Byla jednou jedna řeka
Diane Setterfield
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534426/bmid_byla-jednou-jedna-reka-65f597fe26f18.jpg
4
184
184
V zapadlém hostinci na břehu Temže se schyluje k výjimečným událostem. Štamgasti si nad pivem vypravují historky, když tu se rozrazí dveře a v nich stojí cizinec s tělíčkem mrtvé dívenky v náručí. O několik hodin později se dítko opět vrátí mezi živé. Je to zázrak? Kouzlo? Nebo lze vše racionálně vysvětlit? Dívky se chtějí ujmout tři rodiny. Nemůže však patřit všem – a proto dřív, než se ukáže její pravá totožnost, vyplavou na povrch mnohá další tajemství.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno:
2020
,
Vyšehrad
Originální název:
Once Upon a River, 2018
více info...
Přidat komentář
Nemohla jsem se odtrhnout. Lidé žijící kolem Temže, do jejichž života na chvíli vpluje dívka nalezená v řece. A i když nemluví, lidé kolem ní si konečně říkají, co se bali vyslovit.
Krásny príbeh z viktoriánskeho Anglicka.
Tak kľudne, ako plynie rieka, plynie i dej tejto knižky.
Rieka je hlavným motívom i spojivom príbehov jednotlivých postáv.
Je to trošku spoločenský román, trošku detektívka, trošku magický realizmus a je to tak dobre:).
Štýl prerozprávania mierne staromilský v tom najlepšom slova zmysle. V duchu som sa usmievala a hovorila si: "Kto dnes ešte takto píše?"
Odporúčam.
"Po měsících vyprávění a převypravování příběh dosud nenabyl konečného smyslu. Právě naopak, historka o utopené dívence, která zase ožila, byla záhadná, neukončená, vymykala se tomu, jak má vypadat příběh."
"... na konci vět a mezi slovy, když hlasy doznívaly a rozhovor umlkal, v bytostném poklidu, který se tají pod každým vyprávěním, tam připlouvala sama dívenka. Do téhle místnosti, do tohoto hostince, viděli ji mrtvou a viděli ji živou. Bylo to nepoznatelné, neuchopitelné, nevysvětlitelné, jedno bylo přesto jasné: byl to jejich příběh."
Ideální vánoční dárek pro vnímavé čtenáře. Podle mě si tato kouzelná kniha zasluhuje větší pozornost. Budu ji určitě doporučovat a obdarovávat s ní své oblíbené čtoucí přátele.
Takové milé, laskavé, pohádkové vyprávění. Jazykový styl autorky je duši hladící, analogicky s dějem si samotný příběh představuji jako řeku, s mnoha přítoky a zákoutími a meandry .... v souvislosti s jakýmsi ustrnutím na mělčině zhruba ve druhé třetině nedávám plný počet, což ovšem vůbec nic nemění na příjemně straveném čase.
Voda plyne, řeči se vedou a nikdo neví, co nám proud přinese. Krásná kniha s krásným příběhem.
Bola som trošku presladená Vianocami - mala som chuť na temný, hĺbavý, kúzelný a hlboký príbeh a tušila som správne, že od tejto knihy presne to dostanem.
Od autorky som už čítala Třináctý příběh, ktorý ma úplne dostal a uchvátil a po prečítaní tejto knihy môžem povedať, že sa mi páčila ešte omnoho viac. :)
Som nadšená zo spôsobu, akým autorka píše, ako ukladá slová do viet a myšlienky do slov, ako dokáže vyskladať naozaj bohatý príbeh - bohatý na zápletky, zvraty, ale aj na hrdinov... a pritom sa čitateľ v príbehu ani na chvíľku nestratí a už po pár stránkach je vtiahnutý do deja tak, že cíti jeho vône aj pachy, teplo aj zimu... útulnosť aj nehostinnosť. Hovorím samozrejme za seba - na mňa príbehy Diane presne takto pôsobia.
Výnimočný príbeh, úžasne vyskladaný a premyslený do posledného detailu.
Atmosféra vykreslená dokonale.
Postavy plastické, uveriteľné a veľmi zaujímavé.
Všetko do seba krásne zapadne a na konci máte pocit úspešne zloženého puzzle z naozaj mnohých dielikov :)
Na každú otázku dostanete uveriteľnú odpoveď, napriek tomu vo vás kniha zanechá pocit kúzla, niečoho medzi nebom a zemou, čomu chcete veriť a prijať to za svoje.
