Buddenbrookovi: Úpadek jedné rodiny
Thomas Mann
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/288659/bmid_buddenbrookovi-upadek-jedne-rodiny-HKE-288659.jpg
4
156
156
Z dobového doslovu: Román je mistrným vylíčením sestupné tendence tří generací spisovatelovy rodiny (v postavě mladého Hanna je zpodobněn sám autor) a zároveň věrným odrazem pozvolného rozkladu německé buržoasie v období přechodu kapitalismu do stadia imperialismu. Důsledky průmyslové revoluce pronikají i do tichých kontoirů Mannových předků, zámožných lubeckých velkoobchodníků; jejich podnikatelská zdatnost a robustnost je z počátku ještě s to zakrýt prvnítrhliny, ohrožující starý patricijský dům z roku 1758, jemuž je předurčeno definitivně vzít za své až za jedné z hrůzných nocí druhé světové války, více než padesát let po tom, co vlastní hrdina knihy, Mannův otec (předloha románového Thomase Buddenbrooka) umírá. Autor, jeden z nejpřednějších německých prozaiků (1875-1955), nedovedl sice správně odhadnout úlohu proletariátu, dokázal však s nevšedním mistrovstvím zachytit poslední předsmrtné křeče zanikajícího světa buržoasie.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1956 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Buddenbrooks. Verfall einer Familie, 1901
více info...
Přidat komentář
Je to nepřikrášlené, monstrózní, varující, humorné a takové opravdové. Bez hanby se o tomto spisku diskutuje na filozofických fakultách. Kdo čekal Forsajtovy, nebo Darcyho, bude nutně zklamán. Když jsem to četl v patnácti, úplně mě to minulo. Pomohlo mi toto: "Pozor to není zábavný román, chlapče, to je zásadní kniha 20tého věku, pokud něčemu nerozumíš, je chyba na tvé straně. Najdi v tom, co tam je, nežehrej, že tam není to co chceš"
Pozor Mannův humor se často nedá odhalit jako humor :-D
Pro mě vrcholné místo: Tomáš Buddenbrook a jeho zážitek s knihou.
Mohu jedině parafrázovat Kristiána Buddenbrooka: "Ach, taková trýzeň." Po třítýdenním vyčerpávajícím souboji s touto knihou, plného silného sebenucení do dalších stran, jsem se za značné úlevy dobral konce. Za celou dobu jsem se nedokázal vžít do osudů rodiny, soucítit s ní, smát se, posmívat nebo jen vůbec porozumět Mannovu stylu vyprávění či sdělení skrytého v řádcích. Jediná postava, která přece dokázala zaujmout, byl Tomáš Buddenbrook. Ať už šlo o jeho povahu, osudy či myšlenky (zvlášť mě bavily hovory s lazebníkem Wenzlem, dětinskou a často na nervy lezoucí Tony nebo diskuze a hádky s Kristiánem). Jen Tomáš na mne nepůsobil jako šedivá kulisa či trochu nepovedená karikatura, ale jako živoucí postava, u níž jsem nenabyl dojmu, že je zcela lhostejná autorovi.
Buddenbrookovi bude kniha, k níž se těžko budu vracet. A obávám se, že Thomase Manna si zařadím mezi autory, jimž se do budoucna vyhnu.
Úžasné dielo plné ľudskej márnotratnosti, povrchnosti a chamtivosti, plné pádov do ešte väčších hĺbok. Štýl, ktorý bol pre niekoho nudný a nezáživný, bol pre mňa plný irónie a sebaklamu a tým si ma Mann získal rovnako, ako si sto rokov získaval srdcia čitateľov rôznych generácii.
Za mě zklamání, dost jsem se v tom ztráce, moc mě to nebavilo, několikrát jsem ho chtěl odložit, ale přetrpěl jsem to. Místy dlouhé natáhlé. Čekal jsem od toho více za poslední dobu asi jedna z nejhorších knih, co jsem četl.
Podtitul knihy zní: Úpadek jedné rodiny. A přesně o tom to je. Děj se odehrává v Lübecku mezi 30. a 70. lety 19. století, kdy vážená a mocná rodina obchodníků s obilím pomalu ztrácí na vážnosti a moci, jak se okolo nich ženou politické, ekonomické a rodinné události, které víc a víc přispívají k tomu, že se Štěstěna odvrací. Zpočátku to trochu vázne, pak se kniha rozjede v docela dobrém tempu, aby to celé ke konci zase ztrácelo dech, až jsem měl pocit, že to snad nikdy neskončí. Nebylo to vyloženě špatné, ale bylo tam dost hluchých míst a chvílemi jsem se i nudil. Naprosto divné jsou Mannovy popisy vzhledu postav. To jsem měl často pocit, že je to takové podivné panoptikum z nějakého obludária. No, přečetl jsem, vrátil do knihovny a vzpomínat na to nijak intenzivně určitě nebudu.
