Buď jako řeka
Shelley Read
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/517837/bmid_bud-jako-reka-5Tj-517837.jpg
4
593
593
Sedmnáctiletá Victorie Nashová, jediná přeživší žena v rodině plné komplikovaných mužů, vede domácnost na rodinném statku s broskvoňovým sadem v malém farmářském městečku Iola v Coloradu. Wilson Moon je mladý tulák se záhadnou minulostí, vyhnaný ze své rodné země a odhodlaný jít svou vlastní cestou. Victorie s Wilem se náhodou potkají na rohu ulice a toto setkání zásadně změní jejich životy a rozpoutá koloběh touhy a nebezpečí. Když dojde k tragédii, Victorie opouští jediný život, který kdy poznala. Utíká do nedalekých hor, kde se snaží přežít v divočině bez jasné představy o tom, co jí přinese budoucnost. S měnícím se ročním obdobím sleduje i změny ve svém vlastním nitru a v krásné, ale drsné krajině nachází smysl a sílu jít dál. Znovu vybudovat vše, co ztratila, přestože její domov – statek i milovaný broskvový sad, který patří její rodině už po generace, má zmizet pod hladinou řeky Gunnison. Kniha Buď jako řeka, inspirovaná skutečnými událostmi, které provázely zkázu městečka Iola v 60. letech 20. století, je příběhem o hluboké lásce neochvějně čelící těžkostem a ztrátám, ale také o nalezení odvahy, nezlomnosti, přátelství a nakonec i domova – tam, kde bychom to nejméně čekali. Tento ohromující debut zkoumá, co znamená vést svůj život, jako by byl řekou – sbírat zkušenosti, plynout a hledat cestu vpřed, přestože je tok řeky přehrazen.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2023 , JotaOriginální název:
Go As A River, 2023
více info...
Přidat komentář
"Závratný příběh plný soucitu a ženské nezlomnosti..." tvrdí jedna z recenzí na obalu knihy.
Za mě jde ale spíš o příběh nejprve plný naivity, nezodpovědnosti a sobeckosti a poté plný sebe trýznění a sebe trestání. Opravdu mi přišlo, že si hl. hrdinka v druhé části knihy ve vší té své bolesti doslova libovala.
Naštěstí jsem v tehdejší době nežila, a tak nemohu a neměla bych její chování soudit, ale nemůžu si pomoct. Nezachovala se sobecky jen vůči svému synovi, ale i vůči "náhradní matce" Inze. Zeptala se jí, zda se chce starat o cizí dítě, když už jedno vlastní novorozené má? Zeptala se jí na její touhy a sny, které měla a chtěla si je splnit, ale kvůli jejímu sobeckému rozhodnutí už nemohla? Když chtěla být hlavní hrdinka "rebelka" a prosadit si svou, měla to dotáhnout až do konce a ne v polovině vysrabit a hodit "to" na krk někomu cizímu...
Ne, nedokázala jsem Viktorii litovat, i když rozhodně neměla od smrti svých blízkých na růžích ustláno.
Celkově na mě z knihy padala beznaděj, smutek, chmury a nepochopení a ani poetický jazyk (který moc nemusím) to nezachránil...
Kniha není špatná, své čtenáře si určitě najde, ale já si z ní na zadek bohužel nesedla.
Nedoporučuji knihu číst, když se necítíte úplně ok. Byla strašně smutná a na mé poměry až moc tragická a depresivní. Já nevím, ale z knížky jsem měla pocit, že život je jenom o bolesti, což není pravda. A chápu, že dřív byl svět jiný, že tento svět neznám, ale opravdu mám pocit, že se hrdinka mohla chovat jinak a žít šťastněji. Asi s ní mám lehký vnitřní rozpor, protože ačkoliv pořád říkala, že to zvládne a musí jít dál, tak myšlenkově vůbec dál nešla.
Jinak byl příběh dobře, kvalitně napsaný, ale rozhodně nebudu mít potřebu se k němu vracet!
Ano, kniha má své světlé momenty a nabízí krásné a procítěné popisy přírody, to je ale vše. Příběh se nekonečné táhne a je upozaděný na úkor nekonečné popisu, který se mnohdy i opakuje. Jsou momenty, kdy vás příběh hrdinky vtáhne, to ale vzápětí pomine a opět zabredne do nudné vaty. Emočně jsou zde místa, která se vás dotknout, ale je jich žalostně málo a jen čekáte, kdy zase bude něco, co stojí za čtení.
Kniha inspirovaná skutečnými událostmi, které provázely zkázu města Iola v 60.letech minulého století.
Nádherný příběh o jednom náhodném setkání, které nejen hlavní hrdince Victorii, ale spoustě dalších lidí změní život . Krásná kniha nejen o síle mateřské lásky . Velké díky autorce .
Tohle čtení jsem si užila. Byl to smutný příběh o lásce, krásné popisy přírody, který plynul jako řeka z názvu knihy. Nelehký život Victorie, který navždy poznamelo setkání s indiánským chlapcem Wilem. Láska k přírodě a jejímu broskvovému sadu jí pomohla přežít všechny její životní ztráty.
Tahle kniha mě něčím naprosto okouzlila. Svou silou. Touhou jít dál navzdory všemu. Nějak to vymyslet. Snažit se usmát a být plná něhy k okolí i když okolí ji nemá k vám. Je to jedna z těch knih psaná tak magickým jazykem že se k ní budete rádi vracet a ztrácet se v krajině.
Zpočátku jsem se nemohla moc začíst, ale potom přišel zlom, od kterého jsem měla problém knihu odložit. Neříkám, že to byla největší pecka, kterou jsem kdy četla, ale kniha byla napsána hezky, dobře se četla. Příběh je smutný, jako matka si nedokážu představit tu bolest. Je to velice silné čtení, ale i v tom všem viděl člověk to dobro, které je mezi tím vším špatným jen těžké vyzdvihnout. Ale přece tam je.
