Byl jsem daun!
Marcelo Rubens Paiva
Příběh mladého chlapce, který si při pádu do vody zlomí páteř a pomalu se přizpůsobuje životu na invalidním vozíku. Z úspěšného studenta, začínajícího písničkáře a oblíbeného přítele je tu najednou člověk, který neví zda a jak bude žít. Hrdinu provázíme jeho prvními dny na JIPu, vzpomínáme s ním na jeho otce, seznamujeme se s řadou přátel, ošetřovatelů i jeho lékařem. Sledujeme, jak se po maličkých krůčcích vrací zpět do života na invalidním vozíku.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1992 , Mladá frontaOriginální název:
Feliz Ano Velho, 1982
více info...
Přidat komentář
"Hlava mi pracuje na plné obrátky a přitom jsem ochrnutý. (...) Lidé nevědí, co je to vlastně smrt. Nechápou ji. Smrt je prostě smrt. Musí se prožít..." (s. 14)
Dvacetiletý ochrnutý kluk líčí své zážitky z doby před úrazem a z ročního období po úrazu. Připomíná i politické procesy v Brazilii, obětí jednoho z nich byl autorův otec. Kerouackovskou formou ale hlavně rozvádí klíčová témata jako holky - hudba - drogy - fotbal - sex. "Nevím, jestli to bylo dobře, že jsem už ve čtrnácti četl Dostojevského Bratry Karamazovy nebo Sartrův Hnus. V té době mě spíš zajímal sex, drogy a rock." (s. 74)
Zaujme aluze na Kafku: "Tolik absurdity by nevymyslel ani Kafka." (s. 23)
Nejsilněji působí pasáže, v nichž Paiva připomíná osud svého otce: "Může být zničeno tělo, nelze však zničit člověka." (s. 48)
Jako zdravotník pracující s ochrnutými jsem byla zvědavá na pohled z "druhé strany". Kniha je zajímavá. Plná politiky, sebereflexe a lehké erotiky. Stojí za přečtení. Podruhé už ji do ruky nejspíš nevezmu.