Byla jsem doktorkou v Osvětimi
Gisella Perl

Vzpomínky doktorky Giselly Perlové byly jedny z prvních, které vůbec vyšly, a to pouhé tři roky po osvobození. Lze je považovat za nejdojemnější svědectví přeživších i zavražděných z ženského tábora v Osvětimi-Březince. Pohled doktorky Perlové na události v Osvětimi není jen ryze osobní, ale vypráví také o ostatních vězních, dozorcích či nacistických funkcionářích. Jako gynekolog a porodník působila v takzvané táborové nemocnici a v neblaze proslulé laboratoři Josefa Mengeleho. Její lékařskou odbornost nacisté zneužili. Zadání, která měla plnit, byla nepochopitelná, vzpírala se jakékoli vědecké i lékařské hodnotě. Marně se snažila objasnit smysl šokujících experimentů, k nimž Mengele používal židovské, romské i ostatní vězeňkyně a při nichž mu musela asistovat. Její roli ji přinutili hrát pod hrozbou smrti zastřelením, bičováním nebo fenolovou injekcí. Jediné, co mohla konstatovat, že účelem i výsledkem Mengeleho výzkumu bylo mučení a zabíjení. S palčivým sebezpytováním líčí, jak mučivé bylo její rozhodnutí ukončit těhotenství a způsobit smrt dětí, aby zachránila životy několika tisíc žen. Být doktorkou v Osvětimi vyžadovalo výjimečnou odvahu a obětavost, vážila si respektu, který jí za to projevovaly její spoluvězenkyně. Úžasné je, že si uchovala schopnost cítit náklonnost či lásku k trpícím ženám, dokázala je utěšit a někdy i znovu probudit jejich vůli k životu. Ze svých vzpomínek stvořila naprosto jedinečné svědectví. "Nikdo nikdy nemůže pochopit, co pro mě znamenalo ničit životy těchto dětí. Po všech těch letech lékařské praxe pro mě bylo zrození stále tím nejkrásnějším, největším zázrakem přírody. Milovala jsem ta novorozeňátka nejen jako lékařka, ale i jako matka, a pokaždé to pro mě bylo, jako bych zabíjela své vlastní dítě, abych zachránila život ženy." Gisella Perlová... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2019 , VíkendOriginální název:
I was a doctor in Auschwitz, 1948
více info...
Přidat komentář


Jako na ženu na mě tato kniha hodně zapůsobila. Je to drsné čtení, určitě ne na pláž u moře.


Kniha, která chytí za srdce ... Kniha, po jejímž přečtení musí člověk hodně přemýšlet ... Kniha, která dokazuje jak neuvěřitelně dobře se máme aniž bychom si to vůbec uvědomovali! Dnes už každý bere střechu nad hlavou, postel s matrací, zdravotní péči, jídlo a záchod jako běžnou věc ... Paní Gisella Perlová je žena, která dokázala nemožné, aby zůstala sama sebou a zachránila spoustu životů tváří v tvář krutosti a beznaději ...


Přestože jsem si myslela, že po přečtení několika knih o holokaustu mě už nic nepřekvapí, již v prvních kapitolách jsem byla znovu a znovu zhnusená, jaké hrůzy se za 2. sv. války odehrávaly a co museli nevinní lidé zkusit. Obdivuji paní doktorku, že to vše zvládla a pomáhala vždy s plným nasazením.
"V Osvětimi platil jeden jediný zákon - zákon džungle, zákon sebezáchovy".
"S Olgou jsme se trpce usmívaly nad tím, že nacisti, největší zločinci světa a masoví vrazi, můžou trestat člověka, který za celý svůj život zabil jen jednoho nebo dva lidi. Vrah jednoho člověka dostal jen zelený trojúhelník, ale vrah miliónu lidí elegantní uniformu SS."


Kniha se mi líbila a číst o hrůzách, které se děly v minulém století v koncentračních táborech, nebylo úplně příjemné. Přesto mě ale příběh bohužel nezasáhl tolik, jako například Tatér z Osvětimi nebo Cilčina cesta.


