Přežil jsem Buchenwald - moje osobní cesta peklem
Flint Whitlock , Louis Gros
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/282266/mid_prezil-jsem-buchenwald-bH7-282266.jpg
4
31
31
Buchenwald série
< 2. díl >
Svědectví chlapce, jenž byl spolu se svých otcem zatčen kolaborantskou policií; později byli umístěni v koncentračním táboře Buchenwald. „Bylo mi teprve sedmnáct, když se jednou pozdě v noci ozvalo bušení na dveře. Francouzská kolaborantská policie vtrhla dovnitř a zatkla mne a mého otce coby členy odboje. Po měsících v celách francouzských věznic nacpali dva tisíce muklů do dvaceti železničních vagonů. Naším místem určení byl Buchenwald, nestrašnější tábor na území nacistického Německa. Stráže SS v nás viděli podlidi, jejichž život nemá žádnou cenu a jediným smyslem jejich existence je otrocká práce. Byl jsem mnohokrát zbit a hladověl jsem. Byl jsem svědkem brutálního mučení a nesmyslných vražd. Ale nakonec jsem přežil…“ Druhý díl tzv. Buchenwaldské trilogie (další díly: Buchenwaldské bestie – Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže; Buchenwald – Peklo na kopečku).... celý text
Literatura světová Literatura faktu Historie
Vydáno: 2016 , CosmopolisOriginální název:
Survivor of Buchenwald, 2011
více info...
Přidat komentář
Nevím jak mám reagovat na tuto knihu, asi mě mnoho čtenářů bude mít chuť zabít, ale tento koncentrační tábor mě už nepřekvapuje, vzhledem k tomu co jsem o těchto zařízeních přečetla. Pouze je pro mě novum, že jsou to vzpomínky člověka jiné národnosti, ale bohužel nebo nevím jak to říct, ale asi jsem to špatně pochopila,tak co nebyli ,, slované" tak o trochu byli na tom líp( neříkám, že o tolik,podmínky byli otřesné stejně, ale na druhou stranu si tyto lidé udrželi humor, slované moc na tom s humorem tam nebyli nejlíp), ale na další stranu mě zarazilo to, že oni nedostávali balíčky, ale slované ano? pravda je, že na to ,,vězni vzpomínají o zaslání baliků. Ale potvrdila se mi moje dedukce, že vězni z těchto táboru měli na druhou stranu zdravotní problémy, které později souviseli s populační vlnou.
Dosud jsem četla pouze příběhy, týkající se koncentračního tábora v Osvětimi. Nahlédla jsem tedy poprvé do života, pokud se to tak dá vůbec a s velkou nadsázkou nazvat, v jiném lágru. V příběhu jsem narazila na několik pasáží, ze kterých mi bylo opravdu hodně úzko a těžko na duši, slzy se mi tlačily do očí. Nikdy si přece nemůžeme zvyknout, že zabíjení nevinných lidí znamenalo pro některé radost, uspokojení, zbavení se nežádoucího... Přestože kniha nebyla psaná nijak drasticky, byla to příšerná doba a páchaly se otřesné věci.
Více v recenzi v záložkách - Můj knižní ráj
Mnohem zajímavější kniha, než první díl trilogie. Vychází z osobních prožitků jednoho z francouzských vězňů Buchenwaldu v posledních letech války a po osvobození. Je to velmi čtivě napsané, takže je snadné udělat si obrázek o otřesných podmínkách, jaké v táboře panovaly. Bohužel, v závěrečných kapitolách mi některé odstavce nedávali moc smysl - nevím, jestli to bylo překladem, nebo jen nelogickým zařazením. To by ale tak nevadilo. Ale ten děsný epilog, plný moralizování, odsuzování a znechucení z vývoje světových dějin jsem měla radši vynechat.
O tématu koncentračních táborů mám načteno mnoho a mnoho a proto na mě tato kniha neměla takový vliv jaký jsem čekal. Je psána pro mě neuchopitelným popisem autora. Nevtáhl mě do tábora tak, abych knihu přečetl jedním dechem. Je mi zcela jasné, že po x letech není možné si pamatovat chronologii toho jak vše šlo za sebou, pro mě se zde skáče z tématu do tématu až moc. Bohužel se autor jakožto francouzský občam zaměřuje až moc na svou národnost a k ostatním zde toho moc není.