Budoucnost jiné časové linie
Annalee Newitz
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476758/bmid_budoucnost-jine-casove-linie-mQB-476758.jpg
3
16
16
Může se jeden člověk postavit neosobním dějinným procesům a vhodným zásahem změnit jejich běh? 1992: Sedmnáctiletá Beth má zálibu v geologii a feministickém punku, problémy s podivínskými rodiči a jedno velké tajemství: nedávno s kamarádkami zabránily brutálnímu znásilnění a útočníkovu mrtvolu pak v tichosti odklidily. Tuhle zkušenost by si raději už nikdy nezopakovala, jenže zjištění, že je možné vzít spravedlnost do vlastních rukou a s nepotrestanými násilníky a sexuálními predátory se vypořádat po svém, se ukáže jako příliš opojné… 2022: Tess zasvětila život cestování časem a snaze vytvořit bezpečnější budoucnost. Navštěvuje klíčové historické okamžiky a bojuje za změnu, jenže to jsou jen jednotlivosti — přepsat celou časovou linii není vůbec jednoduché. A když konečně zjistí, jak by snad mohla všechno zvrátit, zkříží jí cestu skupina znepřátelených cestovatelů, ochotných jít i přes mrtvoly. Osudy obou hrdinek se prolínají a napříč časovou linií zuří střet, jehož výsledkem nemusí být nic menšího než zánik Strojů, bez kterých cestování časem nepřichází v úvahu.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2021 , HostOriginální název:
The Future of Another Timeline, 2019
více info...
Přidat komentář
Mrzí mě, jestli zním jako prasák týdne, ale: ty ženské byly taaak únavné!
Teda, nemohly za to ony, ale podivná skladba knihy, která kombinuje sci-fi s alternativní historií:
Cestování časem je tu odpradávna. My si to nepamatujeme, takže se asi někde stala chybka, ale v této knize může do minulosti kdekdo a bohužel i muži, jejichž ideální žena je ta přikovaná k plotně řetězem. V podrobení žen jim musejí zabránit sympatické punkerky progresivistky napříč dějinami.
Originální pojetí cestování časem a svět kolem něj chválím. Následky tohoto i boj dobra se zlem jsou pak klasičtějšími kulisami, ale pořád dost potenciálu na jednu i více knih. Kdyby ale nebyl využitý jen zčásti. Holky se ve zmateném tempu potýkají se spoustou témat, místo jejich dotažení se autor(ka) vrací furt k tomu jednomu - počkejte si - legalizaci potratů. A tady přichází ta revoluce (nejen ve sci-fi), nikde totiž nenajdete tolikrát slovo potraty na jednu knihu. Nikde, to se vsadím. Fakt, mít tak čas a nervy to spočítat! Takže čtenář citlivý na otázku interrupce, na čtení o ní, nebo na peprný slovník z dívčích úst by se měl knize vyhnout (obloukem), celkově za přečtení stojí.
Ty jo! Cestovanie v čase? To je niečo, čo milujem. Nová interpretácia v cestovaní v čase? To milujem ešte viac! Splnila to pani/pán nebinárny, takže ani pani, ani pán, Newitz?! Ani nie! :D Tak, zaujímavý nápad, ale tak sa to sprznilo obmedzenými témami. Ja tak cestovať v čase, riešila by som zdravotníctvo, objavy, spoznanie historických postáv, alebo snaha o dochovanie historických diel, ktoré zanikli (napríklad staré knihy, či obrazy, ktoré napríklad zničil požiar), atdˇ. Ako, bola to zaujímavá téma, lebo na druhú stranu, koľko spisovateľov je schopných písať scifi o feminizme, reprodukčných právach ? Nepoznám teda nikoho. Ale to celkové prevedenie bolo také mätúce. Hlavne, rok 1992 a štvorica pubertiačok, ktoré sa rozhodnú vziať spravodlivosť do svojich rúk. Súhlasím s komentárom podo mnou (@puczmeloun).
(SPOILER)
Nu, toto jsem pravda nečekal, i když text na obálce mluvící o revoluci ve sci-fi sliboval mnohé...
Co mě potěšilo?
+ Kniha má velmi zajímavý styl cestování v čase, pro mě ještě nepoznaný. Doslova vykopávková "kamenná" technologie ovlivňující vývoj alternativní reality našeho světa. Strojů času je jen pár, rozmístěných na Zemi dávno před pravěkem v prvohorách. Princip fungování je jen součástí spekulací, kdo a proč je na Zemi umístil (nebo jsou "přirozeného původu") se nedozvíme. Přesto mají něco do sebe a baví mě, že si k nim autorka vymyslela časovou osu přidanou na konec knihy.
+ Teorie hrající si s následky cestování časem a tamními paradoxy je sice už mnohokrát přežvýkaná jinde, přesto i tady přináší pro mě nové prvky. Například to, že někteří lidé si pamatují své střípky času ze svých časových linií, a pokud příliš hrábnou do časové linie své, nu, bolest hlavy je tím posledním problémem.