Jejda! Ví pan Milani, že Zlodějku knih napsal muž? A že se do příkladu pokleslých literárních děl zrovna moc netrefil? To je tím, že kritizuje něco, co sám nečetl.
Jinak podnícena četbou Smrt v Benátkách jsem se pustila i do této slavné ságy a nebyla jsem vůbec zklamána. Přes sto let stará kniha se mi líbila a poté, co si na chvilku odběhnu odpočinout k dnešním spisovatelkám :-), se zase vrátím k osvědčené kvalitě.
Moc mě to bavilo. Mann román napsal těsně po dvacítce, takový vhled do postav a nadhled nemají autoři o půl století starší.
Stále dokola. Ruka majstra ,pravdy skutočného nachádzania človeka. Bez potácania sa tak ako mnohí dnešní spisovatelia a najmä spisovateľky , ktorých je už pomaly viac ako čiatateľov. Radšej tri krat Thomasa manna ako veľdiela typu Zlodejka kníh.
Klasika, ba skoro školní povinná četba, ale nic proti, kniha se mi hodně líbila.
Jedna z knih, která mě od začátku strašně nudila a četl jsem ji do "sté" strany s donucením. Ale pak si mě Mann obtočil jemným předivem ještě jemnější ironie a byl jsem v tom až po uši.
Na tohle je názor jediný- Jedna generace začne budovat něco a dalším se to podaří zničit.
Byl jsem pořádně natěšený na velký román od velkého autora. Na to, jak se zaryju do postav a jejich osudů až po uši. Pustil jsem se do toho s velkou pozorností vůči každé nuanci, každému zákrutu. A pak po sto stranách skoro všichni umřeli, což mě šokovalo. Na koho se mám jako čtenář duševně navázat, když mi Mann každého hned zkosí?
Jemnokresba vztahů a příběhů se skutečně nekoná a nějakou dobu to pro mě bylo silné zklamání. Pochopil jsem totiž, co znamená Mannovská ironie: chladný odstup, se kterým je zachycována doba a její souvislosti. Neuvěřitelně bystře (např. skrze precizní jazykové charakteristiky), mnohdy až třeskutě vtipně, ale s velkou mrazivou distancí, bez větší lidské angažovanosti.
Naštěstí se to postupně začalo proměňovat s příchodem posledních generací, jejichž členové se obrací více do sebe. Tomáš a jeho hořké reflexe vlastního obchodnického údělu, který plní technicky dokonale, ale ve který vlastně nevěří, byl konečně silnou vtahující postavou. Jeho originální úvahy byly také filosoficky nejdráždivějšími momenty. S příchodem jeho syna Hanna pak jako bychom se dostali do úplně jiného, naprosto subjektivního typu knihy. Ta stylová proměna dává smysl, poněvadž odráží proměny společenské, a to se šťavnatou kousavostí a rozporuplností (Hanno je sice citlivý génius, ale přitom strašlivý nekňuba). Především ale uzavírá gigantický vypravěčský oblouk, který zde Mann vyklenul.
Nakonec se tedy k suché úctě vůči jedinečné ostrosti Mannova zraku a rozumu přidal i emotivní rozměr čtenářského zážitku. Náročného, místy únavného, ale nakonec velkého. Spadl mi kámen ze srdce, že nemusím hodnotit zle. Čtenářům tlustých knih bych ale přeci jen doporučil třeba Steinbecka nebo Křížovu Pravdu o zkáze Sodomy.
Jo a lidi, Mann tuhle analýzu společenských proměn napsal v pětadvaceti. Nad tím mi zůstává rozum stát.
Autorovy další knížky
| 1975 |  Kouzelný vrch |
| 1980 | Buddenbrookovi |
| 1973 |  Smrt v Benátkách |
| 1956 | Mario a kouzelník |
| 1961 | Doktor Faustus |
Vyprávění o pozvolném úpadku jedné rodiny v průběhu 19. století, k jehož příčinám nedává autor, který vychází z vlastního prožitku města Lubecku a jeho obyvatel, jasnou odpověď. Z generace na generaci se snižuje zájem o rodinné dědictví - obchod -, který však není nahrazen jiným životním cílem či elánem až hrdinové letargicky dojdou ke svému poslednímu výdechu. Zajímavé čtení, které vzbuzuje mnoho otázek.