Byla jsem doktorkou v Osvětimi
Gisella Perl
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/427751/bmid_byla-jsem-doktorkou-v-osvetimi-y40-427751.jpg
5
186
186
Vzpomínky doktorky Giselly Perlové byly jedny z prvních, které vůbec vyšly, a to pouhé tři roky po osvobození. Lze je považovat za nejdojemnější svědectví přeživších i zavražděných z ženského tábora v Osvětimi-Březince. Pohled doktorky Perlové na události v Osvětimi není jen ryze osobní, ale vypráví také o ostatních vězních, dozorcích či nacistických funkcionářích. Jako gynekolog a porodník působila v takzvané táborové nemocnici a v neblaze proslulé laboratoři Josefa Mengeleho. Její lékařskou odbornost nacisté zneužili. Zadání, která měla plnit, byla nepochopitelná, vzpírala se jakékoli vědecké i lékařské hodnotě. Marně se snažila objasnit smysl šokujících experimentů, k nimž Mengele používal židovské, romské i ostatní vězeňkyně a při nichž mu musela asistovat. Její roli ji přinutili hrát pod hrozbou smrti zastřelením, bičováním nebo fenolovou injekcí. Jediné, co mohla konstatovat, že účelem i výsledkem Mengeleho výzkumu bylo mučení a zabíjení. S palčivým sebezpytováním líčí, jak mučivé bylo její rozhodnutí ukončit těhotenství a způsobit smrt dětí, aby zachránila životy několika tisíc žen. Být doktorkou v Osvětimi vyžadovalo výjimečnou odvahu a obětavost, vážila si respektu, který jí za to projevovaly její spoluvězenkyně. Úžasné je, že si uchovala schopnost cítit náklonnost či lásku k trpícím ženám, dokázala je utěšit a někdy i znovu probudit jejich vůli k životu. Ze svých vzpomínek stvořila naprosto jedinečné svědectví. "Nikdo nikdy nemůže pochopit, co pro mě znamenalo ničit životy těchto dětí. Po všech těch letech lékařské praxe pro mě bylo zrození stále tím nejkrásnějším, největším zázrakem přírody. Milovala jsem ta novorozeňátka nejen jako lékařka, ale i jako matka, a pokaždé to pro mě bylo, jako bych zabíjela své vlastní dítě, abych zachránila život ženy." Gisella Perlová... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2019 , VíkendOriginální název:
I was a doctor in Auschwitz, 1948
více info...
Přidat komentář
Na knihu jsem se dlouho tesila, je psana formou vzpominkovych reportazi,co kapitola to hruza, obdivuju odvahu pani doktorky. Pujceno z knihovny.
Mnoho příběhů, mnoho jmen ale všichni si prošli stejným peklem a utrpením. Tato knížka velmi podrobně popisuje praktiky nacistů nejen v Osvětimi. Jsou zde konkrétní lidé a jejich příběhy. Buďme šťastni, že žijeme v době jaké žijeme....
Kniha není dobrá číst před spaním. Silný a bolestný příběh. Součást naší historie, bohužel.
O knihách tohoto typu je těžké napsat, že kniha se mi líbila, neboť slovo líbit se nejde vůbec dohromady s hrůzami v ní popisovanými. Přesto je dobré a poučné si ji přečist.
Byla jsem doktorkou v Osvětimi je jeden z nejsilnějších příběhů z koncentračního tábora, které jsem měla možnost přečíst. Nejprve bych chtěla vyzdvihnout odvahu autorky, že krátce po válce se odhodlala k sepsání příběhu, nad kterým se budete neustále zamýšlet a říkat si, jak tohle svět mohl dopustit. Její slova dokumentují ženský blok, život v něm a život v místní nemocnici, která byla spojená s doktorem smrti. Každá kapitola v knize vás zasáhne, řádky budete muset číst stále dokola abyste opravdu uvěřili slovům, která tam jsou napsaná. Na knihu budu ještě dlouho vzpomínat, protože na takovéto události se nesmí zapomínat.
Tak toto je jedna z nejlepších osvětimských knih co jsem četla. Nějaký Tater z Osvětimi se může proti ní jít zahrabat. Tato kniha by měla vyplňovat titulky knižních časáku a být na čestném místě v knihkupectvích.
