Bůh či ďábel
Jarmila Loukotková
Čtvrtý z desítky historických románů oblíbené spisovatelky se dějově vrací do Francie v 15. století za vlády Karla VII. Ve vzrušené době Panny orleánské – Jany z Arku – se odvíjí dramatický příběh mladého a ctižádostivého maršála de Retz, Janina spolubojovníka proti Angličanům. Tento všemocný šlechtic, který si v životě ani v lásce nic neodpírá, vítězně prochází hřmotem bitev, odolává intrikám královského dvora, ale nakonec za svou odvážnou vzpouru proti pokrytectví musí zaplatit tím nejcennějším, co má.... celý text
Přidat komentář
Román Jarmily Loukotkové z Francie z doby Johanky Panny Orleánské, o rozporuplné postavě Jiljího de Retze. Jeho rozpory propukly až po smrti Johanky, se kterou se nemohl smířit a které ho dovedly až k rozsudku smrti.
Jak ta psala! Tím neustálým popisem vnějšku i nitra hlavní postavy jsem měla pocit, že ta stojí vedle mě, byť z patnáctého století.
Loukotková delší dobu něco tvrdí, aby to jedním okamžikem celé rozmetala, a čtenáře rozebrala na kousky. Na posledních čtyřicet stran shodí další pumu. Ohryzávala jsem napětím knížku. Sice mi v těch historických událostech udělala dost nepořádek, ale to nevadí, já si to dozjišťuju.
Klobouk dolů před ní.
Francie 15. století a vzrušující doba Panny orleánské ožívají v románu Jarmily Loukotkové jako by tam autorka sama byla a všechno pro nás zaznamenala. S mistrovstvím sobě vlastním nám předkládá pohnutý příběh maršála Jiljí de Ritz, který po boku Panny Jany bojoval za Boha a svého krále proti Angličanům, a pak po tragické smrti své spolubojovnice vše proklel a obrátil se k ďáblu. Tato myšlenková selekce také pomyslně dělí knihu do dvou bloků, z nichž kuriózně ten čistý a bohabojný mi přišel daleko napínavější, než ten protkaný zlem, bezcitností a nemorálností. Smrt Jany z Arku je zlomem, při němž se proměňuje nejen osobnost hlavního hrdiny, ale i samotná linie vyprávění. To, co bylo doposud podnětné a uchvacující, pomalinku a jistě sklouzává do modloslužebného blábolení a nic neříkajícího kroužení kolem horké kaše. Už na začátku knihy jsme v příběhu vlastně na jeho konci, proto je nám sled událostí předkládán v jednotlivých retrospektivách. Lehce to ubírá momentu překvapení, neboť jen nedovtipný čtenář by nepochopil, k jakému konci to celé směřuje. Na druhou stranu, velice atraktivní závěrečná prolínačka dvou soudních procesů je parádička par excellence. „Ráj, nebo peklo. Bůh, nebo Ďábel. Na nás je, abychom si svou pozemskou poutí vydobyli a zasloužili jedno nebo druhé.“
Nechala jsem se namlsat Liánou smrti a jsem zklamaná. Děj se zasekával. Chvílemi přeskakoval nelogicky, až mi bylo líto hlavního hrdiny.
Slušný historický román, který sice nepatří mezi špičku autorčiny tvorby, ale přece jen za přečtení stojí, jen to vyžaduje trochu trpělivost. Nicméně to není kniha, která by mě nalákala k opakované četbě.
Mám Loukotkovou moc ráda, její jiné knihy mě úchvátily (Není římského lidu, Navzdory básník zpívá). Ale tahle kniha mě bohužel dost zklamala. Rozjezd byl hodně pomalý, měla jsem problém se do příběhu začíst a osudy postav mě nijak moc nezajímaly. Pořádně se to rozjelo až když jsme se dostali k vyprávění o Janě z Arku. Ke konci pak byla kniha napínavá a čtivá a konec byla totální deprese, jak už to Loukotková umí. Samotný příběh mě ale neoslovil tak, jako v jiných knihách. Myslím, že už bych neměla chuť po knize znovu sáhnout.
Opět a velmi rád jsem se vrátil do Fracie kde se odehrává příběh šlechtice,jeho život který podřídil lásce a bitvám proti Angličanům.Doporučuji.
Bůh či ďábel - to je otázka...Tento román pro mne nebyl tak jednoznačně čtivý a příjemný, jako další historická díla paní Loukotkové. Vyhledala jsem si i další historické zdroje a tak nevím, co si mám myslet, čemu mám věřit. Celý ten případ Gillese de Rais (maršála de Retz) mi trochu připomíná případ u nás známější. Případ Alžběty Báthoryové tzv. Čachtické paní. Do jaké míry byli tito lidé opravdu nemocní sadisté a do jaké míry se stali oběťmi mocenských bojů a touhy po jejich obrovském majetku? V každém případě i tento román Jarmily Loukotkové hodnotím kladně.
