Bůh své bitvy neprohrává
Vojtěch Kodet , Jan Paulas
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510953/bmid_buh-sve-bitvy-neprohrava-OEO-510953.jpeg
5
22
22
Známý duchovní autor, karmelitán P. Vojtěch Kodet v 2. opraveném vydání obsáhlého knižního rozhovoru líčí svůj životní příběh. Postupně poznáváme jeho předky, dědečka, který prošel ruským zajetím, otce, bývalého politického vězně, a další členy rodiny. P. Kodet vzpomíná na dětství na venkově, hledání životní cesty, poměry v litoměřickém semináři, kněžské štace i sledování ze strany StB, na obnovu kláštera v Kostelním Vydří nebo svou službu exorcisty. V otevřeném dialogu líčí i nelehká období života a otevírá témata, která jsou pro něj důležitá: víra jako osobní vztah, odpuštění, uzdravení, umění rozlišování nebo život s Božím slovem. Druhé upravené vydání.... celý text
Literatura faktu Náboženství Biografie a memoáry
Vydáno: 2022 , Katolický týdeník , Doronvíce info...
Přidat komentář
Čtivé a zajímavé. Dobře se četla a místy se od knihy nedalo odtrhnout.
Otec Vojtěch je pro mne osobnost kterých v katolické církvi není mnoho,
jeho otevřenost se mi velmi líbí a také tím je kniha zajímavá. Moc děkuji!!!
Páni, otec Vojtěch se mi vážně velmi přiblížil. Je to "bedna", člověk v pravdě lidský, má smysl pro humor... Co by si člověk mohl víc přát od duchovního ;-) a je to "rebel" :-D
Otce Vojtěcha trochu znám. Autor se umí tázat a to je velmi cenné. Překvapilo mě, do jakých detailů si Vojtěch pamatuje svůj život. Oslovilo mě, že je schopen sebereflexe a to jako málokdo. Tyto rozhovory jsou čtivější než leckterý román. A také zde čtenář najde mnoho podnětů pro vlastní duchovní život.
Kdysi služba, později už spíš prestiž a nakonec posledních cca 9 let neupřímnost přetvářování, hra na kontinuitu puvodního otce Kodeta. Jenže za kritiku Kodeta jeho zaslepení obhájci kamenujou. Představuje mnohonásobně větší riziko nástrahy než třeba Halík, protože Halík nemá onen okouzlující šarmíček a je mnohem viditelnější za koho kope a hlavně za koho ne.
Hoří mi srdce, když poslouchám promluvy Vojtěcha Kodeta, a že jich je, třeba i na YouTube. A tak mě zajímalo, co to je za člověka, jak svůj život žije, jakou má rodinu, postoje, zvyky. Na vše mi kniha odpověděla. A jsem hrdá, že takového člověka naše církev má (kéž by to nečetl, aby nezpychl).
Je pro mě vzorem duchovního života, živého vztahu s Ježíšem, protože bez toho je víra mrtvá. Děkuji za nové povzbuzení do duchovního života a za lidskost "svatého muže".
Str. 474: " Musel jsem poznat, že nejde na prvním místě o to, co a kolik toho člověk udělá, ale nakolik se jeho srdce čím dál víc podobá srdci Božímu."
Zajímavý životní příběh kněze Kodeta je poutavě a čtivě napsán. Nicméně značná část názorů a postojů, které se knihou prolínají, je těžko pochopitelná a skousnutelná a zcela se míjí s přístupem k víře jiných inspirativních kněží i mým světonázorem.
Velmi zdařilá kniha, obsahem i formou, zajímavá i pro člověka bez vyznání, a dokonce i pro člověka, co nemá k církvi zrovna kladný vztah. Vyprávění formou rozhovoru se čte samo, dramatické události střídají úsměvné příhody, nechybí ale i velmi osobní vzpomínky a otázky "na tělo". Nejvíc mě zaujaly kapitoly z rodinné historie, vyprávění o vojně mnou otřáslo, v jiných se ukázalo, že život kněze není zrovna procházka rajskou zahradou... celkově na mě rozhovor působil velmi upřímně. V tom vidím asi největší klad knihy. Navíc má graficky poměrně velkorysé zpracování a obsahuje spoustu fotografií, díky které se člověk v rodinné historii líp orientuje. A líbí se mi, že každé kapitoly čtenáře uvádí část básně českých i zahraničních autorů (Robert Frost, Vladimír Holan, Jan Skácel... poezie, to je moje :). Autobiografie čtu ráda a tato je další z vydařených, co mi v poslední době přišly do cesty.
Čtivě, formou rozhovoru,napsaný životopis kněze Vojtěcha Kodeta. Kniha, ke které se budu vracet a moc za ni děkuji.
Štítky knihy
křesťanství náboženství životopisy, biografie rozhovory faráři vzpomínky katolická církev duchovní život františkáni autobiografie
Já opravdu nemusím životopisnou formu vyprávění. Většinou se tomu braním seč mohu, jsem ráda že jsem zde udělala výjimku.
Je to tak milé, tak přirozené, normální a zároveň hluboké.
Prostě nádherně strávený čas s opravdu vyzrálou a vzácnou osobnosti.