Broučci
Jan Karafiát
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/553677/bmid_broucci.jpg
4
1152
1152
Pohádkové vyprávění o rodině a přátelích neposlušného svatojánského Broučka bydlícího za potokem pod jalovcem i s tatínkem a maminkou. Autor knihy byl evangelický kněz a Broučci jsou alegorickým zobrazením rodiny, která žije podle křesťanských hodnot, v souladu s přírodou. Šlo mu především o zobrazení významů, jako byly rodová soudržnost, vzájemná úcta, harmonie člověka a přírody, či poslušnost Bohu. K námětu ho inspirovalo jedno krásné odpoledne, kdy u Hořátve odpočíval a sledoval rej a shon různých broučků. Příběh promýšlel a největší část pak napsal v Čáslavi. Záměrně nepoužíval žádné jazykové experimenty, sloh je prostý, aby jej bez problémů pochopily ti, jímž je především určený, tedy děti. V textu se dají najít některé částečně autobiografické odkazy, například nejzamilovanější jídlo Broučka (zelná polévka) bylo i nejoblíbenějším jídlem autorovým. Jednotlivé epizody se odehrávají v průběhu kalendářního roku, tedy od zimy, respektive jara do zimy a popisují nejen hlavní činnost svatojánských broučků, tedy v noci svítit lidem (proto mají hlavní hrdinové knihy opačný životní cyklus, tj. ráno je večer a naopak), ale i všednodenní starosti a radosti. Od svého prvního vydání v roce 1876 až doposud vyšel neuvěřitelný počet vydání a s ilustracemi těch nejznámějších výtvarníků. Dodnes si nachází své dětské čtenáře a některá převedení na filmové plátno, nebo rozhlasové inscenace, jsou legendární. Do plejády přispívá v roce 2021 i nakladatelství Tympanum se svou verzí, kterou bravurně načetla Naďa Konvalinková.... celý text
Literatura česká Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno:
2021
,
Tympanum
Interpreti: Naďa Konvalinková
více info...
Přidat komentář
naprostý souhlas s LordSnape..taky jsem se bála žluvy :D ale jinak taková dětská klasika, která učila nás, děti, chápat, jak to chodí ve ve světě dospělých. A taky jsem brečela, když umřela Janinka.
Už jako dítěti mi Broučci připadali hrozně depresivní a ponuří, ale co naplat, stejně jsem je pořád četla, dokud se prastará kniha nerozpadla:) jestli je vhodná pro děti nevím, asi bych taky raději volila něco méně "přísného" a upjatého, ale to už těžko objektivně posoudím. Já Broučky miluju.
Přijde mi, že knížka pro děti mi měla být veselá a sluníčková, aby se po čtení mohlo hezky zavřít oči a spokojeně usnout. A nemyslím si, že by toto Broučci splňovali - to spíš abych se před spaním bála, že na mě vyletí obří žluva a sežere mne. Možná na tom větší děti a dospělí ocení nějakou tu lyriku, o které se zde v popisu knížky píše, ale já to už nebudu zkoušet - jednak nemám ráda členovce a taky bych riskovala nějaké špatné až depresivní nálady. Děkuji, nezájem, to si radši pustím Fíka nebo Boba a bobka.
K této knize mám velmi rozporuplný postoj. Na jedné straně milé a laskavé vyprávění s nádechem starých časů, na straně druhé drsná protestantská moralita. Chápu, že kniha odráží osobnost a povolání autora a dobu svého vzniku (odlišný přístup ke smrti v komunitě ovládané náboženskou vírou, v minulosti běžné cyklické vnímání času apod.). To si ale uvědomí kritický dospělý čtenář, nikoli dítě. Jedno je jisté, dětem bych ji v dnešní době určitě nečetla (nebo bych musela dost vynechávat a číst jen pečlivě vybrané pasáže) a jsem ráda, že mi ji naši nečetli, když jsem byla malá, protože z některých částí bych měla určitě trauma (pohádka o koťátkách, konec knihy apod.). Večerníčkové zpracování je určitým kompromisem a líbilo se mi mnohem více.
Jemný příběh, který je ale dost strašidelný (tedy jako dítěti mi to tak vždycky připadalo).
Ilustrace Jiřího Trnky dodávají na tajuplnosti.
Nikdy jsem Broučky neměla ráda. Jsou na mě příliš moralizující. Že by měl člověk brát všechno tak, jak mu to osud (nebo pánbůh, chcete-li) nadělí? Nemůžu souhlasit. V Broučkovi byla ubíjena přirozená zvědavost a bystrost, naopak byl nucen ke slepé poslušnosti, a tudy podle mě cesta nevede. I věřící člověk by měl přemýšlet a jednat sám za sebe. Taky mě hodně iritovala příhoda s Verunkou - Brouček se s ní nemohl bavit jen proto, že je jiná než on, což mi přijde poněkud xenofobní. Přes to všechno, Broučci jsou napsaní krásným jazykem a kniha má svou hodnotu, přinejmenším historickou. Malým dětem bych ji ale nečetla.
Miluju tuhle knížku. Přečetla jsem ji snad desetkrát. Je krásná, nikdy mě neomrzí. Líbí se mi broučci, jejich život, radosti.. I když knížka skončí smutně tak i přesto zůstává jednou z mých nejoblíbenějších pohádkových knížek.
Milovala jsem je jako dítě. Měla jsem je ráda v předčítání mé maminky i babičky. Kniha je lepší než současný Večerníček. Broučci co žijí jako lidé a prožívají svůj život. Jedna z knih, co když v dětství přečtete, si pamatujete navždy.
Už se těším na večery, kdy ji budu číst svým dětem...o tuhle knihu je nesmím připravit...:)
Krásná pohádková kniha, kterou si mile ráda přečtu i teď, když jsem dospělá. Jednou bych jí ráda předčítala svým dětem.
Broučci ve mně vyvolávají vzpomínky na dětství. Naše oblíbená "dětská" kniha, kterou jsme na konci se sestrou oplakaly :)
Jako dítě jsem nebyla milovníkem knih, takže jsem většinou obdivovala jen ilustrace. A to je vše, co se mi zpětně vybavuje. Příběhy mě nudily a dusivá atmosféra didaktického podtónu mě otravuje v literatuře dodnes. Už nemám žádnou motivaci se k těmto knihám vracet.
Jedna z dětských knížek, kterou jsme opravdu hluboce nesnášela. Ten nesnesitelně moralistický přístup. Brouček, který je za banální prohřešky tvrdě trestán... a ten konec... Dětem jsem to vážně nikdy nečetla.
Už jako dítě jsem Broučky milovala a několikrát četla,nejen sobě,ale později i mé dceři. Klasika,nádhera!
Štítky knihy
pohádky náboženství smrt pro děti zfilmováno hmyz přežití v přírodě loutkové divadlo broučci klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2004 |  Broučci |
| 1991 |  Broučkova pozůstalost |
| 2017 | Broučci: Broučkovy pohádky |
| 2008 | Broučci - knížka s divadélkem |
| 1906 | Broučci a Broučkova pozůstalost |
Kniha, v níž jako v životě všichni pomřou. Tady se s tím ani nesnaží nic udělat, ta odevzdanost je ubíjející.