Buchty švabachom

27.08.2024

První část knihy s mikropříběhy lidí, kteří se rozhodli zkusit štěstí v cizině, mě zaujala. Autorka dobře vystihla, co může takový život obnášet a že velmi často zdaleka nepřináší to, co člověk očekával.
Druhá část knihy o milostném vztahu mě naopak vůbec neoslovila. Vlastně mi vyprávění ani nedávalo příliš smysl, připadalo mi plytké, snažící se o zajímavou formu, nepřinášející žádnou myšlenku.
Mrzelo mě, že nezůstalo u původních mikropříběhů.

26.12.2021

Jedná se o jakousi mozaiku příběhů postav, jejichž osudy se časem protnou. Kniha líčí neutěšené podmínky jakýchsi novodobých "nomádů", odhaluje holou skutečnost jejich života: depresivní rutinu, ztrátu iluzí, volnosti a svobody - to vše v kontrastu krásných lží, které servírují svým blízkým doma. Dobrovolně se nechávají najímat jako "námezdní dělníci", kvůli financím neváhají sáhnout po každé příležitosti, která se namane. Smějí se sice pohybovat na pomyslné šachovnici světa a cestují, kam se jim zachce, jejich vztahy jsou však povrchní, zaměřené převážně na sex a vše se smrskává pouze na uspokojení základních životních potřeb. K pocitu odcizení pomáhá i to, že většina postav nemá jména. Nabízí se akorát velmi vtíravá otázka, proč tito mladí lidé volí tento způsob cestování a obživy, když ve většině navštívených zemí nakonec působí nelegálně a většinou i jako nejhorší odpad a levná námezdní síla.
Silnější a zajímavější je text v první části, paradoxně v užití er-formy. Druhá část je sice vedená v ich-formě, ale působí neuspořádaně až chaoticky - před námi se odvíjí příběh zvláštního ne-manželského trojúhelníku.
Ve stylu jsem bohužel objevila i několik zásadních chybných spojení, nevím, zda vlivem špatného překladu, např. "Počkala mámu na letišti." "Místo, kde jednou čekala Antilčana."
Text působí zmateně, nesouvisle se střídají i časy dění, což zvyšuje nároky na naše soustředění. Hvězdičku přidávám za originalitu, jsem zvědavá na další autorčina díla, i když tato kniha mne příliš neoslovila.

"Toho léta se stavila u Petry, pochodila po Paříži, odpočinula si od upršeného Londýna. Petra jí připravila bed & breakfest, jak to Anka nazvala. Jednou se spolu opily a ona se rozvyprávěla o tom, že kdyby všichni přistěhovalci a sezónní pracovníci přestali dělat to, co dělají, a skutečně odešli tam, kam je místní tak často posílají, tak celá ta čistá společnost by se utopila v odpadcích."
"Tahle kamarádka prý nevěřila bankám natolik, že si vždy nosila celou několikaměsíční hotovost v batohu. Bankovky s hlavou královny nacpané v ikelitce a ikelitka v plátěném ruksaku. Ve skutečnosti banky nevěřily jí a nikdo by jí účet nezaložil. Cestovala s hotovostí po Evropě, ze severu na jih, sama sobě byla trvalým příkazem."
"Šunka je zkroucená jako zpráva ve flašce, na krajích oschlá."
"Celé moje nitro je vybrakovaná lednička. Moje srdce je kus staré šunky s tvrdými načervenalým okraji."

14.07.2021

Mně se líbila první část knihy. Příběhy jednotlivých postav se dobře prolínaly, bavilo mě sledovat jejich životy. Autorka má skvělý vypravěčský talent, smysl pro humor a velký jazykový cit. Druhá část (Trianon-Delta) už mě tolik nebavila. Příběh byl nekonzistentní, ztrácela jsem se.

11.11.2019

Nechápem tie negatívne komentáre, pretože toto na 48% nebolo (súčasné hodnotenie knihy na DK- november 2019). Knihu by som ohodnotila na cca 60-65%- bavili ma krátke príbehy ľudí naprieč Helsinkami, Parížou, Londýnom. Chápem, že tam autorka chcela pravdepodobne vložiť aj svoj vlastný príbeh (2.časť knihy), ale tá bola na mňa neuchopiteľná a unikala- typický príklad toho, keď slovenský autor chce písať vysokoindividuálne texty.

Ale inak, kniha príjemná, mrzí ma, že som ju musela prečítať v českom preklade (ku slovenskému prekladu som sa nevedela dostať). Myslím, že krátke epizódy postáv v 1.časti úplne ukázali podstatu toho, ako sa cíti tuzemák vo veľkom svete. Tú časť hodnotím skvelo!

21.07.2019

Nemůžu si pomoct, ale kniha mi přišla jako strašná kravina... ztrácela jsem se v popisech, nekdy překombinovane, že jsem fakt nevěděla o kom je řeč....

20.03.2019

Dojmy smíšené. Sem tam chybka, budiž, docela to vynahradí čtivost.
Dlouho mi přišlo divné, proč se všichni aktéři plácají v dané zemi s protaženými obličeji, jako by tam byli proti své vůli a bez možnosti návratu.
(Sama jsem vyjela na půlrok v rámci studií povinně, ale takhle útrpně jsem to nebrala, a to jsem pecivál, který by se dobrovolně nikdy neodhodlal. :-) )
Pak mi došlo, že je to prostě ten styl. Plus to, že většinou jeli bez jasného cíle a teprve svůj rytmus hledají.
Nápad spojit zkušenosti více lidí z jejich pobytů v různých zemích je prima a ráda si něco přečtu i příště. Zejména o cestách po Finsku s hrabicí horalek, na to bych se dala zlákat! :-)
Jen to prosím příště trochu odlehčete - laskavý čtenář bude vědět i tak, že to tam není žádná sranda, ale ať každá země nevypadá jako ponuré místo plné divnolidí...