Budúcnosť
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/246250/bmid_buducnost-abs-246250.jpg
4
822
822
Technický pokrok a rýchle napredovanie európskej civilizácie konečne vyústili do splnenia večného sna ľudstva – vďaka genetickým zásahom človek oklamal starnutie a stal sa nesmrteľným. Ale má to aj svoju odvrátenú stranu. Európu postihlo preľudnenie. Priestoru na život je málo, lesy či lúky sú už len dávnou spomienkou a súčasťou umelých parkov a chránených rezervácií. Na každom kroku stoja gigantické mrakodrapy, vystavané na základoch európskych miest. Situáciu s preľudnením preto treba podriadiť prísnej kontrole. Strana nesmrteľnosti, jediná vládnuca strana, prichádza s riešením a zavádza Zákon voľby. Z najzákladnejšieho inštinktu človeka – plodenia a zachovania vlastného rodu – sa stáva najťažší zločin a ľudí, ktorí sa odvážia splodiť dieťa, potrestajú vpichnutím akcelerátora starnutia a odvedením protizákonne splodeného potomka do internátu. Previnilcov, ktorí sa aj napriek hroziacemu trestu rozhodli splodiť dieťa, má na starosti Falanga, bojový oddiel spadajúci priamo pod Stranu nesmrteľnosti. Jan Nachtigal je pravou rukou veliteľa jednej z početných jednotiek Falangy. Práca je preňho zmyslom jeho nekonečnej existencie. Nechce veľa, iba trochu lepší plat a väčšie obydlie. Ale aj napriek skromnej túžbe sa napokon zapletie do súboja o najväčšie túžby ľudstva – právo na nesmrteľnosť a právo na pokračovanie rodu.... celý text
Přidat komentář
Nikdy se mi snad v knize nestalo, že bych byla z postavy tak rozhozená- tedy že jsem netušila co si o něm myslet. Chvílemi mě hrozně štval, jindy mi přišel jako skvělý člověk, kterému musím fandit, ale v zásadě až do konce knihy jsem se nedokázala rozhodnout co si o něm myslet. Jan je zvláštní postava, ale po dočtení knihy náhle dostává logiku- je to člověk zmítaný a vláčený systémem a lidmi, kteří chtějí, aby dělal, po čem oni touží, avšak on se jen tak nedá a vše jim nakonec pokazí. Celá kniha, která je poměrně obsáhlá, se nese v podobném duchu jako hlavní postava. Chvílemi neuvěřitelně baví, jindy hrozně nudí. Dlouho jsem se s podobnou knihou nesetkala. Ale díky tomu že Glukhovsky umí skvěle své řemeslo a příběh má promyšlený od začátku až do konce, jsem i přes nudné a předlouhé pasáže vydržela až do finále. Knihu jsem četla na můj vkus až moc dlouho, ale ty dobré pasáže mě udržovaly ve střehu. Ty části, kde objevila Janova múza Annelie se četly jakoby samy, chvíle kdy byl sám, už šly hůř. Annelie jakoby příběhu a světu přidávala naději a radost a tak si myslím, že byla i postava autorem zamýšlena. Jako jiskřička naděje ve zlém a zvráceném světě. A opravdu si autor udržoval napětí až do konce a jen pár kapitol před koncem jsem teprve přišla na to, co za tím vším v pozadí bylo, jen chvíli než na to přišel hlavní hrdina. Tomuto opravdu tleskám, protože už dlouho jsem nečetla knihu, která by mě překvapila a neodhalila jsem u ní zápletku už po pár kapitolách. Budoucnost od Glukhovského je zvláštní a myslím si, že autor ji zbytečně natáhl. Chtěl toho popsat tolik a přirovnat to k dnešnímu světu, že někdy zapomněl na hnaní příběhu. V knize se toho vlastně tolik nestalo na to kolik stran má (přes 600). Dlouho jsem rozmýšlela jaké dát knize hodnocení, jestli tři hvězdy nebo čtyři, ale konec o všem rozhodl. V posledních pěti kapitolách se autor rozjel a konečně přestal okecávat vše okolo a zaměřil se na jádro příběhu. Posledních 150 stran se četlo vlastně samo a pointa, ke které to vše vedlo, mi vyvolala úsměv na rtu a bude ve mně rezonovat hodně dlouho. Budoucnost není dokonalá kniha a to i pro nesčetné překlepy od poloviny knihy, kdy korektoři asi nestíhali a tak knihu nechali nedodělanou, ale vše nakonec smysl dostane. Je to zbytečně dlouhé a trochu ukecané dílo a dost rozpačité, ale nakonec to vše do sebe krásně zapadne a čtenář najde smysl, proč to měl číst. Kniha by byla dokonalá, kdyby měla o dost stran méně, ale i s nimi je skvělá a opět mi potvrdila že Glukhovsky je skvělý autor. Skvělá kniha díky které se hodně zamyslíte nad životem a jeho smyslem.
