Byla jsem svědkyní vraždy ze cti
Nourig Apfeld
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/128407/bmid_byla-jsem-svedkyni-vrazdy-ze-cti-4Xr-128407.jpg
4
49
49
Nourig Apfeldové bylo sedm let, když opustila se svou rodinou Sýrii a odjela do Německa. Její sestra Wafa se záhy začala bouřit proti přísným pravidlům muslimských rodičů. Svou touhu po svobodě nakonec po letitých střetech zaplatila životem: v roce 1993 ji vlastní příbuzní zavraždili. Nourig se stala nedobrovolným svědkem vraždy a pak uprchla – ze strachu, že i jí hrozí stejný osud. Díky své silné vůli a neotřesitelné víře se rozhodla začít nový život. Po letech ji však její vlastní minulost přece jen dostihla…... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2012 , Ikar (ČR)Originální název:
Ich bin Zeugin des Ehrenmords an meiner Schwester, 2011
více info...
Přidat komentář
celkove druhá kniha kde sa mi viac lubil doslov ako samotný príbeh. Nebolo to zlé ale ani nič vynimočné podla toho nazvu som čakal krvavejšiu jazdu ale nebolo tam nič. Zeny to maju v tychto islamských krajinách velice ťažké vlstne dcéry vraždia kvoli cti ale aká je to česť? . Píše sa rok 2020 treba nastoliť sekularny štát a bol by pokoj
Nejsem rasista, je mi jedno, jaké barvy pleti je člověk, zda bílé, snědé nebo černé. Záleží na tom, jaký je. Z tohoto skutečného příběhu dnes, kdy je 21. století mrazí. Souhlasím úplně s příspěvkem L. Grasselové. Jestliže se z jakéhokoliv důvodu rozhodnu opustit svou rodnou zem, vychována v nějaké víře, musím se v nové zemi přizpůsobit kultuře dané země. Nechci ubližovat všem migrantům, ale valná většina se nechce přizpůsobit, čekají jen na přidělené dávky. Jak strašné je pro děti, které jsou vytrženy z rodného prostředí, ale islámský tradiční a zastaralý systém hodnot je založen na vládě strachu a podřízenosti a teroru. Žena = Nikdo . Neočekává, že se přistěhovalci vzdají svých kořenů a zcela se "poněmčí". ale jestli chtějí žít v této zemi, tak by se měli přizpůsobit.
Krutý příběh, ale bohužel mě nijak nezaujal. Druhá polovina se četla velmi těžce, to jsem se fakt nudila...
Nešlo se odtrhnout,dobrá knížka.Bohužel je to příběh jedné ženy z mnoha.Doufám, že mé snad někdy vnučky, pravnučky... nebudou svědky takového zacházení vlastní rodiny k dětem respek,ženám.
Nechápu jen poděkování autorky vlastním rodičům " za poskytnutou péči odpovídající jejich možnostem".
Netuctový příběh o životě na syrský způsob. Skutečná žena hovořila o sobě, své rodině, o nenávistném, cynickém a chladnokrevném světě, ve kterém lidé brojí proti lidem pocházejícím z odlišné společenské třídy a odlišného názoru. Poukazovala na nedostatky života žen a zdůraznila, že o svobodném bytí či solidaritě nemůže být v tamní společnosti ani řeči. Moji pozornost si udržela všech 221 stran.
Názor ať si udělá každý sám a ať si tam jezdí, má-li čas a jistotu, že jeho cestovatelská činnost nebude mít pro něj škodlivé následky.
Příběh je neuvěřitelný! Kniha se dobře čte, i když je psaná formou čistého vyprávění. Přímé řeči se v této knize najde opravdu málo. Každopádně doporučuji k přečtení.
Nikdy se neodvrátím od mého přesvědčení, že islám je pro naši společnost zhouba. Činy, které se odehrávají "ve jménu Alláha" se mi naprosto hnusí. Co oni nazývají "čest rodiny" já nazývám naprostým úpadkem rodiny a vůbec důvěry uvnitř....
Velmi silná kniha, která mě přesvědčuje stále o mém názoru...
Stojí za přečtení hlavně pro ty ženy, co jim Evropa nevoní a vdávají se do těchto zemí...za "lepším životem"...
Při čtení knihy jsem nevěřila, že se odehrává v současnosti. Člověk má pocit, že žijeme v civilizovaném světě...
Je obdivuhodné, že autorka dokázala svůj těžký život zachytit v knize.
Je až neuvěřitelné, že se něco podobného může stát v naší době a dokonce u našich sousedů ve vyspělém " západním světě".
Byla jsem svědkyní vraždy ze cti
Nemám ráda předmluvy, a když už v knížce jsou, tak by měly být velice stručné a krátké. U této mi přišlo, že ospravedlňuje už na začátku vše, co je v knížce napsáno. Druhá věc je, že jsem asi čekala od knížky víc, už název nám napovídá, o čem knížka bude, ale to je v knížce zmíněno jen jaksi okrajově. Po té strašné události, která je v knížce možná popsána půl odstavcem se příběh táhne líně jako pomalá řeka, nic moc se už nedozvíme, vše je stále dokola. Za mě velké zklamání