Souhlasím s příspěvkem Tyndy.Historická středověká balada z Francie 15. století. Už jenom ten název "Bůh či ďábel" - na hlavní postavě všemocného šlechtice maršála Jiljího de Retze se přenáší jeho život na dobro a zlo, láska a nenávist, radost a smutek, vzestup a pád, nakonec život a smrt.
!!!POZOR, MŮŽE OBSAHOVAT SPOILER!!!
Je obdivuhodné, že paní Loukotková dokázala vykreslit vývoj charakteru maršála de Retze natolik, že jsem ho během knihy obdivovala, sympatizovala s ním, bála se o jeho majetek, později o zdravý rozum a nakonec jsem se těšila z rozsudku. Ačkoliv mě mrzelo, že nebyli potrestání všichni viníci. Valný důkaz toho, že spravedlnost neexistuje, obzvlášť když je ve hře majetek, bohatství a moc.
"V posledním kratičkém okamžiku života se ještě stačila vynořit myšlenka, rychlejší než čas. Chtěl jsem, aby umírali s vědomím, že je lidská spravedlnost na světě. Sám umírám s vědomím, že není."
Zařazeno do čtenářské výzvy 2019 jako kniha od ženské autorky s mužskou hlavní postavou.
Středověká balada o "zbožném" chlapci jménem Jiljí de Retz.
Jiljí je po smrti svých rodičů vychováván svým dědečkem panem de Craon, který z něj vychová opravdu dobrého válečníka. Jiljí je věrný svému králi a bojuje za něj proti Angličanům po boku Panny Orleánské. Bohužel po jejím upálení se Jiljí odvrátí od Boha a touží se zaprodat ďáblu....
Kniha mě velmi zaujala, paní Loukotová v ní velmi dobře dokázala přiblížit dobu i reálné postavy, které v ní žily. Bohužel, hlavně ke konci už mi její popis přišel až moc rozvláčný. Velmi oceňuji to, jak spisovatelka dokázala docílit toho, že čtenář, který s hlavním hrdinou sympatizuje a má ho rád ho na konci zavrhne a jeho trest mu přeje (a to je maršál vykreslen ještě v dost dobrém světle, počet dětských obětí není dodnes přesně znám, ale odhaduje se, že šlo o stovky a způsob jakým chlapci přišli o život je opravdu jen pro nejotrlejší povahy)
četl jsem sice před dvaceti lety, ale dodnes mi příběh zůstala v paměti, dobré čtení
Na můj vkus byla kniha trochu moc lyricky psaná, ale zase se člověk dozví trochu víc o postavách a dějích okolo Johanky a ne jen o ní. Nicméně hlavní postava byla dle mého názoru natřená až moc na růžovo, vzhledem k tomu, jak to bylo doopravdy... No každý posuďte sám. Za přečtení ale kniha stojí.
Knihu jsem četla v době, kdy jsem přečetla několik dalších knih od paní Loukotkové. Tahle se mi nečetla úplně lehce. Nebyla tak svižná a pěkně napsaná. Navíc jsem asi čekala (naprosto nesmyslně) příběh Johanky z Arku ne další děje až daleko po Johančině smrti. Jinak příběh to byl rozhodně zajímavý...
Jarmila Loukotková je snad jediná spisovatelka, která umí podat středověk tak, že chci i po skončení knihy víc a víc. Rozumí svým postavám, má je ráda i v jejich rozpolcenosti a podává to tak, že čtenář zobe z ruky. Doporučuji ke čtení!
Krásná čeština,trochu mi trvalo než jsem se začetla.Ale od autorky jsem četla lepší knihy.
Autorovy další knížky
| 1988 |  Navzdory básník zpívá |
| 1975 | Není římského lidu |
| 1999 | Medúza |
| 2000 | Spartakus: Smrtí boj nekončí |
| 1994 | Pod maskou smích |
Jejda. To jsem nečekal. Úplná Čachtická paní. Raději jsem neměla ten román číst… Ale tak aspoň jsem se dovzdělal o této historické postavě, nicméně i tak mě kniha tolik nezaujala, jako její ostatní. Rád jsem se něco dozvěděl o společnosti, vztazích a poměrech, tentokrát spíše ve šlechtě, jídle, oblečení… ale nadšený nejsem. Scény mezi královnou a milenkou, nebo králem a rádcem byly skvělé, jako ze seriálu Miliardy (král ví, že rádce je proti Retzovi, rádce ví, že král ví, král ví, že rádce ví, že král ví…).