Budoucnost lidstva: Náš úděl mezi hvězdami
Michio Kaku
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462373/bmid_budoucnost-lidstva-nas-udel-mezi-hv-Z6p-462373.jpg
5
110
110
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura naučná Vesmír Přírodní vědy
Vydáno:
2019
,
Prostor
Originální název:
The Future of Humanity. Terraforming Mars, Interstellar Travel, Immortality, and Our Destiny Beyond Earth, 2018
více info...
Přidat komentář
V kontextu žánru rozhodně vynikající kniha. Dnes už v některých kapitolách trpí lehkou neaktuálností, neubírá to ale skoro nic na její kvalitě. Velmi složitá témata popisuje snadno pochopitelným způsobem i pro úplně laiky.
Tato kniha nesmírně čtivě shrnuje mnoho poznatků z předchozích Kakuových knih, a to formou vhodnou i pro naprosté laiky. Dozvíte se tu tedy vše podstatné o raketách, různých možnostech jejich pohonu, jak zřídit základnu na Měsíci, jak osídlit a teraformovat Mars, jak těžit na asteroidech a kometách, jak osídlit vzdálené oblasti sluneční soustavy, jak k tomu všemu využít AI a robotů, jak se během příštích staletí stát mezihvězdným druhem, jaké výzvy na nás budou čekat, jak bychom je měli zvládnout, jak dosáhnout prodloužení života či samotné nesmrtelnosti, abychom mohli putovat dlouhé tisíce let prázdnými hlubinami temného vesmíru, jak hledat vyspělé civilizace a jak se také takovou stát. A předtím, než náš sám vesmír zahyne tepelnou smrtí, Kaku podává návod, jak jej opustit. Samozřejmě to vše zní moc optimisticky a je to zatím sci-fi budoucnosti tisíců, milionů a miliard let (a mnohem dál) od nynějška. Kaku však je takový věčný optimista, a i díky tomu se jeho knihy tak dobře čtou, protože částí svého optimismu chtě nechtě nakazí i vás, jakkoliv moc se ve vás stále ozývá ten pesimistický hlas... Rozhodně knihu doporučuji všemi deseti pro každého, kdo se alespoň trochu zajímá o vesmír nebo futurologii.
Úžasná kniha. Ačkoli nejsem fyzik ani matematik, ráda poslouchám nebo čtu knihy o fyzice či matematice, protože mě neuvěřitelně fascinují. A i když nerozumím všemu, v mozku vždycky něco uvízne, vždycky se dozvím něco nového nebo si naopak připomenu něco, co už jsem slyšela, a obnovím si znalosti.
Této knize bych vytkla pouze jednu věc: Autor se zmiňuje o různých sci-fi dílech, knihách i filmech či seriálech, ale třebaže rozebírá Star Trek a Star Wars, nezmiňuje se vůbec o Stargate, kterýžto seriál se, alespoň z mého pohledu, točil kolem jedné z nejvíce fascinujících technologií v žánru sci-fi. Myslím, že to byla promarněná příležitost.
Vesmír mě přitahuje podobně jako černá díra vše, co má na dosah. To ale neznamená, že snad všemu rozumím, bohužel ani náhodou. Černá díra vesmíru mě přesto dál bezpečně vtahuje. Budoucnost lidstva... už titul sám o sobě je přitažlivý. Kaku zpracoval populárně naučný, kvázi literárně zpracovaný přehled encyklopedického rozsahu technologických, technických, elektronických, biologických, evolučních, vesmírných... objevů lidstva a jejich možností ve Vesmíru. Pojetím a zpracováním mi to docela připomínalo Harariho Homo Sapiens a Homo Deus. Pochopí každý, přitom si připomene/objeví nejzásadnější dějinné momenty lidstva. U Harariho celospolečenský vývoj, u Kakua vesmírná historie, současnost a budoucnost obyvatel planety Země, její sluneční soustavy a vesmíru vůbec.
