Buzíčci
Jan Folný (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166110/bmid_buzicci-TbY-166110.png
4
253
253
Líbající se muži nebo dívky vedoucí se za ruce jsou dnes výjevy asi stejně pohoršlivé, jako když někdo nosí do sandálů ponožky. A to je dobře. Spisovatelé pak totiž nemusejí aktivisticky dokazovat, že gayové a lesby jsou „stejní lidé jako ostatní“, nebo naopak ostentativně vystavovat své nejrůznější úchylky. Důvodem k příběhu už zkrátka nemusí být fakt, že homosexuálové „jsou“. A právě to si velmi dobře uvědomuje Jan Folný ve sbírce povídek Buzíčci. Už sám název jako by naznačoval autorův postoj k jejich „hrdinům“, balancující mezi ironií a soucitem. Frustrovaný otec od rodiny setkávající se v gay baru s vietnamským mladíkem, slavný zpěvák, který nepřijede na třídní sraz, zamilovaný ligový fotbalista, starý muž chystající se do domova důchodců a řada dalších postav zde defi luje ve vzájemně provázaných příbězích. Folný přitom dokáže přesvědčivě střídat žánry a styly vyprávění, a jasně tak dokazuje, že toto téma konečně i u nás vykročilo z ghetta, aby se stalo literaturou. Seznam povídek: Buzíčci Box of Roses Supertalent Dán jen se dvěma rukama Neviditelný Dort pro Honzíka Změna času Poste restante, Bao Loc Post Office, Lam Dong, Vietnam Třídní sraz Slohové práce žáka páté třídy Jana F. Praha plná buzíčků... celý text
Přidat komentář
Otřesný název, obálka a růžové předsádky mi stačily, abych měl o knize jasno. Přesto jsem ji otevřel a moje nejhorší obavy potvrdila první povídka s postavou, ze které se každému gayovi s mozkem a srdcem musí chtít blít a brečet, vyprávěná navíc formou odpovídající "hrdinovi". V tu chvíli jsem to chtěl s tímhle titulem vzdát. Ale naštěstí jsem vytrval. I dál knihou prostupují stereotypy, ale jde to brát jako zápor, když je na nich mnoho pravdy? Dostkrát jsem se zasmál, párkrát byl dojatý, celkově rozesmutněn z mála happyendů. Je vidět, že autor už něco prožil. Povídky jsou provázané ani málo, ani moc, a překvapí rozmanitostí (na "Třídní sraz" se nedá zapomenout, z dopisu manželky mi bylo hodně úzko). Nevím, nakolik je to kniha pro gaye a nakolik pro heteráky (víc asi ženy?), kde je ta hranice povědomosti, aby bylo možné užít si knihu na maximum, ale rozhodně Buzíčky (neodolal jsem název nezopakovat) vřele doporučuju. :-) Je vidět, že podobná témata nemusejí dodávat jen zahraniční autoři.
Sbírka povídek na queer téma, která mě strašně zklamala. Čekala jsem něco trochu víc. Některé povídky bych si troufla ohodnotit jako výplod průměrné začínající slash povídkářky. Bohužel znám mnohem lépe píšící mladé lidi, kteří by ze svých povídek sestavili knihu kvalitou mnohem převyšující tuhle.
Jeden nápad ale hezký, zůstal mi v hlavě dodnes - Neviditelný.
Taková trochu dekadence, no...
První povídka mě od čtení knížky skoro odradila. Nicméně další povídky i to, jak do sebe postupně zapadaly, se mi líbily. Slohové práce Honzíka o dvou maminkách a dopis panu prezidentovi mě skoro dojal.
Mě to bavilo. Líbilo se mi, že každý příběh byl jiný, originální. Některé se mi líbily víc, jiné míň, u některých jsem brečela smíchy, u jiných skoro smutkem :-D, ale celkově na mě knížka udělala dojem.
Autor vše napsal, jak to je je a to mě dostalo a určitě výhledám i další jeho knížky.
Tohle bylo skvělé! Ubrala bych půlku hvězdy za první povídku, protože mi hlavní osoba přišla zbytečně přeafektovaná, ale jinak se tento exkurz do života čtyřprocentní menšiny četl takřka sám.
Knížka přečtená jedním dechem :) Chvíli se u ní člověk usmívá, chvíli je mu smutno a úzko. Nejvíc geniální mi připadá to jak jsou ty povídky propojené :) Klidně bych si to přečetla ještě 3x :)
Knihu jsem přečetla doslova jedním dechem... Nemohla jsem se od ní nějak odtrhnout,naprosto mě dostala :) .. super počteníčko..
Tahle kniha mě dostala. Ani bych to nečekala. Ale přečetla jsem jí téměř hned. Naprosto skvělé vystižení různých příběhů a zajímavých situací, které se točí kolem světa gayů a lesbiček, popsané dost zajímavým a chytlavým stylem. Rozhodně doufám, že se objeví i další knihy od tohoto autora.