Rozporuplné. Popisné pasáže budoucnosti, jak funguje, atmosféra-dejme tomu, i když jisté nelogičnosti my hnípalové vždycky najdeme (chcete mi namluvit, že se vynalezla látka proti stárnutí a na druhou stranu si neporadíte s porodností, to jako fakt??). Co mi však ještě více "lezlo krkem" byly vnitřní pochody, nebo doslova veletoče hlavního hrdiny, ano, láska může s člověkem dělat divy, ale trochu uvěřitelnosti, prosím! Mistrovské dílo sci-fi literatury, tak to bohužel ne.....a to ani v rámci soft-scifi (filozofická sci-fi).
Majstrovské dielo Sf. obrovský priestor na zamyslenie sa. Takto má vyzerať dielo ktoré kladie otázky dnešnej spoločnosti.
Četlo se mi to velmi těžko... Místy mi přišla nelogická návaznost, velmi těžká orientace ve světě, občas se nedalo poznat, že se jedná o "flashback" a ne o tamější současnost. Příběh mi přišel moc jednoduchý, plytký, jednoduše předvidatelný. Dočetla jsem, ale jen s velkými obtížemi...
Budoucnost, které se nechci dožít.
Jinak, máte-li náladu na trochu hnusu, jelikož svět kolem vás je příliš bezstarostný, tráva příliš zelená a účty za elektřinu stále nepříliš velké, nejde než doporučit.
No, co dodat, znáte ten pocit, že se brodíte něčím a pomaloučku polehoučku se blížíte k cíli? Máte rádi knihy, které jsou obrovsky roztahané? Pokud ne, ani nečtěte. Pokud ano nebo Vám to nevadí, doporučuji. Je těžké najít sympatie s hlavním hrdinou ale to se mi právě líbí, není to černobílé, stejně jako život. Děj se dal napsal na 300 stran ale čím více čtete, tím více Vám to pomalu zapadá a vykresluje velmi dobře vypracovaný svět. Kniha je velmi dobře zvládnutá, ale vyčítám ji zbytečné natahování. Méně je někdy více.
Strašně dlouhý, mnoho kapitol absolutně zbytecnejch. Přesto sem se bavil. Napjatě četl a bylo to skvělé.
Možná až děsivý že by to takhle mohlo někdy být....
Tato kniha ve mně vyvolává řadu pochybností. Největší asi ta, kdy se Jan najednou přehoupl do "hodného". Četla jsem lepší antiutopie.
Hodně mě to bavilo. Příběh je úžasný a postavy taky, jenom je hodně těžké se ze začátku ve světě zorientovat, a pochopit, jak to vlastně celé funguje. Jen tam bylo na můj vkus až moc popisu, ale asi to bylo potřeba. Je to zajímavý názor, jak by se mohla vyvíjet naše civilizace.
Po přečtení musím uznat, že mě příběh bavil a prostě jsem musela vědět jak to dopadne. Prostě další dobrá děsivá dystopie, u které je potřeba se zamyslet.
Mě se to vážne líbilo, idea přelidněné planety a jeden superstát. Přísná kontrola populace byla vymyšlena docela slušně. Jak je u pana Glukhovského zvykem, některé pasáže až moc natahuje, ale jako celek to fungovalo parádně. Místama sem se vžil do hlavního hrdiny a cítil jsem s ním.
Nejprve jsem knize chtěl dát pouze 2 hvězdičky, ale závěr knihy si mě získal a díky němu dám hvězdičky 3.
Nejprve jsem byl z knihy docela zklamaný, protože autorovo Metro je úplně boží série a Soumrak taky ušel. Kdyby kniha nebyla plná okecávání a podivného filozofování, mohla být poloviční.
Nicméně mi asi celá kniha za těch posledních 150 stran asi stála. Najednou se vše nakupilo nahromadu a opravdu to ve mě zvládlo probudit pocity a city, vžít se do Jana. Plus jsem předtím četl knihu 1984, takže senátorovi názory mi tu knihu docela připomínaly.