Co naopak hodnocení sráží:
- Nosné příběhy nejsou samy o sobě dostatečně, pro mě jako mužského fanouška předstředního věku, chytlavé, abych je dokázal ocenit – dady issues hlavní hrdinky, které se zvrtnou v něco ještě horšího, dívčí "vražděníčko" úchyláků a slizounů, boj za potratová práva i práva žen obecně i v ad absurdum budoucnosti převedené až do jakési "včelí" společnosti, kde jsou ženy proměněny v královny a dělnice (o této "zajímavé" dystopii budoucnosti se ale mnoho nedovíme).
- Autorka si očividně libuje v některých historických obdobích a postavách důležitých pro ni a případně pro práva žen a LGBTQ+ – dozvíme se tak vše o výstavě v Chicagu i neexistujících punkových kapelách, tam jsem se ale pozorností moc nechytal.
(- U obou předcházejících bodů navíc ze zhoršené čtivosti podezírám překlad, který mi někdy přišel krkolomnější...)
- Kniha, kde jsou věty jako "Tak jako tak nejspíš mají co dělat s těmi našimi nesourodými vzpomínkami na reprodukční práva" nebo "Třeba je k akci vyburcovala budoucí feministická revoluce" normální součástí děje, by mohla být v jistém smyslu opravdu zmíněnou literární revolucí, nic se ale nesmí přehánět. Autorský příklon nebinární Analee Newitz (není to samoúčelná zmínka) k LGBTQ+ tematice je více než patrný, a to včetně jedné nebinární postavy se specifickým přístupem ke gramatické tvorbě vět. Sám podobnými slovy neplýtvám, ale jestli je z mého pohledu něco woke, tak tato kniha.
Výsledkem jsou tak slabší tři hvězdy, kdy fandům do časových paradoxů doporučuji spíše Konec věčnosti (Asimov), a zájemcům o to, jak dostat do sci-fi důležitá témata spojená (nejen) s právy žen, tuzemskou Metu (Bareš).
Áno, žijem vo svete, kde sú legálne potraty a ženy majú hlasovacie právo. Aj keď nie všade... Ale dúfam, že k budúcnosti, ktorú kniha opisovala, nikdy nedôjde. Ani k jej alternatívam. Stratiť hlasovacie právo, vlastne právo na čokoľvek, dokonca aj na vlastné končatiny, ak má človek ženské pohlavie... nechcem si to ani predstavovať. Ak ste si mysleli, že najhoršia dystópia týkajúca sa žien bola o republike Gileád, tak ste ešte nečítali Newitzovej román Budoucnost jiné časové linie. Nie je to opísané podrobne, ale aj niekedy sú náznaky horšie.
Cestovanie v čase je možné vďaka istým geologickým zvláštnostiam, ktoré siahajú až do prehistorických čias. Je okolo toho celá veda a veľmi sa mi páčilo, ako to fungovalo napr. v piatom storočí, 19., 20. a tak podobne. Keďže cestovať sa dá len na istých miestach na Zemi a len do minulosti, a aj to iba vtedy, kedy ste tam ešte necestovali, pripravte sa na riadne časové skoky.
Skupina žien a nebinárnych ľudí (veľmi sa mi páči, ako to prekladateľ vyriešil v slovesách (končia hviezdičkou a koncovkou-a); napr.: spracovával*a, konal*a, takže ich môžete prečítať v mužskom i v ženskom rode) sa ocitla v časových vojnách. Alternatívna história ma vždy bavila a veľmi oceňujem, že je v závere pripojené kalendárium, prehľad skutočných udalostí, o ktorých sa dočítate aj v románe. Samotný príbeh je o ich boji proti partii myzogýnov, čo editujú dejinné udalosti v neprospech žien. Keď jedna časová línia prevládne, ozvena tej pôvodnej ostáva len v spomienkach, no nie každý si tie zmeny pamätá. Pamätáte sa na svet, kedy sa dalo cestovať v čase?
Niekoho očaria ženské kruhy, boj za ženské práva, alebo vraždy/popravy násilníkov, niekoho filozofovanie nad zmenou, ktorú spôsobí jednotlivec alebo či má väčší dosah skupina.
Knihe nedávam plné hodnotenie, neuchvátila ma natoľko, že som ju nemohla odložiť, práve naopak. Popri nej som si prečítala ešte niekoľko ďalších. Najviac sa mi ale páčilo cestovanie v čase a s tým súvisiace paradoxy a užívala som si zmeny dejín. Antifeministi sa do nej ani nemusia púšťať.
Štítky knihy
cestování časem feminismus sci-fi transgender
Revoluce v sci-fi ještě počká. Cestování v čase je fajn, ale musí to fungovat. Tady to úplně nevychází. Revoluční kniha by měla mít nějaký nosný děj. Tady tak nějak dost chybí. Snad někdy příště.