Buď dobrý až do smrti

včera

Další předválečný maďarský román, který s mírně sociografickým záměrem vrací na konec 19. století. V takových si poslední dobou libuju. Tenhle byl pro mě až na některé hlušší pasáže druhé poloviny překvapivě čtivý, s mladistvým hrdinou živým, až skoro dojemným (možná jen pro ty se zkušeností přecitlivělého gymnaziálního premianta). Hmotné potýkání stipendisty v dobové gymnaziální koleji v Debrecíně nebo minidramata jeho rodiny na venkově by si dnešní autor už těžko vymyslel, a tak mi přijde poučné tohle číst, i když je to samozřejmě malinko didaktické, idealizované, literárně tradiční a kořeněné maďarskými národními tématy a stesky, které nemusí každého bavit. Volbou. Mě nicméně i baví a činí možná tenhle národ o něco méně nesrozumitelným, i když je jistě otázka, jak relevantní je takový román ještě po sto letech a pro orbánovský dnešek. Volbou prostředí je román hodně příbuzný Máraiho Zpovědi, volba hrdiny zas upomněla na Némethovy Vozy v září.

Bezprostředně předtím jsem četl od stejného autora Tak se panstvo baví a v přítomné knize je dost znát jiný překladatel, resp. překladatelka. Rossová byla o generaci mladší než Kraus a její překlad je výrazně hladší. Ani jednu knihu jsem neporovnával s originálem, o adekvátnosti tedy mluvit nemůžu, ale zatímco u Krause jsem se na různých místech zasekával a nerozuměl, Rossová zřejmě i obtížná místa vyhlazuje do něčeho bezpečně stravitelného.