O fyzice nebo podmínkách na Marsu jsem se kupodivu dozvěděla více od Weira v Marťanovi, který mě nadto asi tak o 1000 % více pobavil. Budoucnost lidstva nicméně daleko přesahuje hranice Země i Marsu. Mars je přitom jedna z mála z teoreticky obyvatelných planet. Taky si uvědomuji, že si konečně budu muset přečíst autobiografii Elona Muska. Narážím na něj jak v titulcích zpráv (aktuálně Twitter atp.), tak tady. Už v r. 2018 chtěl Musk poprvé dobýt Mars, i když jen prostřednictvím nepilotované vesmírné lodi. Pokud vím, jeho snahy se přeorientovaly na rok 2022, to už taky nestihl. No a v roce 2024/25 má na Mars vyrazit první Muskův Marťan. Musk není žádné ořezávatko, jak je vidět z jeho podnikatelských úspěchů a kroků, takže možná se prvního skutečného pilotovaného letu na Mars skutečně brzy dočkáme. Kaku však teoretizuje např. i o osídlení Titanu. Venuše je vyloučena a priori. Jsou zde ale další paralelní vesmíry.
Michio Kaku dále zabrousil do světa robotiky a docela vážně zdá se zabývá možností robotů uvědomujících. si sebe sama. Bez robotů by totiž osídlení bylo vesmírů takřka nemožné. Současně však připomíná otázku etickou a obavy z možného převzetí vlády. Kniha na mě působila jako sci-fi vyprojektované v rovině úvah do praxe, tedy co je a není možné. Kaku sám se odvolává na kultovní sci-fi díla, vč. Asimovovy Nadace, zmíněného Marťana a celou řadu dalších děl či filmů. Ryzí fanoušek sci-fi :-). Řada fyziků se dle svých slov stala vědci fyzikálních věd poté, co v mládí četli vědecko-fantastickou literaturu. Knihu tak možná více ocení právě fanoušci sci-fi, ale nejenom oni. Kaku přece jenom nenapsal beletrii. Nejde ale ani o vědeckou publikaci, takže čtenář by měl mít přiměřená očekávání. Pro mne řada zajímavostí a zajímavých úvah, vč. tezí o bílých dírách (doposud jsem i nich neslyšela), červích dírách, vesmírné Noemově arše, teorii strun. Nebo genetice. Budoucnost lidstva si by si tak člověk měl přečíst, už jen kvůli vlastní osvětě. Je dobře, když člověk žije tady a teď. Ale měl by pamatovat i na to, kde a jak budou žít jeho vnuci. Nebo nebudou.
"Na začátku každého snu je snílek."
Fascinující kniha od začátku do konce! S hutnými informacemi, ale napsána s lehkostí a velmi čtivá. Doporučuji!
Dnes se vyhnu filozofickému rozboru, protože by to zřejmě vydalo na stejně tlustou knížku jakou je "Budoucnost lidstva". Takže to bude jenom o mých pocitech.
Dosud jsem se s panem Kaku setkal jenom okrajově, spíš jsem četl věci od B. Greena nebo M. Tegmarka. Nicméně musím říct, že mi Michio Kaku učaroval stejně jako Greene. No dobrá... Greena mám možná o ždibec radši. Jsem z té sorty čtenářů, které se líbí spekulativní vyprávění - to bude asi tím, že jsem filozof - a tím pádem je pro mě Kaku tím pravým ořechovým. Kdybych měl něco knížce vytknout, tak by to asi byly příliš časté odkazy k Muskovi a spol. Také bych možná ocenil lehce vědečtější jazyk jelikož v tomhle ohledu již nejsem začátečník a o teorii strun, teoretické fyzice a pod. něco málo vím. Velice se mi líbil autorův přístup k teorii multiverza, která - ať se vám to líbí nebo ne - je jednou ze stěžejních tém celé knihy, protože informace, které Kaku čtenáři podává, vedou (i když často skrytě) právě k multiverzu. A ne k těm báchorkám, které laikům posouvá Marvel a DC, ale k seriózní (jsetli se to tak dá již dnes nazvat) vědecké hypotéze. Je škoda, že tuhle knihu čtu v době, kdy mám již odevzdanou doktorskou práci, protože jsem se v ní věnoval i těmhle věcem a světe div se, nezávisle na téhle knize jsem měl s autorem mnoho názorů podobných. Teď vidím, kolik máme s M. Kaku společných myšlenek i když samozřejmě s jistými odchýlkami - já třeba budoucnost lidstva jak ho známe nevidím moc růžově :( Jsme bytosti, kterým byl udělen dárek v podobě relativně vysokého intelektu (jistě sme ale pořád velmi omezení a nevěřím že dokážeme pochopit vesmír v jeho celistvosti) a schopnosti vnímat čas, i přesto jsou lidé jenom tlupou závistlivých barbarů, kteří dokáží jenom ničit, spořádat zdroje a vyvolávat války. A nejsem si jist, jestli nás těch pár chytrých hlav zachrání. Bohužel. A co se týče knihy? To je jasný. 5*
Takové letem vědeckým světem. Agregát novinek a aktuálních směrů výzkumů (2019) sesbíraný z různých zdrojů a okomentovaný autorem. Občas náhled do historie a častý spekulativně-naivní náhled do budoucna. Chvílemi mi připadlo, že autor už upadá do vědeckého bulváru, když zmiňuje, co si o tom myslí Elon Musk, jak mu kontruje Zuckerberg či Bezos. Kniha exceluje v užití kondicionálů a slov typu: kdyby..., je možné..., možná by...atd. Nějaké vzorce nebo matematiku nečekejte ani větší potravu pro mozek nebo dokonce zavaření mozkových závitů. Nic nového, co byste nenašli na wiki, NASA stránkách nebo vědeckých časopisech. Pokud jste posledních 15-20 let prospali nebo se vědomě stranili zpráv z vědy, tak je to pro vás ta správná kniha. Je psaná čtivě a velice polopaticky, což jistě oceníte.