Jedno velké zklamání... nezvládla jsem ji dočíst celou na 300str. jsem s tím sekla... čekáte na děj a na 200 straně zjistíte že vlastne tohle řídký něco je děj... dávám 1 hvezdičku protože věřím že sem to vzdala brzo a že by se to do těch 500 stran co kniha má rozjelo, ale fakt na toto nemám... miluji sci-fi a téma a myšlenka je užasná jen zpracovaní pokulhává a to hodně... jedna z mála knih, kterou nedoporučuji číst...
Nikdy bych neřekla, že dám této knize, kterou jsem s velkou nechutí rozečítala zhruba rok a půl, čtyři hvězdičky.
Je rozporuplná a většinu času vás nečeká žádné pohlcující čtení. Glukhovsky pracuje s myšlenkami, které se nám (pod)vědomě příčí. Jeho společnost je strašná a je s ní toho opravdu mnoho špatně. Hlavní postava je většinu času parchant, jehož myšlenky se mi příčily, skutky protivily. Všechno je navíc vyhrocené, často hnané až do absurdity. Hlavní důvod, proč jsem knihu poprvé odložila - v realitě Budoucnosti jsem prostě svůj čas trávit nechtěla. Popsaná byla skvěle, bezpochyby, atmosféricky. Některé věty a odstavce, hlavně z pozdějších částí knihy jsem si pak poznačovala, jak dobré byly. Filozofie, spousta filozofie, myšlenek s potenciálem, přirovnání. Čím víc jsme se nořili do příběhu, tím víc si mě kniha získávala, přičemž poslední dvě třetiny jsem pak dočetla za víkend. Dílo není vyrovnané, ale je promyšlené a svým způsobem brilantní. Pocit, že se k němu potřebuju vrátit, přečíst si některé pasáže znova a odkrýt další indicie, ve mně zůstal zachován. Také mě překvapil konec, ačkoli to k němu vše vlastně celou dobu směřovalo. Jeho vyznění je rozhodně zajímavé, nejlépe pak jde vidět kus cesty, který jste urazili od prvních stránek. Pokud vás neodradí výše uvedené, doporučuji tomu dát šanci. :)
Mně se to nelíbilo, neboť jak je zde již vypsáno-moc keců okolo, moc rádoby filozofie, život v intru mě nebral, a hlavně mě naštval konec- tak oni proti něčemu bojují, on patří mezi tyhle vyhledávací a trestací jednotky, je nelítostný, a on právě TO začne od půlky knihy bránit a je pro to, i když to není jeho, ochoten zahynout ?? Tak to ne jako.
Trochu hnidopišsky a SPOILERově:
Nelíbila se mi jeho představa budoucnosti-ta se patrně neskládá pouze ze světadílů plných věží s 800 patry, otázkou také je, jakou šanci by měly favely a slumy, o kterých by nikdo z "vládnoucích" dohližitelů nevěděl, a hlavně mi přišlo divný, že by miliony let dopředu pořád fungovaly oddělené světadíly a znaly se místa jako dnešní státy a města. (kupříkladu "jedu špatně, tohle je vlak do Osvětimi" ).
Když jsou všude kilometrové věže a jezdíš všude vlakem nebo výtahy, jak to, že tam pořád stojí reálie jako Vítězný oblouk nebo Di Trevi , a hlavně poslední mnou nepochopená věc: když mají věc na regulaci dalšího plození, jak to, že jsou tedy těch lidí biliony? Jak vznikly, když se děcka i matky se trestají, zahynou a plodit se prostě NESMÍ?!!
(konec)
Tohle prostě ne.
Rozporuplné pocity. Vůbec jsem se do toho nemohla začíst, čekala jsem kdy se začne tvořit děj a on se vlastně točil celou dobu pouze kolem hlavní postavy. Oceňuji ale promyšlené a fascinující scény budoucnosti, a z konce knihy mi doslova spadla brada.
Líbil se mi nápad i příběh, ale co tomu chybělo, byl spád. Kvůli tomu mi trvalo tuhle knihu přečíst asi 3 měsíce, prostě jsem neměl chuť se k tomu vracet, ale nakonec jsem dočetl a jsem rád, přesto ale 3*.
Štítky knihy
budoucnost nesmrtelnost přelidnění sci-fi ruské romány
Opravdu zajímavá vize budoucnosti, příběh celkem poutavý, autorovy popisy fungování světa jsou ve většině případů důvěryhodné. Jediné, co knihu dost sráží, jsou vnitřní pochody hlavního hrdiny. Ty jsou v několika případech zbytečné a hlavně naprosto odvádějí od příběhu, což je velká škoda. Nebýt jich, kniha by se četla mnohem lépe.