Tak to bylo hodně těžké čtení,za každou kapitolou jsem musela knihu odložit. Válka je hrozná věc,co prožívali lidí v Osvětimi je příšerné. Kniha by měla být povinnou četbou,aby si každý uvědomil jakou má cenu lidský život.
Přečetla jsem více než dvě desítky knih týkající se Osvětimi a holocaustu, ale snad žádná mě nedostala tak jako tato! Kniha o pár stránkách a přesto jsem měla problém dočíst. Z každé stránky jde cítit odpor a zlost, kterou autorka cítila stejně jako je zřejmé, že knihu skutečně napsala jen krátce po osvobození, kdy byly všechny její vzpomínky živé.
Je to síla!! Jednotlivé útržky, příběhy. Moc emotivní. Nemělo by se zapomenout!!
Smutné, napínavé, těžko uvěřitelné, čtivé. Takto bych shrnula knížku Byla jsem doktorkou v Osvětimi. Na téma "holocaust" jsem četla spoustu knížek, ale tato byla jedna z těch, u které jsem i po tolika přečtených knížkách, nemohla věřit vlastním očím. Popisování táborů, podmínek, kde Gisella byla, bylo opravdu do detailů a krutosti a špatné podmínky táborů mne zamrazily. Člověk si dokáže představit, jak to tam mohlo vypadat (zvlášť i po nějakých filmech a případné osobní návštěvy tábora), ale takový popis od člověka, který to opravdu zažil a byl tam, je něco jiného - drsnějšího, krutějšího a smutnějšího. Gisellu zachránil z posledního tábora kněz, který ji poslal do Paříže. Knížka se četla sama, za pár dní jsem ji měla přečtenou. Rozhodně 5*, neměla jsem co vytknout.
Další kniha ke které nejde vyjádřit slovy co ty lidé zažívali za hrůzy četla se jedním dechem
Velmi čtivě napsaná knížka o neuvěřitelných hrůzách. Vzpomínky ženské lékařky ač jsou otřesné a naprosto nechápu, jak to její pacientky mohly přežít - tak kniha je o naději, lásce mezi lidmi a psaná neuvěřitelně lidsky.
Několik knih o holokaustu jsem už četla, ale zase jsem se dočetla o dalších zvěrstvech, která byla praktikována na tzv. "nežádoucích" lidech. Při čtení jsem často nedokázala pochopit, kde se ta krutost brala. Navíc z té prvotní krutosti vznikala často další krutost jako reakce v boji o holý život. Gisella Perl musela popřít svoji profesi, která by měla být posláním, i sebe samu, aby zachránila alespoň část lidských životů. Bylo to náročné čtení, ta autentičnost byla daná i tím, že kniha vyšla brzy po válce. V polovině jsem se už nemohla dočkat, až knihu dočtu a ponořím se do nějakého lehčího žánru. Doporučuji přečíst, nesmí být tyto události zapomenuty, ale určitě se ke knize vracet nebudu.
Osvětim. Knížka, která každého musí probrat z poezie. Místo nebo spíš peklo, o kterém nacisté rozhodli, že zde bude probíhat konečné řešení židovské otázky.
Jedno z prvních svědectví rumunské ženské lékařky Giselly Perl, která byla do Osvětimi transportována s celou svou rodinou. Jediné, co ji zachránilo život, byla její profese. Pověřením samotného Josefa Mengeleho se stala gynekoložkou v ženském táboře. Brzy poznala, kdo je hlavní táborový “lékař” a jaký záměr má mimo jiné s těhotnými ženami. Pod příslibem přiznání svého stavu nasliboval lepší blok a hodnotnější jídlo. Ve skutečnosti mladé dívky končily v ústředí zvrácených experimentů, odkud vedla jediná cesta ven - komínem osvětimského krematoria. Tehdy se Gisella rozhodla, že bude tajně provádět potraty, ale i samotné porody. Bez anestetik, léků, dezinfekce. Nenarozené plody, ale i novorozence usmrcovala, a ač to zní šíleně, stovkám žen tímto zachránila život.
Co se týče knížky jako takové, byla skvělá. Snad to nezní až tak zvráceně, ale je tomu tak. Zaslouží si to. Zaslouží si to hlavně sama vypravěčka, která se dokázala podívat zpět a prožívat vše znovu. Ta, která celé měsíce věřila, že na konci se opět shledá se svým manželem (též lékařem) a talentovaným synem. Manžel byl ubit a syn skončil v plynové komoře. Pár dní před osvobozením.
