Budúcnosť
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/246250/bmid_buducnost-abs-246250.jpg
4
822
822
Technický pokrok a rýchle napredovanie európskej civilizácie konečne vyústili do splnenia večného sna ľudstva – vďaka genetickým zásahom človek oklamal starnutie a stal sa nesmrteľným. Ale má to aj svoju odvrátenú stranu. Európu postihlo preľudnenie. Priestoru na život je málo, lesy či lúky sú už len dávnou spomienkou a súčasťou umelých parkov a chránených rezervácií. Na každom kroku stoja gigantické mrakodrapy, vystavané na základoch európskych miest. Situáciu s preľudnením preto treba podriadiť prísnej kontrole. Strana nesmrteľnosti, jediná vládnuca strana, prichádza s riešením a zavádza Zákon voľby. Z najzákladnejšieho inštinktu človeka – plodenia a zachovania vlastného rodu – sa stáva najťažší zločin a ľudí, ktorí sa odvážia splodiť dieťa, potrestajú vpichnutím akcelerátora starnutia a odvedením protizákonne splodeného potomka do internátu. Previnilcov, ktorí sa aj napriek hroziacemu trestu rozhodli splodiť dieťa, má na starosti Falanga, bojový oddiel spadajúci priamo pod Stranu nesmrteľnosti. Jan Nachtigal je pravou rukou veliteľa jednej z početných jednotiek Falangy. Práca je preňho zmyslom jeho nekonečnej existencie. Nechce veľa, iba trochu lepší plat a väčšie obydlie. Ale aj napriek skromnej túžbe sa napokon zapletie do súboja o najväčšie túžby ľudstva – právo na nesmrteľnosť a právo na pokračovanie rodu.... celý text
Přidat komentář
Svět, v němž lidé dosáhli nesmrtelnosti, se proměnil v gigantickou přelidněnou megapolis, řízenou nesmlouvavými zákony, zakazujícími rozmnožování. Pokud chce někdo mít dítě, musí mu obětovat svou nesmrtelnost. Dmitry Glukhovsky se po prvních dvou dílech bestsellerového Metra pustil do ambiciózního projektu, zabývajícího se otázkou lidské dlouhověkosti a jejích důsledků pro společnost. Spolu s Janem Nachtigallem se pokoušíme objevit, kde jsou hranice odpovědnosti, morálky a práva rozhodovat o vlastním životě, a proč lidé v téhle utopii (samozřejmě až na výjimky) nejsou zase až tak šťastní a spokojení, jak by se očekávalo. Hledání duše v tělech nesmrtelných se nicméně autorovi malinko vymklo z rukou a nabobtnalo do takových rozměrů, že se stalo poněkud monotónním. Čím více velkých myšlenek se Dmitry pokusil do díla dostat, tím více ztrácel směr a cíl. S přibývajícím počtem stránek je stále obtížnější věnovat Janovu snažení bezvýhradnou pozornost, zvláště když se vlastně nejedná o kladného hrdinu (nebýt čísla 503, mohl by být on sám považován za lidskou bestii, přestože nás autor přesvědčuje o opaku a nabízí nám portrét týraného, veskrze „hodného“, chlapce, který dospěl v „charakterního“ muže s povolením zabíjet). Rozporuplně ostatně nepůsobí jen hlavní hrdina, ale i řada scén a dušezpytných sond, které by bez skrupulí mohly nést visačku „to jako vážně?“. Délka románu navíc působí jako katalyzátor, který všechno rozpije až do beztvarosti, s níž není jednoduché se popasovat.
Na Metro 2033 jen tak něco nemá, ale tato kniha si s dějem a poutavostí u mě zajistila stejnou příčku.
Kniha se čte dobře podle mě lepší než Metro i když má hodně stránek tak mě příběh plně chytnul že jsem vydržel číst i celou noc.
Ze začátku mi trvalo, než jsem se pořádně začetla. Ale ke konci už mě dost zajímalo, jak to celé skončí, a podobný konec jsem vlastně čekala.
Ne že by se od knížky člověk nemohl odtrhnout, ale je to pohled na budoucnost z jiného úhlu. Ve společnosti, která dosáhla nesmrtelnosti, musí dojít ke kontrole porodnosti, to není nové téma ve sci-fi s tímhle pozadím, ale zajímavé jsou prostředky, kterými toho Glukovsky dosahuje a vyžaduje.