Byl to můj první Kaku a docela zklamání, ale dám mu asi ješte šanci. Na Briana Greeneho, Seana Carrolla, Hawkinga nebo Penrose ale nemá.
Vynikající. Možná kdybych mohla mít s panem Kaku třikrát týdně hodinu fyziky, nakonec bych pochopila i teorii strun. Ale i pro úplného vědeckého idiota (=já) byla kniha opět velmi čtivá, přínosná a dala mi náměty na přemýšlení a odpovědi na některé otázky (ano, i my vědečtí idioti jsme schopni několik málo otázek formulovat...asi tak 42). Doporučuji!
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Úžasně čtivá, napínavá a plná nových poznatků. Kéž by knih tohoto typu bylo mnohem více!
Pecka. Spousta nádherných představ, které jak doufám, se naplní. I přesto, co se může zvrtnout.
Miluji Sci-Fi, ale tohle byla jízda. Když jsem se blížil více a více ke konci knihy, četl jsem pomaleji a pomaleji, chtěl jsem aby kniha nikdy neskončila. Pak jsem četl jen jednu kapitolu za den (jsou krátké) a přemýšlel o myšlence v ní. Kniha je prostě vesmírná !!!
Nejhezčí byl konec:). Kvantová fyzika a teorie strun, miluju je úplně stejně jako Přemyslovce a Shawna Mendese:). To je moje vášeň. A taky o těch planetách a měsících, to by mě asi taky zajímalo a víc o vývoji naší slunešní soustavy a Mléčné dráhy. Takový ten pocit sounáležitosti. Co se týče techniky, ta mě vůbec nebere… roboti, solární plachetnice… ale o těch lidech, co to vymysleli. Klobouk dolů. O těch prvních raketových vědcech a tomu ruskýmu fyzikovy, myslím, že Ciolkovskij… atd. Wow.
A taky bylo super, že tam autor uváděl filmy a knihy, knihy teda neznám, ale nějaké filmy jo:). Pasažéři, Interstellar, Adeline:). Jako ve srovnání s Vesmírem a nedejbože se vším, co je, co jsme… nepatrné nic, nejmenší částečka…
Populárně napsaná knížka o dlouhodobých vyhlídkách na přežití lidského rodu. Leckdo si řekne, že neobsahuje nic převratně nového. Ale i rekapitulace známých faktů vztažená k tématu budoucnosti lidstva stojí za přečtení.
Trochu nad moje síly, ale převážně jsem u knihy ztrácela pojem o čase. Jako každý se dívám na oblohu s mnoha a mnoha otázkami a veškeré informace o mimozemských světech vstřebávám s obavami, ale i nadšením.....Co bude, až bude? Až slunce vstřebá Zemi a naše pokolení zabydlí nějakou jinou planetu. Bude to oceán ztuhlé vody pod povrchem Europy, zmrzlého měsíce Jupitera?Nebo si lidstvo nejde náhradní domov
- z astronomického hlediska"jen o pár ulic dál", u hvězdy Tau Ceti.