Nedávno jsem četla, že už těch knížek z války a táborů je nějak moc a další kdesi, cosi …. Dodnes není znám přesný odhad usmrcených. Státní muzeem Auschwitz - Birkenau uvádí 1,4 milionu, jiné zdroje 2 miliony, velitel tábora Rudolf Höss během norimberského procesu uvedl až 3 miliony, z toho více jak čtvrt milionu děti. Tohle jsou čísla, který jsou DOST. Nikdy nebude DOST!!!
Už po přečtení úvodu knihy jsem měla špatný pocit - již v úvodu je jasně cítit nenávist a zahořklost autorky. A čím déle čtete, tím je ta nenávist a pomstychtivost k Němcům a všemu německému stále větší... Což by se dalo na jednu stranu i relativně pochopit - kniha v prvním vydání vyšla již v roce 1948, ale:
Ve vyprávění mi spousta věci nesedělo. Např. Doktor Capesius nebyl velitelem tábora jak uvádí, ale pouze hlavním lékárníkem. Stejně tak Mengele nebyl velitelem krematoria ale nejvyšším lékařem v Březince (tzn. že nebyl ani nejvyšším lékařem v Osvětimi, jeho nadřízeným byl E.Withs).
Velice často také v textu opakuje, že vězni byli upalování a páleni v krematoriích zaživa, nebo že se mýdla se kterými se myli byla z "těl našich dětí a rodičů" - v Osvětimi neměli pořádně ani vodu, natož aby dostávali mýdlo...
Nejvíce nepravděpodobná mi přišla část kdy popisovala období na počátku roku 1945, kdy jí Mengele "poslal pryč" protože toho věděla příliš. Ono poslání pryč spočívalo v tom, že dostala vlastní eskortu dvou vojáků se kterými šla pěšky na nádraží do Katowic (cca 35 km) a odtud jela s nimi vlakem-v jednom vagonu s ostatními německými vojáky a důstojníky (ona, zavšivená vězenkyně?) do Berlína...
To a mnohé další nesrovnalosti bych asi překousla, ale vadil mi ten nenávistný tón celé knihy, který nerozlišoval mezi Němci a nacisty. Prostě pro autorku je každý Němec odpovědný za její utrpení.
Čímž samozřejmě nechci její utrpení a příběh nikterak opomíjet a příslušníky SS omlouvat či mít s nimi slitování.
Nicméně toto dílo nepovažuji za "povedenou" knihu od přeživší holocaustu - a to jsem jich přečetla desítky.
Kniha obsahuje skutečné vzpomínky židovské doktorky, která se ocitne v pekle jménem Osvětim. Silné, děsivé, mrazivé... Nemělo by se zapomínat.
Jako na ženu na mě tato kniha hodně zapůsobila. Je to drsné čtení, určitě ne na pláž u moře.
Kniha, která chytí za srdce ... Kniha, po jejímž přečtení musí člověk hodně přemýšlet ... Kniha, která dokazuje jak neuvěřitelně dobře se máme aniž bychom si to vůbec uvědomovali! Dnes už každý bere střechu nad hlavou, postel s matrací, zdravotní péči, jídlo a záchod jako běžnou věc ... Paní Gisella Perlová je žena, která dokázala nemožné, aby zůstala sama sebou a zachránila spoustu životů tváří v tvář krutosti a beznaději ...
Byla jsem doktorkou v Osvětimi
(SPOILER) Dost drsné čtení, ale to se dalo podle tématiky jednoznačně čekat. Perlová zažila "organizované" peklo v Osvětimi-Březince a v závěru války "neorganizované" peklo v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Aby zachránila životy těhotným ženám (o jejichž těhotenství Němci nevěděli), prováděla v Osvětimi pokoutní porody, po nichž novorozeňata uškrtila. Po válce za to byla Perlová často odsuzována, ale ona to dělala proto, aby alespoň zachránila životy ženám. V opačném případě by nacisté povraždili ženy i jejich děti, případně nenarozené plody. Na rozdíl od smyšlených "pamětí" lhářky Sosnarové stojí za to číst memoáry osob, jež skutečně zažily peklo německých či jiných koncentračních táborů. Howgh!