pohan, ale obdivuji jeho zobrazení světa.
V knihovně ji nemám, ale dobře si pamatuji ten příběh. A nerozpakuji se na diskuzích citovat některé pasáže, které mi připadají důležité.
Postava hodné kmotřičky Janinky je napsaná s velkým pochopení. Janinka byla singl, možná byla lesba, nebo transka, možné je cokoli. Každopádně se věnovala malým broučkům, měla pro ně chutné mlsky a broučínkové jí za to měli moc rádi. Biologickou potřebu nahradila tou duchovní, nepokračovala sice fyzicky, ale v mysli pozůstalých, všichni moc litovali, když je opustila.
Prskla jsem to do nějaké diskuse o LGBT, dotyčný aktivista sklapnul jako kudla.
Zřejmě si tihle zmatení sluníčkáŕi fakt myslí, že hlavní je to co má člověk v rozkroku a to to má mezi ušima jen podružná věc. A život není jenom o šu***í, dají se podnikat i jiné věci.
Pan Karafiát ve své moudrosti děti upozornil, že rodina je důležitá, ale důležití jsou i singlové. Zkrátka kmotřičky, tetičky a strýčkové jsou pro mnohé děti pravé požehnání. A nejenom pro děti, svoje úsilí často napřou do práce pro celé společenství.
Knihu jsem četla kvůli výzvě i když je to pohádka tak splněno.
Broučka mi bylo strašně líto jak se k němu všici chovali, nevím jestli toto budu někdy dětem číst a přesně častá zmíňka o smrti jako kdyby se nechumelilo jako by to nic nebylo mi příjde pro děti moc.
Jinak příběh se mi líbil.
Docela milé a hezké čtení, ale nevím jestli by se to líbilo dnešním dětem. A je pravda, že častá zmínka o věcech jako je smrt, není pro malé děti vhodná. Ilustrace jsou krásné, ale kniha by měla obsahovat víc optimismu.
Tato místy až nepříjemně působivá, slavná dětská kniha o rodině broučků nezapře, že byla napsaná farářem. Snad pokaždé, když vidím sedmikrásky, vzpomenu si na ni. Moc se mi líbily ilustrace, nezapomenutelná pohádka. Některé dětské publikace jsem měla raději, přesto se stala neodmyslitelnou součástí mého dětství. Zvláštní, posmutnělá kniha o životě a víře, která asi nemusí sednout každému dítěti. Krtečkovskou, všeobecnou líbivost v sobě nemá.
(audiokniha)
Tato kniha mne naprosto minula, když jsem byla dítě - a nyní nedokážu posoudit, zda to bylo dobře nebo ne? Spíš ale asi ano, protože v dětském věku bych ještě nechápala to, čemu rozumím teď. Audioknihu načetla Naďa Konvalinková, která se svého úkolu zhostila na výbornou a právě její zásluhou jednu hvězdičku přidávám ;-). Příběh jako takový by se mi i možná líbil, ale hodně mi vadilo neustálé moralizování a také opakující se smrt, která je poměrně často nelogická, a ani sám autor nedokáže přesvědčivě vysvětlit, proč k ní v konkrétním případě došlo. Když je někdo potrestán za svou neposlušnost, má to svoje odůvodnění, ale to se zde nestává vždy. Často jsou totiž potrestáni i broučci, kteří nic neprovedli. A to by se (aspoň v pohádkových knížkách) stávat nemělo. Předpokládám, že malé dítě bude knihu vnímat jinak, pravděpodobně optimističtěji, než jsem ji vnímala já jako dospělý čtenář. Ale nemám důkaz, protože svým dětem (a ani těm od mojí sestry, které jsou ve stejném věku jako ty moje) bych ji nikdy nedoporučila! Večerníčkový seriál ve srovnání s knihou vychází z tohoto klání jako jednoznačný vítěz, protože je mnohem umírněnější. Proto knize dávám pouze tři hvězdičky, dvě za styl psaní, který není úplně marný ;-), a třetí právě za interpretaci audioknihy. Ale už se k ní vracet nebudu a doporučení dát ani při nejlepší vůli nemohu...