Velmi čtivý román, některé pasáže jsou opravdu strhující. Líbil se mi mnohem víc než Metro 2033. Zajímavý pohled na budoucnost...
Budúcnosť ľudstva je (ako zvyčajne) desivá. Náladu vám táto kniha nezdvihne. No za prečítanie stojí.
Predtým som od autora prečítala len Metro 2033, ktoré ma príliš nenadchlo. Bola som však prekvapená, ako odlišne od Metra je tento román písaný. Autor pôsobí ako omnoho vyzretejší, drsnejší a aj dejovej logiky má viac, hoci stále sú tam diery (čo vo svete takmer bez rastlinstva vyrába kyslík? Ako rieši "vírus nesmrteľnosti" mutácie v DNA, ktoré sa podstatnou mierou podieľajú na starnutí? Ak môže mať niekto otvorenú kupolu vo výške 10 km nad zemou, keď podtlakom by upadol do bezvedomia? A ako sa postava 503 dostala von, keď mala zostať v internáte navždy?...). Inak ale ide o pútavo napísané a akčné dielo. Nechápem, kde komentujúci podo mnou videli rozvláčnosť, ja som sa častokrát nemohla odtrhnúť.
Hlavný hrdina je antipatický a zlepšuje sa to len nepatrne. Oveľa viac mi však s blížiacim sa koncom prekážalo, ako do mňa autor tlačil posolstvá o rodine a smrteľnosti. Hlavná postava nasadá z bezcitného egocentrika do klasického hodnotového klišé, ktoré mi v knihách už lezie krkom. Kto prežije, kto umrie a ako to skončí pre celé ľudstvo začnete tak trochu šípiť. Autor sa necháva priam otrocky zväzovať tým, čo sa robí a čo sa nerobí. Jediné, čo z týchto otrepaných morálnych schém trošičku vyčnieva je
SPOILER!
hrdinov sex s oboma jeho nevlastnými matkami...
ENDSPOILER
Tahle kniha je pro mě perla mezi perlami. Samozřejmě to není kniha pro každého. Řekl bych, že většina čtenářů není nastavená na styl psaní tak jak ho prezentuje pan Glukhovsky. Ano, ta kniha má (jak tomu říkám) přílivovou vlnu, kterou když překonáte a položíte se do děje, stane se něco neuvěřitelného. Zůstala a zůstane mi v knihovně a určitě se k ní znovu vrátím.
Vďaka Glukhovskému dielu Metro 2033 sa stalo čítanie kníh mojim obľúbeným koníčkom. Vzhľadom k tomu, že sa mi páčili ďalšie jeho diela ako Stanovište 1 a 2, tak som vedel, že ďalšou knihou v poradí bude Budúcnosť. Je to v podstate po dlhom čase moja ďalšia Sci-fi kniha, pretože som posledné roky čítal prevažne iba fantasy. Po prečítaní musím povedať, že moje pocity sú zmiešané. Autor píše občas veľmi zvláštnym štýlom a zbytočne detailne opisuje prostredia, ktoré následne aj tak využije minimálne. Na to som si u neho už zvykol, ale príde mi, že v tomto diele zbytočne naťahoval takto dej. Celkovo mi príbeh prišiel niekedy moc rozťahaný a podľa mňa by sa kľudne zmestil do 350 strán a nie do 526.
V čom však autor exceluje sú postavy, ktoré sú napísané výborne a vzhľadom k tomu, že sa autor vracia do ich minulosti, tak sa o nich dozvieme úplne všetko. Glukhovskému sa podarilo vytvoriť veľmi zaujímavú hlavnú postavu, ktorá rozhodne nie je kladným hrdinom, ale práve preto je uveriteľnejšia a ľudskejšia. Okrem toho jeho správanie a rozhodovanie pochopíte hneď potom ako odhalíte celú jeho minulosť. Bohužiaľ musím úprimne povedať, že od samotného príbehu som čakal viac. Áno minulosť postáv alebo kapitoly o tom ako sa vychovávajú jednotky Nesmrteľných sú zaujímavé, ale čakal som, že to bude skôr o politike a súperení medzi Stranou nesmrteľnosti a Stranou života, do ktorého bude hlavná postava zapletená. Boj týchto dvoch strán tam v podstate je, ale odohráva sa skôr v pozadí a autor sa venuje skôr samotným postavám, čo je super, ale ja osobne som čakal niečo trochu iné.