Naprostá pecka. Vrátila jsem se o pár let zpět, kdy jsem díky mému nejlepšímu kamarádovi (gay) vymetala Valentino, Termix a zkoumala profily na iboys. Skvěle popsaná atmosféra, charaktery i situace. Doporučuji.
Kniha peprnější než Padesát odstínů, od které jsem se nemohla vůbec odtrhnout. Všechny příběhy byly jedinečné, měly svůj styl vyprávění a strašně mě bavily. Folný je prostě pan spisovatel, a já jsem strašně ráda, že otevřel tohle donedávna kontroverzní téma.
Ke knize jsem přistupovala ze začátku trošku s obavami, jak autor toto téma zvládne. První kapitola mé obavy trošku umocnila, ale zbytek byl opravdu dobrý. Mrzelo mě však, že se v knize neobjevil žádný spokojený dlouhodobý vztah dvou gayů. Navíc, i když jsem knihu přečetla během několika dnů, nedokázala jsem se občas zorientovat ve jménech a myslím, že mi unikla nějaká spojení mezi jednotlivými příběhy, protože jmen tam opravdu byla spousta....
Přemýšlím jak tuto knihu hodnotit. Mimo první povídku jsou příběhy dobře čtivé a věřím, že mohou být i reálné. V Praze je život homosexuálů úplně jiný než v ostatních městech. Z příběhů mám pocit, že všichni žijí jen rychlovkami a vztahy se moc nepěstují. Myslím si, že tohle je zavádějící. Existuje spoustu spokojených párů.
Pěkná knížka, kterou jsem přečetl za chvilku. Je vidět, že autor čerpá ze skutečných příběhů, nebo že je alespoň dost inspirován skutečným světem buzíčků, což je někdy až dost tragikomické. Jsem rád, že vzniká takováto literatura, které je velký nedostatek. Určitě by se dalo něco vytknout (třeba malému Honzovi bych nevěřil, že mu to nepsali rodiče, teda máma s mámou). Tuhle knížku jsem četl, abych se přiblble usmíval, a to se taky dělo. :) Dokázala však i donutit občas k přemýšlení. Rozhodně to není (alespoň některé povídky) nic pro moralisty, mamky a taťky buzíčků a možná ne pro pro všechny nezasvěcený. :)
Po přečtení knihy se o mě pokouší depresivní stavy. Jen pár příběhů dopadne "dobře". Nevím, zda je to nadsázka, či je to reálný obraz. Možná lepší nevědět a nepřemýšlet nad tím, zda měl Váš partner skutečně jen 5 ex-partnerů nebo to číslo vydělil šesti.
Rozhodně nedoporučuji čtenářům, kteří mají rádi romantické příběhy (poznají se - zamilují se - jsou spolu šťastně až do smrti, jen občas nějaká ta hádka).
Soubor povídek. Zcela netradičních a zdánlivě nesouvisejících. Nedá pokoj, dokud nedočtete celou knihu. Jak jsem mohla žít s tím, že jsem o gejích věděla tak málo? SUPER!!!
Realisticky a krásně napsané řádky, které v mysli vytvoří danou představu. Dechberoucí pojetí celé knihy je, že samotný čtenář se vžije do jednotlivých příběhů, z kterých se kniha skládá. Jednoznačně doporučuji. Buzíčci se čtou jedním dechem, při kterém se vám budou ztrácet stránky knihy, aniž by jste otáčení stran vnímaly.
Kdo knihu odložil po první povídce s tím, že je to blbost, udělal chybu. Je plná zajímavých myšlenek — a ten, kdo umí číst mezi řádky, si odnese zážitek mnohem větší než pár příběhů o buzíčcích.
"Podle mě nemá cenu furt myslet na to špatný, co se kdysi dávno stalo, na to, co nedobrýho mi někdo udělal před desítkami světelných let. Myslím, že kdybys nenechal spát minulost a pořád se v ní pitval, že by to dost negativně ovlivnilo tvoji přítomnost. A hlavně budoucnost."
Už když jsem na tuto knížku narazil v knihovně mezi poličkami tak jsem začal tušit, že by tohle mohla být hodně příjemná oddechovka u které se pobavím. Přičemž na druhou stranu vede kniha i nenásilným způsobem k poznání oné menšiny, která ještě dnes ve vyspělém světe je ze strany mnoha lidí považována jako za něco exotického. Takže knihu lze doporučit všem bez rozdílu jakékoliv orientace :D
Štítky knihy
homosexualita povídky česká literatura manipulace (psychologie) lesby, lesbismus mezilidské vztahy milostné vztahy české povídky LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2013 |  Buzíčci |
| 2018 | Víkend v Londýně |
| 2010 |  Od sebe k sobě |
| 2022 | Hotel Royal |
Jak píše většina lidí i mě první povídka téměř odradila, měla jsem problém se jí prokousat. Čekala jsem tak trochu víc. Některé povídky se mi četly hůře, jiné lépe. Ale nezanechaly nějak zvlášť velký dojem.
Mrzí mě, že žádná vlastně neskončila dobře.
Jediná, která mi uvízla v paměti tak je Dán jen se dvěma rukama. Ta se mi líbila nejvíc z celé sbírky. :)