Bůh drzosti Hermés

30.11.2020

Autor přišel s vykutáleným nápadem "pokračovat ve vývoji řecké mytologie": poslal boha Herma mezi lidi naší doby, kde už se pohybují i ostatní olympští bohové. Lidi už je ale neuctívají (pokud někdo vůbec ví, že existovali). Všemu vládne "kovář" Héfaistos ztělesňující odlidštěný systém, řád a vědecko-technický pokrok; lidem vymyslel jediného monoboha. A do toho přichází Hermés, lehkomyslník, podvodník a obdivovatel všech žen, který miluje rozruch a chaos a který chce době a lidem navrátit lehkost bytí.
Tolik začátek, který se slibně rozvíjel, pak to ale začalo drhnout a bavilo mě to čím dál méně, tempo kolísalo, skákalo se mezi postavami i v čase a do čtení jsem se pak musela nutit.
Medvědí službu udělal knize překlad s divnými slovy či tvaroslovím, jakož i nedbalá práce redaktora (nejednou otočíte stránku a první dva až tři řádky z předchozí strany se buď opakují nebo neznámý počet řádků chybí a text nenavazuje).

Myslím, že toho nápadu je velká škoda a knihu nelze šmahem odsoudit i z dalšího důvodu. Autor s laskavým humorem ironizuje současnou společnost očima boha, který se mezi lidi vrací po více než dvou tisících letech a snaží se zjistit, jak to tu dnes funguje. Občas z něj vypadne něco vtipného, milého či nějaká hlubší myšlenka, která stojí za to. A pokud se alespoň základně orientujete v olympských božstvech a máte představu o jejich základních "funkcích" a vztazích, máte další výhodu, protože si můžete lépe si vychutnat autorovu fabulaci.
---
„Z jedinečných lidí se stali lidé "rovní před bohem". Křesťan jako křesťan.“
---
„Umíš-li něco, potom nejen proto, že ses to naučil, nýbrž i proto, že ses toho odvážil.“
---
„Nezaměstnanost není problém. Většina lidí práci oželí, jediné, na čem jim záleží, je výplata.“