Docela dobrá kniha se zajímavým příběhem, ale možná je příběh místy zbytečně moc natahovaný. Do strany 400 to pro mě bylo zajímavé, ale ne tak, že bych se nemohl dočkat až si zase půjdu číst. Kdežto posledních asi 200 stran? Ty jsem dal jedním dechem. Dočítal jsem tuhle knihu asi spíš jen proto, že jsem jí nechtěl mít v knihovně nedočtenou. Kdyby se kniha osekala o různé zbytečné a zdlouhavé pasáže a nechalo se v ní jen to podstatné, byla by to pecka.
Já nějak nevím.. Chvílemi jsem byla naprosto vtažená do děje a vzápětí jsem vůbec nechápala, proč čtu dále. Námět je skvělý, to je bezpochyby, ale kniha obsahuje tolik hluchých míst, která nejsou ničím zajímavá, že mi to prostě kazí celkový dojem. Zkrácení by určitě ději prospělo.. A bohužel se musím přidat ke komentářům dalších čtenářů, že s tak nesympatickým hlavním hrdinou (a vlastně většinou postav) jsem se v žádném příběhu dlouho nesetkala.
Do konce jsem se pročetla se zaťatými zuby, už tady v komentářích zaznělo, takhle nesympatického hlavního hrdinu (který pro mne tedy zůstal nesympatickým až do konce), aby kraj světa pohledal... přelidnění, život v minimálním osobním prostoru, spartánská výchova dětí bez rodiny... přišlo mi, že od každého kousek už jsem kdysi četla jinde. Po Metru zklamání.
Knihu jsem odložila po dočtení osmé kapitoly. Námět i dystopický svět budoucnosti, ve kterém se vše odehrává, je zajímavý, ale nesedla mi utahanost příběhu ani styl psaní. Navíc mi byl hlavní hrdina od prvního okamžiku velmi nesympatický, což je u knihy vyprávěné v první osobě velký problém. Je možné, že se ke knize jednou z nudy vrátím, ale do té doby se na ní bude jen prášit.
Výborný námet. Možno by som dala viac hviezdičiek, keby kniha nebola tak neskutočne uťahaná. Hlavná postava bola nesypatická, vlastne aj celá tá doba a prostredie... Keby mala polovicu strán, už tak by to bolo dosť.
DG ma vyborne napady, je to inteligentni clovek skvele hovorici vice jazyky... Umi knihy dobre rozjet, ale po vrcholu vzdy padaji dolu... Zacatek bych hodnotil i na plno, stred uz o hvezdu min, skoro konec jeste mene no a konec.. Skoro az skoda slov.. A je to skoda.. Ten napad a myslenka je skvela.
Dovolim si jednu myslenku. C19 zabylo 5m lidi v tuto chvili? Ale za stejnou dobu je na Zemi o 80-100mil lidi vice, nez bylo pred pandemii... Roku 2022 Zeme dosahne 8MLD zijici populace.... Porodnost v prepoctu na zenu je nizsi, ale zen je vice (samozrejme i muzu), temer vymizela detska umrtnost, stoleti lide nejsou o nic vzacnejsi, nez jahody na zimu v Bille....
Roku 1922 nebylo na Zemi ani ne 2MLD lidi a jeste pred nimi byla dalsi svetova valka... Za 100let o 6MLD lidi vice... 100let! Mozna uz my - deti revoluce -, ale zcela urcite nase deti (nar.2020 a pozdeji) budou resit problem, ktery znici jakoukoliv etiku, zazite mantinely a mozna i Zem samotnou.. - Prelidneni. V prubehu veku se zmeni pohled na valky a epidemie. Kolik lidi bude 2122 na zemi? 10-12-20-30MLD? Je tedy smrt jednotlivcu nas nepritel a nebo spojenec pred smrti spolecnosti? Vi jen budoucnost...
Dmitrije Gluchovského mám rád, nepochopil jsem nikdy, proč se používá v češtině jeho poangličtěné jméno a ne klasický přepis z ruštiny.
