Bůh v renaultu
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342395/mid_buh-v-renaultu-FJi-342395.jpg
3
147
147
Čtvrtá povídková knížka nejúspěšnějšího českého spisovatele přináší směs pocitů a nálad, jejichž spojnicí je empatie. Mistr silné, mnohdy překvapivé pointy tentokrát nechává svou osvědčenou zbraň často oněmělou. Vzdává se toho, co je bezpečně efektní, ve prospěch toho, co je nebezpečně pravdivé. Hrdinové vieweghovsky svěžích povídek prožívají naše pocity, touhy a strachy — a nabízejí katarzi, která každý takový akt nevyhnutelně doprovází.... celý text
Přidat komentář
Autor, kterého jsem se vždycky zastával a jehož texty mi přišly lepší, než jak se o nich psalo. Bohužel to platilo jen na „Viewegha před“. „Viewegh po“ působí jako zlá parodie sebe sama. Postavy, včetně upoceně vytvořeného skoroautoportrétu (pokolikáté už?!), sto procent času přemýšlejí, co si o nich myslí druzí. A do toho sex. Pissingové vyznání je sice, ehm, osvěžující, nic proti všem spouštěčům vzrušení, ale stejně se nabízí otázka proč. Proč už v celé knížce není jediná nová myšlenka, jediný nový přístup, proč je to destilát toho nejslabšího z autorova stylu. Dva dny po dočtení si nejsem schopný konkrétně vzpomenout na jedinou povídku. Křeč, křeč, křeč. Složenky se sice neptají, ale tady je na místě přestat s jednou knihou každý rok (nebo ještě častěji) a vzít si dlouhý oddechový čas na prozkoumání vlastních literárních možností a nosných námětů.
Obrovské překvapení! Od Viewegha jsem četla již 6 knih, tato je 7. a jako první mne skutečně bavila. Situace z běžného života podané bez zbytečných keců. Zajímavá témata jednotlivých povídek, jejich krátký rozsah... Možná zkusím nějakou další povídkou knihu. Jen mi uniká, proč dvě povídky mají jinou hlavní postavu.
Tohle uz nebyla spisovatelska sebevrazda jako poslednich par knih, ktere vysly po autorove nemoci, ale stale mi to prijde dost nedotazene. Asi dve povidky nadprumerne, ostatni dobre, ale "zabil" to zaver nebo zaver dobry, ale povidka podprumerna. Dala bych tri hvezdy, jen kdyby Oskar prestal konecne fnukat a mlit o rozvodu.
Možná mě některý lidi budou chtít ukamenovat, ale mě tahle kniha přišla vynikající. Děj je místama hodně slabej: to uznávám, ale je skvěle formulovanej, hodně zajímavej styl. Viewegh ukázal, že se dokáže velice dobře a zajímavě vyjadřovat.
Za chvilku přečtená.Někdy příjemně vtipná,někdy neskutečně nudná povídka.Jinak nic.
Monotematičnost ve své pravé podobě. Vyprázdněnost, vaření z vody, která už je třikrát převařená. Stárnutí, osamělost, ataky depresí, stesk po někdejším štěstí. Dobrý materiál, ale je to pořád totéž a nic k tomu nepřibylo ani ve formě, ani v obsahu.
Napadá mě, že je smutné, že to nakladatelé vydávají a někteří čtenáři nadšeně kupují. Z lítosti? Ze sentimentu k Vieweghovým lepším letům? Je to jedno, protože faktem zůstává, že literárně je to mizerné a neumím si představit, že by to vydali neznámému autorovi.
Ale našla jsem jednu povídku, kterou si rozhodně zapamatuji. Akt křesťanského milosrdenství vypráví o návštěvě u lůžka umírajícího. Spisovatel Oskar (dobře známý z předchozích knih) přijde za svým dlouholetým přítelem, který umírá na rakovinu slinivky. Jeho šprýmy a obhroublý humor přerušují ataky nesnesitelné bolesti a právě v kombinaci neskutečně děsivé vidiny bolestivé smrti a tvrdohlavého humoru je ta povídka silná. Křečovité pokusy s umírajícím mluvit působí velmi reálně. Mrazí z toho a je to i velmi slušně napsané.
Svěží čtení.
Mám ráda, když píše MV o sobě. To mu jde nejlépe.
A já jsem zvědavá :-)
Souhlasím s předchozími komentáři, že se Vieweghovi vrací jeho smysl pro humor a nadhled. Ačkoliv z povídek dýchá i smutek. U některých jsem až pojala podezření, zda nejsou ze šuplíku psané dříve.
Viewegh se po nemoci stále zlepšuje. Většina povídek se mi líbila víc, než poslední knížky, je cítit návrat bývalého humoru. Normálně mi až tak nevadí sprostá slova, pokud tam sednou, ale tady mi to přišlo moc násilné. Zkrátka, nebylo to špatné, ale nějak na mě z toho dýchá smutek autora.
Soubor povídek, některé vydařené, jiné méně.. Autor se snaží zachovat svůj typický styl, ale je tu patrný dopad nemoci.. Jistě je lepší než minulá kniha.. Takže se můžeme těšit, že se to ještě vylepší a budeme si užívat sarkasmus a osobitý styl ještě v mnoha dalších knihách :-)
Michal Viewegh má za sebou těžké životní období. Ale po přečtení jeho nové povídkové knihy musím konstatovat, že se do jeho života vrací jeho typický humor, ironie, vtip a nadhled, které se z jeho tvorby na čas někam vytratily. Tak jen tak dál. Byla jsem tentokrát mile překvapena.
Tak já myslím, že tyto povídky už jsou zase ty pravé Vieweghovské :) Bezva, jen tak dál!
Už jsem nad ním lámala hůl, poslední dvě knihy byly děsivé, ale po přečtení těchto povídek říkám.... Oskar je zpět! A to je dobře :-)
Přiznám se, že mám knihy Michala Viewegha ráda, ačkoliv jsem asi jedna z mála, a to i přes to, že se neustále dozvídám, že se jedná o nejčtenějšího českého spisovatele. Domnívám se, že tato skutečnost se již dávno nezakládá na pravdě, ale i tak pro mě jeho knihy vždy budou mít v knihovničce místo.
Začátek knihy se mi četl velmi těžko, ale v druhé polovině jsem se už bavila o poznání lépe. Hlavně poslední dvě povídky mě opravdu rozesmály. Trochu už mě unavuje, jak se autor stále a stále vrací ke svému "úrazu". Nutno ale říct, že už tak činí s větším nadhledem a že si na tuto skutečnost asi budeme muset zvyknout. Proč? Inu jak sám autor napsal ve stejnojmenné povídce "protože píšu autobiograficky."
Tak už mám zase pocit, že jsem četla Vieweghovku :) Výstižné, vtipné, s pointami.
I když jsem se zařekla, že po Melouchu už nikdy nic od M.V., přečetla jsem novou knížku jedním vrzem a dám ty 4. Asi hlavně z radosti, že už to zase jde číst, směju se nápadům, pointám, autorovi (i Oskarovi) a lituji, že není knížka delší. Za mě: moc dobré povídky, nejen o sexu (a pro české autory mám prostě slabost :)
Nechala jsem ji v knihobudce na nádraží ve Svinově, pokud by snad měl někdo potřebu nechat si zkazit den.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Kniha se mi moc nelíbila, nějak se do Vieweghovi tvorby nemohu po té jeho nemoci začíst a radši zůstanu věrná jeho původní tvorbě