Jedno je jasné, až se za století , budou děti učit dějiny, budou se smát Hubbleovu dalekohledu, budou se smát naší technice a budou si říkat- Jak takhle mohli lidé na té Zemi žít????
A to už vůbec nevím, co bude lidstvo dělat, až vesmírné civilizace přijedou na "návštěvu", kouknout, jak si tady vedeme....
Chci to vůbec zažít????? Spíš ne.... Už jen to, když se lidstvo dívá v noci na oblohu a říká si..."Co je, sakra, tam dál????" mě dovádí k pomatenosti smyslů a hlava totálně nebere...
Hm, nic moc. Pacnerova Polidštěná galaxie a Města v kosmu v kontextu novějších znalostí a schopností lidstva. Nic nového ani objevného nečekejte, ovšem čte se to docela dobře.
Kaku obšlehl informace z těchto dvou knížek, přidal něco Paula Davise, Sagana a něco z internetu. To je tak v kostce celá knížka.
Fámozního ani podnětného tady nevidím naprosto nic. To pan Sterling je vizionář. Kaku ani omylem
Naprosto famózní, podnětné a vizionářské dílo popularizátora vědy, který skutečně dovede vysvětlit složité věci tak, abych je dovedl pochopit i já. Skvělá, úchvatná a vědecky podložená jízda od dobytí Marsu k osídlení přinejmenším našeho koutu Mléčné dráhy, až po možnost uniknutí konci Vesmíru. Poté, co vidím, jaké problémy nám dělá tak nezáludný nepřítel, jakým je Covid-19, bych se vůbec neobával, že nás Příroda do té doby nějak nestihne zlikvidovat, a navíc to jistě v pohodě zvládneme udělat i bez ní. Věřím, že mnohé věci, které Kaku prorokuje, se skutečně stanou, protože je to docela logický a silně podložený vývoj. Přesto bych si však dovolil podotknout, že Kaku je materialistický vědec, a tudíž inteligentní člověk, který si dobrovolně nasadí určité klapky stejně tak, jako je kočí nasazují koníkům na rušné ulici, a který z podstaty a velice trestuhodně nechápe a podceňuje fenomén vědomí, jak vcelku neslavně ukázal ve své knize Budoucnost mysli. Čtenáře, kteří jsou otevření i jinému přístupu, bych tedy rád upozornil na to, že "uniknout" lze i jinak, a nasměroval je k buddhismu, józe a taoismu, které jinak moudrý borec Kaku ke své škodě opomíjí jako nevědecké názory. Také mohl věnovat alespoň trochu pozornosti teorii posloupných, informovaných vesmírů, kterou formuloval László, a která se mi jeví jako hodně slibná. Alespoň však uzná, že Vesmír může být multiverzem; i to je pokrok.
Narozdíl od Fyziky nemožného, která mě nějak přestala během čtení bavit, mě tato kniha chytla od začátku.
Postupně kniha zase došla až do fáze, kdy jsem se už nechytala a opět jsem zalitovala, že jsem nešla studovat astrofyziku a ač se fakt snažím, z teorie superstrun chytám jen drobné částečky, takže konec knihy už pro mě byl moc na bednu. To už jsem rezignovala na to, abych se snažila všechno pochopit a prostě jsem se jen tupě snažila chytat alespoň rámcově.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Paralelní světy |
| 2010 | Fyzika nemožného |
| 2019 | Budoucnost lidstva: Náš úděl mezi hvězdami |
| 2008 | Hyperprostor |
| 2015 | Budoucnost mysli |
Fascinujúce úvahy o možných cestách ľudstva smerom ku hviezdam. Aj napriek tomu, že kniha má akýsi vedecký základ otvára imagináciu čitateľa smerom k (doposiaľ ešte len) fikcii, pričom práve to považujem za devízu knihy, a teda snahu podoprieť predkladané hypotézy tým čo sa javí byť reálne alebo prinajmenšom pravdepodobné. Tomu zodpovedá aj usporiadanie knihy, ktorá postupuje od menšieho k väčšiemu, teda od prvých krokov smerom k mesiacu až po medzihviezdne cestovanie a únik z vesmíru. Jedinú výtku smerujem k tomu, že tie (pre mňa) najzaujímavejšie úvahy neboli ešte rozvinutejšie a rozsiahlejšie, kľudne by som prijal aj raz takú dĺžku knihy.