Spíše než příběh obsahuje kniha vzpomínky a je to takový diář všech hrůz co Gisella zažila. Některé zážitky se opakují a zdůrazňují tak důležitost událostí.


"Nikdy nedokážeme pochopit, jak národ, který dal světu Kanta, Goetha, Bacha, Dürera a mnoho dalších nedostižných géniů, mohl klesnout tak hluboko do marasmu mravní zkaženosti, zločinu a potěšení z mučení, za které se každá lidská bytost musela stydět za to, že patří ke stejnému druhu."
Kniha, která by měla být povinnou četbou.
Kniha o událostech, na které by se nemělo zapomínat..


Gisella Perl zasluhuje neskutečný obdiv a respekt, že dokázala sepsat po tak krátké době, co zažila v koncentračních táborech. Četlo se to velmi obtížně, zvláště při pasážích popisujících otřesnou hygienu, jídlo, se mi dělalo nevolno.
Je těžko neuvěřitelné, co za zvěrstva lidé v nenávisti vůči lidem různého vyznání, rasy, dokázali dělat. Jejich absence jakéhokoliv vlídného slova, soucitu a milosti, ve mně spustila řadu emocí, hlavně ty negativní.
Naopak při čtení pasáží, kdy Giselle Perl pomáhala léčit a ochraňovat své pacientky, aby neskončily v pecích nebo kdy jim vyprávěla povzbudivé příběhy, aby na chvíli zapomněly na tábor hrůzy, mě to velmi dojalo.


Jedna z nejsilnějších a zároveň nejdrsnějších knih o koncentračních táborech, co jsem četla.


Neskutečně odvážná žena, která i v té největší hrůze nemyslela sama na sebe, ale hlavně na "dobro" ostatních žen, zejména těch těhotných. Zarazilo mě, že se zmiňuje o tom, že po válce mnoho lidí její činy v Osvětimi odsoudilo! Jak si to vůbec mohl někdo dovolit.
Pro mne byla kniha srdcervoucí, podávající popis osvětimského pekla zase z trochu odlišné stránky, která mi dosud zůstala zatajena.
Hluboký obdiv patří této pozoruhodné ženě.
„Jen smrt nás mohla zachránit před utrpením.“
PS: Jen jedna věc mě zarazila...Proč ty brambory škrábaly, když i slupky byly brány za hotový poklad? :-)


Doktorka v Osvětimi...trošku drsnější než Mengeleho děvče
...přímočařejší, syrovější popis nacistických hrůz, bez té omáčky okolo (Mengeleho děvče), kniha mě zaujala víc.


Velice silný příběh, četla jsem i Tatéra a Cilku, kde se střídaly občas i "světlejší" chvilky, ale v této knize je líčena jedna zrůdnost za druhou. Tolik lidské krutosti páchané "lidmi" na lidech.


Po přečtení si člověk uvědomí jak si váží maličkostí a života. Nedokáži pochopit jak lidé k sobě dokázali být tak krutí chvílemi jsem měla slzy na krajíčku z krutosti a nelidskosti. A na druhou stranu kde brali tolik síly, aby měli vůli žít. Každopádně doporučuji přečetla jsem za dva večery.


Vyjimecnost tohoto dila spatruji zejmena v roce vydani. Bezprostredni vypoved zeny, ktera prezila holocaust. Pro me, ktera precetla desitky svedectvi o koncentracnich taborech, je tato kniha doplnenim informaci o zenske casti tabora. Pro mene zkuseneho ctenare zde chybi kontext.


Zajímavý příběh. Viděla jsem film, tak jsem ráda že jsem si přečetla i knížku, která byla lepší. Trochu mi vadilo přešlapování kapitol - jednou vyprávěla o Osvětimy, poté hned o minulém životě. Víc takových knih aby se o těch zvěrstev vědělo.


Nikdy asi nepochopim, ze byl (je) clovek schopnej delat takovy zverstva. Precetla jsem uz hodne knih o holokaustu ale tato me moc neoslovila :/
Kniha obsahuje skutečné vzpomínky židovské doktorky, která se ocitne v pekle jménem Osvětim. Silné, děsivé, mrazivé... Nemělo by se zapomínat.