Vychutnávala som si každú vetu - som uchvátená spôsobom myslenia autorky a dúfam, že ešte napíše veľa príbehov. :)
Len a len odporúčam a pritom sa vedome vyhýbam príbehom z viktoriánskej doby, ale v tomto príbehu som sa ocitla nesmierne rada a nechcela som, aby skončil :)
Hezky napsaný příběh, který se velice dobře četl. Ale popravdě byly životní příběhy jednotlivých postav zajímavé sami o sobě. Obešla bych se i bez té utopené holčičky, jejíž původ na konci stejně vyzněl tak nějak do ztracena. Vím, že se díky ní začal celý příběh odvíjet, ale přesto mne více zaujaly jednotliví aktéři a byla jsem zvědavá jak se jejich osud vyvine dál, než příběh holčičky. I tak určitě doporučuji.
Za mě úžasný čtenářský zážitek. Ano, já jsem tím příběhem (vlastně spíš těmi příběhy) okouzlena. Cítím se jako jedna z nich a vlastně i jsem, i pro mě si jednou Ticháček přijede...
Voda plyne, řeči se vedou... Stejně tak i u Temže, i tam voda plyne časem, stále podobným tempem a mlčky sleduje životy lidí kolem ní v průběhu času. Povídá se a mluví v okolí řeky, v restauraci U labutě například, tam se toho navykládá. Příběhy, které se staly, ale i ty smyšlené, nebo ty, co se údaly, ale které časem dostaly ještě blyštivější háv. Byla jednou jedna řeka je příběh o příbězích, příběh o vyprávění, příběh o lidském bytí. Moc pěkně napsaná, tak nějak poctivě, staromilsky. Když jsem ji četla, jako bych se procházela antkvariátem a očichávala listy starých knih. Nebo prodejnou starožitností, kde spoustu věcí s jejich vlastní historií vzala do ruky a prohmatala, prohlédla. A dýchla na mě někdejší doba. Ne ta která psala dějiny, ale ta obyčejná žitá kdekým. Knížka Diane Settfried je přesně taková. Nostalgická, moc pěkná.
Byla jednou jedna řeka, byl jednou jeden hostinec s neobvyklými příběhy ....
a také byla jednou jedna holčička, která možná přišla z druhého břehu ....
Tak nevím - je to drama o životě a smrti - anebo je to mystická pohádka ?
Řeka plyne - někdy pozvolna, někdy divoce - tak jako život .... A v jejích zákoutích se mohou skrývat tajemství , dobro i zlo .... ale také naděje ....
Kdopak je ta tajemná holčička - je to Amélie, je to Alice nebo je to Ann ?
Podél pobřeží řeky vystupují postavy, které jsou nakonec v závěru propojeny ....
A mystickým prvkem je zde postava převozníka Ticháčka, ochránce řeky, který zasáhne v případě nebezpečí a dopraví člověka na správný břeh ....
Ráda jsem plula po řece Temži a dávám 4 a půl hvězdičky ....
Podmanivě tajemný příběh jako sama řeka, o které to je. Krásně napsaný, příjemně staromilský (už jen tou dobou a místem). Je to takový ponor - metaforicky i doslova - do časů, kdy lidé měli k sobě blíž, protože neměli jinou volbu, a to je drželo při sobě a při životě. A nad vodou. Některé.
Určitě doporučuji.
Ač mám ráda pozvolně se rozvíjející příběhy s krásnými popisy, tak tady jsem se s knihou ze začátku trochu potýkala, a to kvůli stylu psaní, který je tolik odlišný od současné literatury. Květnatý až poetický jazyk, neobvyklá slovní zásoba, bohužel i mnoho tiskových chyb, musela jsem si zvyknout.
Ale vyprávění, které se zpočátku vinulo jako klidná říčka Temže, mě u knihy přidrželo a od půlky jsem se stoupající vodou nedočkavě sledovala osudy lidí, které tato řeka spojovala, stejně jako dívenka nalezená v ní. Nakonec, když se jednotlivé přítoky spojily, se z toho vyklubal složitý příběh nepostrádající napětí, tajemství, lásku, zlo, magii a moudrost. A se stoupající vodou přišlo i vyvrcholení dramatu.
