Broučci
Jan Karafiát
Oblíbená Karafiátova knížka vychází z prvního vydání Broučků s původními Trnkovými ilustracemi. Jiří Trnka ilustroval Broučky dvakrát, poprvé vyšly v roce 1941 v nakladatelství J. Otto. Původní ilustrace jsou oproti pozdějším prostší, ale neztratily svůj nostalgický půvab a umělcův nezaměnitelný rukopis. Původní Broučci jsou tichou vzpomínkou na ilustrátora, malíře a filmaře, od jehož úmrtí uplyne letos 50 let.... celý text
Přidat komentář


Moc smutná kniha, přítel říkal, že zda to budu číst dcerce, budu se divit, jak je to smutné a měl pravdu, on by to už nikdy nečetl, já dcerce jsem to četla, že si tu knihu vybrala z naší Knihovny, ale podruhé ji též číst nebudeme, ale berme to i tak, že broučci opravdu v zime zmrznou a lidé bohužel umírají, vždyť já už mám jen maminku, to je život, bohužel, ale jasné, nemusíme to dětem číst, stejně život poznají sami.
Pán, co se tady naváží do věřících, vězte, že přítel věřící je a Broučky rád nemá !!!!
Ještě dá knihu do odpadu, no asi by napsal lepší, ráda si přečtu, až vydá neodpad pan Subyk1.


Nostalgie. Jiné slovo mě nenapadá. Čas od času si knihu přečtu, ač už dávno nejsem dítě. Že je z ní cítit fanatismus, jak tady bylo napsáno, si nemyslím. Když si uvědomíme kdy byla napsaná a že autor byl kněz, tak v ní Bůh chybět nemohl. Musím se však přiznat, že když jsem ji četla dětem, tak jsem občas některé věty vynechávala. Zrovna tak konec o smrti broučků. Na to měli dost času. Přečetli si to sami, když se naučili číst.


Dočetl jsem Broučky a cítím se asi jako Phoebe, když dokoukala skutečný konec Věrného Reka.


Babička a děda mi ji předčítali, když jsem byla malá - to jsou pro mě moc krásné vzpomínky a myslím, že to bylo tím, že jsem moc nechápala pozadí knihy. Když jsem se ke knížce vrátila trošku starší, tak popravdě musím přiznat, že mě moc nechytla. Dávám tři hvězdičky, hlavně za ty vzpomínky a nostalgii.
Dnes bych ji určitě nečetla ani já a nebudu ji číst ani svým dětem.

Odpad! Na každé stránce je cítit naprostý fanatismus. Kniha je místy dost nechutná vzhledem k tomu, že je to pro děti (např. koťata co uhořela, protože neposlouchali). Pro silně křesťansé blázny je to asi vhodné, ostatním to nedoporučuji.


V dětství byla tato kniha mojí nejoblíbenější. Jsem ráda, že jsem měla možnost ji číst. Dnes se dokonce stala součástí i mé výzvy. :)


Maminka mé partnerky nedá na Broučky dopustit, četl jsem je tedy o vánočních prázdninách vnučkám a věřím, že tento můj názor je nadlouho jediný střet v komunikace s mojí skorotchýní- podle mě se nejedná až tak moc o pohodové dílo, holky nejdříve smutněly, pak brečely, nakonec se bály a tak jsem se vrátil ke klasickým pohádkám, kde všechno dobře dopadlo a holky šly v klidu spát. Třeba to ocení jako větší, ale já už se k této četbě vracet rozhodně nebudu.


Přečetla jsem si Broučky a přestala trhat sedmikrásky.
Krásná kniha - o životě i o smrti.


Dost depresivní... Když jsem byla dítě a bylo mi to čteno, tak mi to nikdy takhle depresivní nepřipadalo. Až teď.


V dětství nám ji četla mamka před spaním. Pamatuji si, že se mi to líbilo, ale už tehdy mi příběh přešel smutný a dost náročný.


Když jsem se jako dítě koukala na seriál černobílý, nepřipadal mi tak smutný, jako četba této knížky. I když smrt představovaly chudobky, moc smutné pro děti. Mým vnoučkům ji již četl syn, ale podruhé už prý do toho nepůjde.


Nádherná kniha, kterou miluji už od dětství a snažím se jí předávat dál, dalším generacím. Karafiát krásným způsobem vysvětluje, že smrt je součástí našich životů, ať se nám to líbí nebo ne. Pokaždé, když vidím sedmikrásky, vzpomenu si na Broučky a jejich osudy.


Broučky oceňuji až jako dospělá. Jako dítě jsem se bála žluny tak, že jsem odmítala se na knihu byť jen podívat. (A to nemluvím o kouzelném Večerníčku.) Dnes se podívám na trávník a hned vím, že pod růžovými sedmikráskami jsou hrobečky broučinek, pod bílými spí broučci. Dnes uvidím vřes a vím, že tam bydlí laskavá Janinka s kmotříčkem a kmotřičkou. A na zimu ucpáváme okna mechem, alespoň slovně. A když v se létě v trávě za zahradou začnou tetelit maličká světýlka, vím, že malí broučci poprvé rozžehli lucerničky a letí na službu... A přeju jim, aby nepotkali žlunu, i když se jí už dnes nebojím :-)


klasická dětská kniha, kterou by podle mě mělo znát každé dítě. V dětství jsem ji měla moc ráda. Stejně tak i stejnojmenný Večerníček.


Milovala jsem televizní zpracování. Knihu jsem četla až teď svým dětem, máme na chatě vydání po babičce. Dětem i mně se moc líbila. Starší dcerka se dost vyptávala, bavilo mne vysvětlovat některé výrazy a to nejen ty zastaralé. Jsme spíš věřící rodina, ale i na mně byla ta nekritická a bezbřehá poslušnost trochu moc. Mrtvých broučků mi tam také přijde hodně. Na druhoustranu se mi líbí s jakou samozřejmostí broučkové smrt berou. Tady mi ta poslušnost vůbec nevadila. Kniha se dobře čte, ale dnešním dětem je třeba řadu věcí objasnit. Jazyk je půvabný.
Štítky knihy
pohádky náboženství smrt pro děti zfilmováno česká literatura hmyz přežití v přírodě loutkové divadlo broučci klasická literaturaAutorovy další knížky
2004 | ![]() |
1991 | ![]() |
2017 | ![]() |
2008 | ![]() |
1906 | ![]() |
Broučci jsou klasika a kdo má rád knihu určitě si oblíbí i večerníček broučci.