Za mě opět krásná knížka, kterou jsem jako dítě milovala a četla a četla. Měla jsem knížku ještě po mamince s modlitbičkami, které se potom někam vytratily a v dalších vydáních již nebyly. Bohužel, synovi už knížka nic neřekla a ani se mu nelíbila.
Spali a spali a spali - dobře se jim to spalo :-)
Když trochu upravíte některé obraty a slova, bude knížka po textové stránce srozumitelná i dnešním dětem. Co ale moc nechápou je, proč je vlastně příběh tak smutný? A to je vlastně dobře. V současné záplavě happyendů zapomínáme na to, že proti přírodě někdy bojovat nejde a má svůj pevný řád. Ano, musí se to vysvětlit, ale smysl to má. Pořád.
No jo no... To se tak holt někdy stává, že člověk neví co má říct nebo (v tomto mém případě) napsat. Tak napíšu jen - Pane Karafiáte, děkuji.
Pro dnešní děti už je jazyk nejspíš trošku zastaralý, takže by to patrně chtělo nový překlad. Tato kniha je však legenda a věřím, že se ho dočká. Broučky jsem celé dětství poslouchala načtené na CD a dodnes je miluju celým srdcem.. jak jsem byla napjatá a vyděšená při souboji se žlunou.. rozplývala se při setkáních Broučka s Beruškou.. líbí se mi i,jak nenásilně autor zahrnuje základní křesťanské hodnoty, byť nejsem věřící. Nádherná kniha :)
Jako dítě jsem přečetla Broučky několikrát. Po mnoha letech jsem ji četla i svým dětem. Ale bohužel je nijak nenadchla. Jazyk už je pro dnešní děti zastaralý, ale já jsem si z nostalgie přečetla znovu a i přes smutný konec se k ní zase jednou ráda vrátím
Přečteno s pětiletým synem. Příběhy broučků a berušek nám zpříjemnilo pár večerů před spaním.
Jako malá jsem nepochopila, oč přesně v knize běží. Vůbec mi nevadila - naopak jsem Broučky měla moc ráda.
Dnes si ji, i přes pochmurný děj, vždy ráda znovu přečtu.
Chtě, nechtě se holt řadím mezi ty, komu se Broučci nezalíbili. Jako dítěti mi přišel ten závěr až moc krutý, jako dospělá jsem sice asi pochopila, kam tím Karafiát směřuje, ale ani tak mi to nesedne.
tenkrát mi to bylo jedno, ale dnes vidím jak krutá kniha to byla :-D trošku jako antické drama
Štítky knihy
pohádky náboženství smrt pro děti zfilmováno hmyz přežití v přírodě loutkové divadlo broučci klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2004 |  Broučci |
| 1991 |  Broučkova pozůstalost |
| 2017 | Broučci: Broučkovy pohádky |
| 2008 | Broučci - knížka s divadélkem |
| 1906 | Broučci a Broučkova pozůstalost |
(SPOILER) Pamatuji si, jak mi knihu předčítali rodiče, utkvěla mi v paměti zbožnost broučků, původ sedmikrásek, jak Brouček dostal nakládačku od verunků a Trnkovy obrázky.
Před chvílí jsem dočetla svým dětem. Vnímala jsem knihu logicky trochu jinak než jako dítě. Některé věci mi přišly již překonané (odevzdanost vyšší moci, slepá poslušnost), jiné jsou trvalé (pozdravit, poděkovat, oplácet, podělit se). Jako celek si myslím, že má kniha stále co říct. Rovněž ten jazyk je kouzelný.
Na ten konec jsem si musela dávat hodně přestávek, jak mne to dojímalo a lámal se mi hlas. Syn to korunoval výrokem: Takových mrtvých broučků! To už ani
nebudu ty sedmikrásky trhat.