Byla jednou jedna žena, která chtěla zabít sousedovo dítě
Ljudmila Stefanovna Petruševskaja
Soubor povídek jedné z nejvýznamnějších autorek současného Ruska tvoří pohádky, strašidelné historky a mystické příběhy plné oživlých mrtvol, zjevení a zázraků. Klasické jednoduché hororové či pohádkové syžety Petruševská umně proplétá naturalistickými detaily všedního života. Věčné a archetypální se pojí s chvilkovým a konkrétním, jako třeba v antiutopických povídkách Noví robinsoni a Hygiena, kde se na pozadí vtíravě podrobné každodennosti blíží mytický konec světa, a z tohoto střetu protikladů vyrůstá nezaměnitelný autorčin rukopis. Na první pohled krutý a temný svět, jejž kritika Petruševské často vyčítá, je však i laskavý a mnohdy svou absurditou také velice vtipný. Ve Spojených státech amerických se kniha stala bestsellerem a v roce 2010 získala cenu World Fantasy Award.... celý text
Literatura světová Povídky Pohádky a bajky
Vydáno: 2018 , Větrné mlýnyOriginální název:
Жила-была женщина, которая хотела убить соседского ребёнка (Žila-byla ženščina, katoraja chatela ubit‘ sosedskovo rebjon, 2009
více info...
Přidat komentář
A mě to bavilo! Bylo to božsky ruské! Vůbec se s tím nemazala, pokaždé rovnou šup a hup a už jsme v tom. Za mě super!
Zvláštní miniatury balancijící na pomezí moderního hororu, starších duchařských příběhů, klasických pohádek, magického realismu a ruského naturalismu. Autorka doslova překonává všechny hranice, mate čtenáře, používá mnohoznačné náznaky a komponuje složité a magické ze střípků.
Povídku ZDRAVOVĚDA si musíte přečíst v momentální korona-pandemii. Nebo v nějaké příští, to vás postaví na nohy!
Jinak mi příběhy atmosférou připomněly Jezero Biancy Bellové. Dusné, beznadějné, temné... Takové současně ruské.
Štítky knihy
ruská literatura World Fantasy Award (cena)
Část díla
Autorovy další knížky
2020 | Nezralé bobule angreštu |
2018 | Byla jednou jedna žena, která chtěla zabít sousedovo dítě |
2019 | Čas noc |
2011 | V dome niekto je |
1991 | Syrová kýta |
U první povídky mi hlavou šlo jediné slovo: Erben. V tu chvíli mě kniha dostala a nepustila. Povídky jsou tajemné, někdy tísnivě hororové, u některých člověk cítí spíš smutek a lítost. Nejsou ale beznadějné, naopak, nad vším smutkem, neštěstím a strašidelností, je naděje a klid, podobně, jako se v rekviem střídá smutek s útěchou a smířením. Zvláštní je i určitá bezčasovost povídek - působí starodávně, někde až pohádkově, zároveň jsou ale současné, těžící ze současného světa. Moc mě čtení bavilo.