Byla jednou koťata
Ljuba Štíplová
Koťata Canfourek, Macourek a Pacička a jejich příhody tentokrát v knižní podobě.
Přidat komentář
Macourek, Canfourek, Pacička, Kočičák, Mour a Micka - to jsou další úžasné pohádkové postavičky, na které si pamatuji již ze svého dětství. Knížku jsem jako malá milovala a teď si ji oblíbila i má dcerka. Moc se jí líbí tihle kočičí uličníci, kteří vymýšlejí nejrůznější lumpárny a povinnostem se vyhýbají jako čert kříži. Příběh o tom, jak prodali krk a uši, si dodnes pamatuji skoro nazpaměť. Většina příběhů navíc končí nějaký poučením a nenásilnou formou děti naučí správným způsobům. Momentálně tuhle knížku čteme každý večer před spaním a pak si ještě zazpíváme úžasnou písničku, která zakončuje každou kapitolu...
Roztomilé příběhy se slušnou dávkou humoru, takže bavily nejen obě naše děti, ale i mě jako večerního předčítače.
Příjemná klasika, která nikdy nezklame. Synovi se příběhy koťat moc líbily, určitě nejen proto, že pohádku z večerníčků zná. I mně se moc dobře předčítalo, přidávám k top knihám, ke kterým se budeme vracet. :-)
Pěkně napsané se zajímavými ilustracemi (v každé kapitole je alespoň jedna série obrázku z textem zapadajícím do vyprávění, na který menší děti baví ukazovat.). Trochu nás zklamalo, že příběhy se v mnoha případech liší od televizních příběhů, což bylo pro moje děti zklamáním.
Kdo by neznal tyto dva vykutálené koucourky, má hodně co dohánět. Podle stejnojmenného televizního večerníčku z roku 1977 vznikla i tato knížečka se šesti veselými příběhy, které vám zaručeně vykouzlí úsměv na rtech.
Autorovy další knížky
1989 | Na rozkaz krále |
2004 | Byla jednou koťata |
1986 | 20 x Čtyřlístek |
1988 | Poklad kapitána Kida / Jak se chodí do pohádky |
1977 | Můj zálesácký zápisník |
Nelíbila se nám jména kocourků. A je to takové nijaké ty pohádky.