Tato knížka se Gluchovskému nepovedla a nebo nejsem ta správní cílová skupina. Když jsem měl za sebou cca 150 stran, měl jsem za sebou snad deset pokusů knížku odložit, protože mě to vůbec nebavilo. Současnost, vzpomínky na minulost, halucinoidní sny – to vše se míchalo dohromady. Nuda, popisy sexu, vidin, snů. Nic se pořádně nedělo. Pak se začal objevovat trošku příběh. Ve chvíli, kdy Jan odcestoval do Barcelony a přišel popis slumů, jednotlivých skupin lidí, kteří tam žijí, připadal jsem si, že čtu Metro 2033 a navštívil jsem některou ze stanic.
Čím více se knížka blížila ke konci, začalo to mít logický děj, který byl ale předvídatelný. Jan na posledních několika stránkách najednou zjišťuje, kdo je jeho matka, kdo jeho otec. Je to podáno jak bombastické odhalení, hlavní hrdina to nemůže pochopit, ale dalo se to předvídat o dobrých 200 stran zpátky. A závěr je vyloženě v hollywoodském stylu, kdy všichni musí dostat naději.
Námět knížky je dobře zvolený, ale hodilo by se to zestručnit na cca 250 stran, kdy by to dostatečně stačilo. Tady Gluchovský uměle natahuje román na cca 640 stran a ta hluchá místa tomu neprospívají.
Být toto první knížka od Gluchovského, kterou jsem četl, po další už nesáhnu.
Už dlouho se mi nestalo, abych četla sci-fi tak dlouho jako tentokrát. A nemá to nic do činění s objemností knihy. Kdyby mě zaujala, stačil by mi na 644 stránky maximálně týden. Do hrůz, jaké zasadil autor do lidské budoucnosti jsem pronikala s nechutí, nicméně jsem vytrvala a jsem ráda. Lidstvo nakonec dostalo šanci, ve kterou jsem doufala po celou dobu četby. Kéž bychom i ve skutečnosti vzali rozum do hrsti. Zatím to na moc rozumu nevypadá.
Už dlouho se mi nestalo, abych četla sci-fi tak dlouho jako tentokrát. A nemá to nic do činění s objemností knihy. Kdyby mě zaujala, stačil by mi na 644 stránky maximálně týden. Do hrůz, jaké zasadil autor do lidské budoucnosti jsem pronikala s nechutí, nicméně jsem vytrvala a jsem ráda. Lidstvo nakonec dostalo šanci, ve kterou jsem doufala po celou dobu četby. Kéž bychom i ve skutečnosti vzali rozum do hrsti. Zatím to na moc rozumu nevypadá.
Asi mi prostě nesedí autorův styl. Už s metrem jsem se prala a v Budoucnosti se mi potvrdilo, že mi prostě nesedí. Na mě spousta zbytečných částí, postavy jsou pro mě jaksi nesrozumitelné, neumím se s nimi sžít. Jinak námět není špatný, nelituju přečtení, ale do dalších jeho knih už se pouštět nebudu.
Budoucnost poloviny dvacátého pátého století. Děsivá budoucnost nesmrtelných lidí. Tohle dílo dalo jistě autorovi nějakou práci, aby své myšlenky a poselství přetvořil v knihu o 642 stranách. Některé pasáže byly fakt skvělé, některé zarážející (jak tohle mohlo projít korekturou a korektností?) a jiné zcela zbytečné. Kniha se ubírala jiným směrem než anotace a začátek slibovaly, konec je plný katarze a z docela odpudivého hrdiny se stala "pochodeň" osvětlující cestu za lepším člověkem, lidstvem, které se posune vpřed. Kniha stojí za přečtení, ale na pět hvězd mi tam chybělo větší využití potenciálu SF světa klidně na úkor rozvláčných filozofických úvah.
Štítky knihy
budoucnost nesmrtelnost přelidnění sci-fi ruské romány
Tak tohle byl velký přešlap. První a třetí Metro se mi líbilo, ale tuto knihu bych přiřadil na úroveň Metra druhého. Nuda, nuda, akce, nuda, nuda..a stále dokola. Námět vynikající, těšil jsem se, ale zpracování a neustále dobíhání od linky knize těžce uškodilo. Popravdě asi zatím nejhorší co jsem od Dmitryho slyšel. 40%