Doba, ve které se kniha odehrávala, byla těžká. Ale okouzlilo mě spojení lidí, ať již prostřednictvím vyprávění příběhů, jehož umění se pečlivě pilovalo, tak sounáležitostí a pomocí, když se něco přihodilo.
Pokud se nebojíte duchů řeky a poetického vyprávění podobného pohádce, vydejte se na řeku Temži a zastavte se v hostinci U Labutě, kde příběh začíná.
Neskutečně nádherný příběh plný lásky, tajemství, bolesti, smutku i naděje a moudrosti. Právě jsem dočetla a nemám slov. Psané krásným jazykem. Jste v Anglii 19.stoleti, cítíte řeku, učíte se fotografovat, vidíte lidi dobré i zlé, chytré i obyčejné, chudé i bohaté, spokojené i nešťastné. Tolik osudů. Záhad. A nakonec SPOILER se vše propojí a (pro mě jako cíťu velká úleva a radost) přichází happy end.
Kouzelný příběh a neskutečně čtivě napsané. Ale při čtení mě čím dál víc iritovalo naprosto černobílé vykreslení postav. Klasická pohádka je oproti tomu hadr. Kladné postavy se nejen za všech okolností chovají šlechetně a čestně, ale upřednosťují štěstí ostatních, aniž se je o to nikdo nežádá a aby toho nebylo málo je jim neustále ubližováno. Uf, takovou emocionální ždímačku nemusím.
Krásná kniha, doufám, že paní spisovatelka teprve začíná a ještě toho hodně napíše. Obě její knihy (ještě Třináctý příběh) jsou úchvatné. Je to čtenářský zážitek, o holčičce se mi zdálo, a ani mi nevadilo nakonec vcelku logické vyústění příběhu. Autorka je ke svým postavám velmi laskavá. Doporučuji číst, vlastnit, darovat všem, kdo rád čte a koho máte rádi.
Chystám se na její třetí dílo, už ho mám doma. Těším se!
Po proudu i proti proudu, s nosem plným vůně řeky vyhlížím Ticháčka... Chci se ho zeptat na mnohá tajemství, svézt se na správný břeh, nechat se zachránit. Pod přísným pohledem leccos mi nesedí, a to nejen v sazbě a překladu. Ale když se do kraje kolem Temže ponořím, splétám spolu s ní trávu příběhů na skleněné desce a s rozkoší drbu za ušima nejchytřejší prase Spojeného království.
Krásný příběh, pohádka. Nic nového nevymyslím, než co už je tu psáno. Příběhy klikatící se a rozbíhající se jako řeka, aby se nakonec vše spojilo a do sebe zapadlo. Doporučuji. Chybky v tisku jsem se snažila nevnímat.
Malebná kniha - lepší přívlastek nevymyslím. Popisy přírodních dějů a krajiny jsou podmanivé, viktoriánský příběh o dítěti, které odnesla řeka, o tom, co dělá rodinu rodinou a co převažuje duši na světlou či temnou stranu, jakož i o síle příběhů, mi obsahem i stylem připomíná Dickense. Nicméně na mne byl způsob vyprávění příliš odtažitý, nucená pohádkovost tomu moc neprospívala - a korektor českého vydání se zjevně kochal a svoji práci neuvěřitelně odbyl.
Kniha mě pohltila už po přečtení prvních stran a já jsem ji nemohla odložit, dokud jsem nebyla na konci. Množství postav mi vůbec nevadilo, protože se spolu proplétaly jako proudy v Temži a vytvářely tak jednolitý tok příběhu. Příběhu tajemného, místy až nadpřirozeného, naplněného rozmanitými lidskými osudy, protkaného detektivními zápletkami a dýchajícího atmosférou viktoriánské Anglie. Na všechny záhady řeka nakonec přinesla odpověď, i když...?
Přes řadu překvapivých rozuzlení se v mysli nejvíce zabývám otázkou, zde by byl Robin jiný, kdyby si nepřečetl dopis v sekretáři a špatně si jej nevyložil. Může jeden list papíru v dětské duši probudit horší já?
Příběh je zajímavý, ale nemohla jsem se jím prokousat. Postavy mi byly lhostejné, stejně tak i to čí je dítě. Dočetla jsem jen proto, že nerada nechávám knihy nedočtené.