Byla jednou jedna žena, která chtěla zabít sousedovo dítě
Ljudmila Stefanovna Petruševskaja
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404384/bmid_byla-jednou-jedna-zena-ktera-chtela-7G9-404384.jpg
4
21
21
Soubor povídek jedné z nejvýznamnějších autorek současného Ruska tvoří pohádky, strašidelné historky a mystické příběhy plné oživlých mrtvol, zjevení a zázraků. Klasické jednoduché hororové či pohádkové syžety Petruševská umně proplétá naturalistickými detaily všedního života. Věčné a archetypální se pojí s chvilkovým a konkrétním, jako třeba v antiutopických povídkách Noví robinsoni a Hygiena, kde se na pozadí vtíravě podrobné každodennosti blíží mytický konec světa, a z tohoto střetu protikladů vyrůstá nezaměnitelný autorčin rukopis. Na první pohled krutý a temný svět, jejž kritika Petruševské často vyčítá, je však i laskavý a mnohdy svou absurditou také velice vtipný. Ve Spojených státech amerických se kniha stala bestsellerem a v roce 2010 získala cenu World Fantasy Award.... celý text
Literatura světová Povídky Pohádky a bajky
Vydáno: 2018 , Větrné mlýnyOriginální název:
Жила-была женщина, которая хотела убить соседского ребёнка (Žila-byla ženščina, katoraja chatela ubit‘ sosedskovo rebjon, 2009
více info...
Přidat komentář
A mě to bavilo! Bylo to božsky ruské! Vůbec se s tím nemazala, pokaždé rovnou šup a hup a už jsme v tom. Za mě super!
Zvláštní miniatury balancijící na pomezí moderního hororu, starších duchařských příběhů, klasických pohádek, magického realismu a ruského naturalismu. Autorka doslova překonává všechny hranice, mate čtenáře, používá mnohoznačné náznaky a komponuje složité a magické ze střípků.
Povídku ZDRAVOVĚDA si musíte přečíst v momentální korona-pandemii. Nebo v nějaké příští, to vás postaví na nohy!
Jinak mi příběhy atmosférou připomněly Jezero Biancy Bellové. Dusné, beznadějné, temné... Takové současně ruské.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Nezralé bobule angreštu |
| 2018 |  Byla jednou jedna žena, která chtěla zabít sousedovo dítě |
| 2019 | Čas noc |
| 2011 | V dome niekto je |
| 1991 | Syrová kýta |
U první povídky mi hlavou šlo jediné slovo: Erben. V tu chvíli mě kniha dostala a nepustila. Povídky jsou tajemné, někdy tísnivě hororové, u některých člověk cítí spíš smutek a lítost. Nejsou ale beznadějné, naopak, nad vším smutkem, neštěstím a strašidelností, je naděje a klid, podobně, jako se v rekviem střídá smutek s útěchou a smířením. Zvláštní je i určitá bezčasovost povídek - působí starodávně, někde až pohádkově, zároveň jsou ale současné, těžící ze současného světa. Moc mě čtení bavilo.