Búrlivé výšiny
Emily Brontë

Búrlivé výšiny sú strhujúcim románom, v ktorom nás Emily Brontëová zavedie do pustých vresovísk yorkshirského panstva a zoznámi s obyvateľmi dvoch usadlostí a ich až prízračné prepletenými osudmi. Pán Lockwood, nájomca usadlosti Drozdovo, je prinútený jednej noci nájsť prístrešok v neďalekej usadlosti Búrlivé výšiny. Dozvedá sa o búrlivých udalostiach, ktoré sa udiali na panstve pred mnohými rokmi: o vášnivej láske najdúcha, mladého cigána Heathcliffa, a slečny Kataríny Earnshawovej, dcéry pána domu, ktorá ho zradila. Heathcliffova pomsta sa stala kliatbou panstva. Búrlivé výšiny sú napínavým mystickým príbehom plným vášne, zrady a pomsty.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1997 , Media klubOriginální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář


Na začátku jsem se nemohla vyznat v postavách, bylo jich hrozně moc. Ale časem jsem se do toho nějak začetla a skvělé čtení! Příběh byl fascinující a já se zamilovala!


Toto tedy není můj šálek čaje. Opravdu jsem trpěl každou stránkou a měl jsem, co dělat, abych to dočetl. No zkušenost dobrá, ale nikdy víc. Utahaný děj, který sice byl zajímavý zápletkou, ale byl tak rozplyhlí, že se to nedalo vydržet


Kniha byla velmi čtivá a děj byl také zajímavý. Čekala jsem, že příběh bude chronologický a ne složen ze vzpomínek a vyprávění, ale ve výsledku jsem celkem spokojená.


Surový příběh o nenávisti a pomstě, jako přesný opak romantických příběhů plných džentlmenů a jemných dam. Děj má spád, některé úseky, monology a vyprávění paní Deanové mě ale občas nudily. Klasická literatura.


Znovu si už určitě nepřečtu. Neoblíbila jsem si ani jednu z postav, část příběhu si čtenář prostě musí domyslet a ty naivní rozhovory...No, asi jsem si četbu této knížky správně nenačasovala.


Snad po čtyřech letech, kdy jsem knihu odložila, mám příběh dočtený. Příběh naplněný zlobou, temnotou, touhou po mstě, láskou a divokou anglickou přírodou. Není to klidné čtení na večer, ale může nám dát mnoho impulsů k zamyšlení, proč ne všichni lidé jsou milými a empatickými bytostmi.


Román se četl dobře, ale bohužel mě vůbec nezaujal. I přesto, že téma pomsty a proměny Heathcliffa je zajímavé, přišlo mi, že jeho osobnost nebyla dostatečně vykreslená, prostě jen působil jako psychicky nemocný. Postrádala jsem nějakou hloubku.


Tento román jsem dlouho odkládala, protože jsem se obávala, že bude na můj vkus moc zdlouhavý. Ale i přes dlouhé monology a detailní vyprávění jsem byla překvapená, jak dobře se mi kniha četla. Při psaní komentáře mě stále dokola napadá slovo melodramatický... všechny emoce, které vás napadnou, v knize najdete, a to pořádně vyhrocené! Jeden charakter byl horší než druhý, ale přesto jsem měla potřebu knihu dočíst a ani nepřeskakovat. Atmosféra skvělá a už chápu, proč byl a je kolem knihy takový poprask. A teď se jdu podívat na film(y).

(SPOILER) Já vím, že Jana Eyrová je možná oblíbenější a slavnější, ale já mám od sester Brontëových nejraději právě tuhle. Vřesoviště, vítr a nejděsivější literární scénu, kdy pan L. na začátku příběhu hodlá přespat u sousedů a vzbudí ho ťukání na sklo...ruka malé Catherine za oknem a dětský hlas...geniální otevření příběhu starého jako lidstvo samo. Příběh vášnivé lásky, zrady, msty, nepochopení, žalu a nesmrtelné duše, která navždy pláče na opuštěných vřesovištích. Atmosféra, jakou se žádnému filmování nepodařilo vystihnout.


Bohužel mě tato kniha zklamala a čtení mě vůbec nebavilo. Styl psaní je pomalý, nezajímavý, velmi zdlouhavý a někdy celkem zamotaný.


Nečekala jsem, že mě někdy bude bavit příběh, kde mi jsou nesympatické postavy. Jedinou postavu, kterou jsem si oblíbila, byla mladší Katka. Celý příběh se odehrává v ponurém duchu. Je o nenávisti, pomstě a hlavně lásce, tak silné, že ničí všechny lidi kolem sebe. Velice mě překvapila forma vyprávění, ale brzy jsem si zvykla a dokonce se mi zalíbila.


