Bubiši - Bible karate
kolektiv autorů
Neobyčejná kniha o bojových uměních, z které čerpaly mnohé generace mistrů kung-fu / wu-šu, kobudó i karatedó a jež byla zdrojem ponaučení mnohých škol bojových umění v Číně, na Okinawě i v Japonsku dávno předtím, než se s asijskými bojovými uměními seznámila Evropa Není náhodou, že dnes snad prakticky neexistuje seriozní práce na téma bojových umění, která by se na Bubiši (Bubishi) neodvolávala, resp. z ní nečerpala anebo aspoň necitovala.... celý text
Literatura naučná Sport
Vydáno: 2005 , Cad PressOriginální název:
Bubishi. The bible of karate
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha a skutečná bible karate. Jako studenta tohoto okinawského umění mě tato kniha velice obohatila. Dočtete se o historii karate, kung-fu i například částečně Juda. Kniha vám také jasně předkládá filosofii, která by měla být a většinou i je základem všech bojových umění. V neposlední řadě se dozvíte i něco o vitálních bodech na lidském těle, léčivých bylinách a jak je použít a samozřejmě pradávných bojových technikách, které jsou platné do současnosti. Ještě jednou tedy vřele doporučuji a myslím si, že je kniha povinnou četbou pro každého studenta a mistra východních bojových umění( nejen karatistů) a také pro každého zápasníka ve všech možných bojových disciplínách od boxu až po MMA. Dílo geniálního bojovníka Patricka McCarthyho jen dokazuje, že mnoho z prastarých technik funguje do dnešních dnů jak v sebeobraně, tak v ringu či kleci. Člověk si v podstatě uvědomí, že největším rozdílem bojových umění nejsou techniky, ale pouze metoda tréninku. Pokud vám nějaké kresby z knihy nebudou jasné, koukněte na Youtube, kde autor knihy předvádí znázorněné techniky v reálném boji a promítá je s videii, jak z MMA, tak i z mnoha ostatních bojových odvětví. Stačí napsat název knihy do vyhledávání. Užijte si tedy pohodové čtení, ať vás provází duch karate a připravte se na spoustu jmen, co se týče japonské a čínské historie :D .
Kniha spíše pro zapálené karateky než studenty jiných bojových směrů.
Osobně velmi oceňuji pragmatický přístup k historii okinawského tode. Žádné líbivé pohádky o tom, kterak ubozí, bezprávní a utlačovaní, rolníci cvičili karate po nocích, po namáhavé robotě, načež se srpem v zaťaté mozolnaté pěsti a spravedlivým hněvem v očích úspěšně čelili samurajům, jejíchž jedinou životní náplní bylo připravovat se na ozbrojený konflikt. Vždy jsem si totiž říkal, že z takového rolníka (pokud nemá pár kamarádů k ruce a samuraj není výrazně zaskočen) zbydou jen pantofle a naporcované žrádlo pro vyhladovělé lesní šelmy. Patrick McCarthy se mnou naštěstí souzní a předkládá hned několik teorií, jak to mohlo být ve skutečnosti, přičemž ke každé uvádí argumenty v její prospěch.
Nejde o žádnou příručku pro samouky, ale, naštěstí, ani o sbírku mýtů a legend. Jedná se o knihu, jež nabízí zasvěcený vhled do historie okinawského bojového stylu a jako takovou ji, prosím, berte.
P.S. Pakliže jste "zapálení karatekové", není od věci věnovat čas prozkoumání internetu na předmět videí od samotného autora, kde se ozřejmují některé části Bubiši.