(SPOILER) Knihu jsem si nechala dát k Vánocům na základě pozitivních recenzí. Čekala jsem od toho odpočinkovou romantiku. Jak jsem se mýlila. Je to velice silný a v podstatě hodně tragický příběh jedné ženy se kterou se život nemazlil. Kniha je strhující, drsná a přesto v něčem krásná.
Prebal knihy hlása, že ide o „ohromujúci debut“ a ja nemôžem inak, než s týmto označením do bodky súhlasiť. Od prvej stránky ma oslovil poetický jazyk a citlivo volené slová.
Príbeh plynie postupne a pomaly, jednoducho tak, ako plynie aj samotný život. Hoci ja v knihách vyhľadávam skôr väčšiu dynamiku, v tomto prípade mi pomalšie tempo absolútne neprekážalo. Autorka sa nesnaží vyvolať v čitateľovi emócie za každú cenu, ale darí sa jej to úplne prirodzene. Úzko prepája vykreslenie osudov jednotlivých postáv s opismi prírody, a to nielen tej láskavej a krásnej, ale aj drsnej a nehostinnej.
Victoriin osud ma nenechal chladným, prežívala som s ňou úplne všetko od prvej stránky po poslednú a držala som jej palce, aby sa dokázala presadiť, nájsť svoj pokoj a šťastie. Autorka sa v knihe dotýka viacerých dôležitých či náročnejších tém. Dáva do kontrastu nový život, starnutie a umieranie, ukazuje prirodzené plynutie a kolobeh života. Venuje sa sile materstva a materinskej láske, ťažšiemu a nenaplnenému detstvu, hľadaniu motivácie a miesta v živote, láske k prírode či vidieku. Postavy nešetrí, skúša ich a nadeľuje im veľa rán osudu.
Túto knihu odporúčam milovníkom emotívnych životných príbehov s prvkami rodinnej drámy, ktoré sú poprepájané s históriou. Je to príbeh o vzťahoch, zakázanej láske, pomoci druhým, ale aj o odsúdení, predsudkoch či rasizme. Osobne ma už dosť dlho nejaká kniha z románového žánru natoľko nepohltila a nezasiahla. Kým som sa stihla spamätať z jednej emócie, autorka mi naservírovala ďalšiu. Verím, že v najbližšej dobe príde s ďalším zaujímavým príbehom, po ktorom ja určite siahnem.
Viac si môžete prečítať tu :) - - - https://precitane.sk/recenzia-shelley-read-plyniem-ako-rieka/
Začátek knihy mě moc neoslovil, až děj začal nabíral na síle. Když Viktorie odešla do divočiny, držela jsem jí palce, ať to zvládne. Pak se vrátila zpět do městečka Iola, ale s velkou bolestí v srdci, kterou si sebou dlouho nesla, aniž by se o ní podělila. Zbytek knihy už jsem jen s napětím čekala, zda se jí podaří najít své dítě, takže jsem každou stránku hltala, jestli už konečně nebo zda to špatně skončí. Příběh Viktorie zabírá velikou část knihy. Milé bylo poté číst deník druhé matky, který mě zajímal možná o trochou více.
Asi jsem čekala víc, než jsem dostala.. i když se nabízí srovnání s "kde zpívají raci", protože v obou jsou hlavní postavy statečné mladé ženy, které zůstaly samy, nádherné popisy přírody jsou i zde, ale tady jako by stínily ten samotný příběh. Knížka se mi nečetla dobře. Pár stránek mě úplně pohltilo a pak jsem se další desítky stránek nudila a čekala na nějakou zápletku, která nepřišla. Čeho tam je víc než dost, tak smutku a bolesti. Kamarádce bych ji k Vánocům určitě nekoupila.
Od prvních stránek, kdy jsem se začetla, nebylo možné knihu odložit. Střed byl potom takový trochu rozvláčnější, ale jak se chýlil příběh k závěru, už jsem zase byla ke knize doslova přilepená. Jsem nadšená a všem určitě doporučuji (ps. není to žádná červená knihovna).
Krásná kniha, která mě chytla za srdce.
Smutný a chmurný příběh, ale i přesto plný naděje a krásy.
Popisy přírody byly úchvatné a celou knihu jsem měla chuť na sladké a šťavnaté broskve.
Knihu jsem dočetla před týdnem a pořád na ni nemůžu přestat myslet! Je nádherně napsaná, s něžnými popisy přírody, s neuvěřitelně silnou a fascinující hlavní hrdinkou a strhujícím dějem. Kéž bych ji mohla celou zapomenout a přečíst si ji znovu poprvé.
Skvělé, fascinující. Po delší době knížka, která mě uchvátila.
Nevyhnu se srovnání s Kde zpívají raci. Obě napsané krásným jazykem, obě jsou o osamělých, silných hrdinkách a příroda je tu jedním z hlavních aktérů. Kya z Kde zpívají raci byla v bažině osamělá, bažina ji ale zároveň ochraňovala. V Buď jako řeka je Victorie obklopená přírodou stejně nemilosrdnou jako jsou lidé okolo. Tenhle příběh je smutný, chmurný, tragický a většinu času při čtení mi bylo do breku. Jeden z mých letošních nejsilnějších čtenářských zážitků, jen nedoporučuji číst, pokud se sami zrovna potácíte v chmurách.
Buď jako řeka
Příběh je plný smutku a deprese. Dlouho jsem se nemohla začíst. Občas mě příběh pohltil, ale pak zase sklouznul do nudy. Nejlepší na knížce byli popisy přírody.