Já jsem si vždycky o téhle knize myslela, že to bude hrozná slatanina... Překvapilo mě proto, že je to spíše gotický román - horor, kde nechybí velká a nenaplněná láska. Hrozně se mi líbily dialogy a ty nadávky. Bavila jsem se! Přitom to všechno znělo přirozeně a zároveň komicky. Našla bych pár nelogičnosti v ději... Například, jak je možné se za pár dní zbláznit? V knize se o tomu říká přijít o rozum. Tuhle část si autorka dost ulehčila, aby pak mohla hrdinku poslat tam, kam ji poslala. Stejně to vyřešila i s hrdinou. Ale... Příběh se mi fakt líbil. Postavy byly skvělé. Někdo jim říká psychopati, já tomu říkám upřímnost. Lidi se ve skutečnosti nemají rádi, v dnešní době obzvláště, jen to nedávají najevo. :D Žádná přetvářka, to se i líbilo. Na téhle knize je nejlepší to místo, kde se děj odehrává. Pochmurnost, tajemnost, mlhy, náhrobky... Autorka geniálně zasadila příběh na místo, které jen tak nezapomenete. A ještě geniálnější jsou názvy: Větrná hůrka a Drozdov. Totálně věrná postava byl Josef... Skvělé propracovaná postava, která se nezměnila ani s koncem příběhu. Hrozně jsem se při tom jeho klení nasmála... A vůbec všechny hádky postav jsou úžasně vtipné. Víc mě zaujala první část, ta byla parádně tajemná. Služebnou bych vzala lopatou, jak mi lezla na nervy. :D Hvězdičku ubírám za konec. Přišel mi málo propracovaný a urychlený. Po tom všem bych čekala velkolepější ukončení příběhu. Jinak ale paráda!


Na větrné hůrce by mohlo být synonymem slova negativní. V knize je vše v podstatě špatné, a špatný pocit z knihy přetrvává dlouho po jejím přečtení. Takže klobouk dolů, když nějaká kniha dokáže takto zapůsobit. Ať už pozitivně nebo negativně. Pro mě je nejlepší postava Heathcliff, ačkoli působí jen jako zlo, dokážu se do něj vcítit a pochopit, proč se chová tak, jak se chová. I když s tím nemusím souhlasit. Nejotravnější a nejhorší postava je podle mě Kateřina. Pyšná, sebestředná a celkově nesympatická. Je to někdo, koho bych ve svém životě opravdu nechtěla.


Tuhle knihu jsem měla docela dlouho doma. Neměla jsem co číst, knihovny byly zavřené, takže jsme sáhla po knize Na větrné hůrce a vůbec toho nelituju. Líbil se mi styl psaní a vůbec všechno. Přiznám se, že jsem u čtení brečela, konkrétně u toho jak Kateřina umírala, jak byli s Heatcliffem před její smrti spolu a všechno si upřímně řekli. Stoprocentní empatie vůči Heatcliffovi, strašně jsem se do něj dokázala vcítit a představit si jak mu tehdy bylo a proč potom dělal všechny ty věci. Nechápu, proč ho všichni viděli jako ďábla, já osobně ho spíš vidím jako někoho kdo tak moc miloval dívku, kterou nemohl mít a právě dělal všechno kvůli ní. Ale kdyby byli na konci spolu a žili by šťastně až do smrti, jako v ostatních románech, stálo by to vůbec za to? Podle mě, je právě tímhle kniha od jiných tak odlišná, výjimečná :-) Uklidňuje mě to, že doufám že Kateřina s Heatcliffem byli aspoň po smrti spolu a stále žili na větrné hůrce :-)
Heatcliff jeden z mých oblíbených knižních postav i když se někdy nechoval zrovna pěkně, ale pochopila jsem ho. Ale stejně na Pana Darcyho z Pýchy a předsudků nemá :D Chování Kateřiny mě někdy vážně štvalo???? Filmové zpracování z roku 1992 mě taky dostalo, postavy jsem si představovala trochu jinak, ale potom jsem si zvykla :-) Takže kniha určitě stojí za přečtení, stejně jako film.
Nejlepší citát, který jsem měla neustále v hlavě: ,,Žiju v něm daleko víc, než sama v sobě. Naše duše těžko říct, co v nich je, ale jsou z jednoho kusu."


Tolik šílenství,zášti,zloby a negativismu v jednom příběhu jsem asi ještě nečetla.Ze začátku jsem knihu chtěla odložit,ale pak jsem byla ráda,že jsem to neudělala,opravdu poutavě napsané.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literaturaAutorovy další knížky
2009 | ![]() |
1944 | ![]() |
1944 | ![]() |
Uf... dočteno silou vůle. Začátek slušný, prostředek jedno velké utrpení, sáhodlouhé popisy myšlenkových pochodů a všeho možného, konec celkem napínavý a svižný. Film mě kdysi zaujal, knihu již znovu číst nebudu.