Byli jednou dva písaři
Gustave Flaubert
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543998/bmid_byli-jednou-dva-pisari.jpg
4
152
152
Zaposlouchejte se do humoru této legendární dvojce.
Literatura světová Romány
Vydáno:
2021
,
Supraphon (Editio Supraphon)
Originální název:
Bouvard et Pécuchet, 1881
Interpreti: Miroslav Táborský , Václav Kopta
více info...
Přidat komentář
Příběh dvou písařů, kteří se náhodně potkali a padli si, jak se říká, do oka. A společně kují pikle. Nic se jim nedaří a lidem jsou pro smích. To je jeden pohled na tuto knihu.
Druhý pohled na knihu, je to krásná satira, je to Flaubertovým výsměchem tehdejšímu? způsobu vědeckému bádání, kde vědcům, donekonečna se dohadujícím a prosazujícím své objevy, jde většinou jen o prosazení svého ega. Proto se v knize Flaubert tak často vysmívá mnoha vědeckým názorům či tzv. objevům, encyklopediím či populárně vědeckým článkům, které v té době skutečně existovaly.
Řekla bych, že i tato Flaubertova kniha stále žije a promlouvá i do dnešní doby. Všechny ty green deely a nesmysly zelených fanatiků.......... vědci, kteří opět masírují svá ega. Ovšem, nyní, dopady mohou být katastrofální.
Filmový seriál je velmi milý.
Na knize mě nejvíc překvapilo to, že zdaleka nebyla tak laskavá jako seriál. Naopak pojednává o nepěkných stránkách lidských povah včetně obludné krutosti. Ovšem napsáno je to mistrovsky.
Bohužel jsem knihu nedokázala dočíst. Oba hlavní hrdinové mi byli nesympatičtí tím, že nic nedotáhli do konce, ale byli nejchytřejší na celém světě. Vím, že přesně tohle Flaubert zamýšlel, ale mně se to příčí. Seriál se mi přitom moc líbil. Scénárista ale asi dokázal to, co já ne. Mezi všemi těmi akademickými bláboly najít děj...
jako bych si četl v Hrabalových Pábitelích. hravé, vtipné, nadčasové. také jedna z knížek, koupených pro strýčka příhodu. inspirace je zřejmá - seriál ve své době byl nepřehlédnutelný, i když jsem v tom čase Horníčka nějak moc nemusel (později jsem se „doučil“ a je to jeden z mých oblíbených autorů – a vím, co patří k jeho inspiracím:). a po přečtení bych se podíval zase, třeba jsem to viděl černobíle – ten text je hodně barevný.
doporučuji na dlouhá letní vedra ve stínu.
Krasne satiricke dielko ktore v nasich krajoch "zastinil" skvely serial. Avsak oproti nemu je kniha bohatsia, kosatejsia, pretoze si z knihy vybral len tie komickejsie pasaze, ktore sa dali zdramatizovat a boli fotogenickejsie pre obrazovku. V urcitych usekoch citatela mozu az nudit dlhsie vymenuvania do coho vsetkeho sa pani Pat a Mat pustili. Hlavna myslienka je dnes este aktualnejsia ako predtym. Ze vsetko sa da zvladnut lepsie ako to zvladnu odbornici tym, ze si domov natahate knihy a daco precitate a zrazu ste fundovanejsi. Krasne to rezonuje dnes, kedy sa internety hmyria odbornikmi na politiku, medicinu, epidemiologiu, sport, vojenski strategovia, pricom cerpaju mudrost z heslovitych clankov na obskurnych serveroch. Zdalo by sa ze sa za 140 rokov pramalo zmenilo. V tomto sli ale Bouvard a Pecuchet dalej a aspon si zohnali vzdy tie najodbornejsie knihy ktore sa dali zohnat :) Nuz len potom to dopadlo v exekucii predsavzati nejak ako ked psicek a macicka ked piekli dort. Velmi prijemna kniha, az by som povedal letno-dovolenkova. Raz odlozte Klapku alebo Wodehousea, a skuste Flauberta.
Pod dojmem z úspěšného televizního seriálu jsem někdy v jedenácti letech sáhnul v knihovně po Flaubertově nedokončeném románu v odeonském vydání z roku 1974. A byl jsem překvapen, protože kniha byla úplně jiná než televizní zábava pana Dietla. Hlubší, komplikovanější a přesto humorná. Nikoliv legrační. Legrace byla v televizi, v knize byl humor. A satira. A já toho z textu v jedenácti letech zcela jistě mnoho nepobral, mnoho mne minulo a čekalo, až se ke knize vrátím. Což jsem díky audioverzi s pány Táborským a Koptou mohl po letech splnit. A kniha se mi líbila, už mi nepřipadala tak těžká jako kdysi a na seriál jsem při poslechu vzpomenul jen výjimečně. Jak také chcete srovnávat originální společenskou satiru a odvozenou televizní komedii?
Dva střelený dědkové, co vymýšlejí blbosti. Ale v dobrém slova smyslu. I seriál je výborný.
Skvělé. Velmi pesimistické, až nihilistické dílo, které žene vpřed energie stylu a příběhu.
Neobyčajné, ironické dielo s filozofickým presahom, v ktorom autor prostredníctvom svojich dobráckych pisárov vyslovil kritiku súdobej meštianskej spoločnosti na vidieku a v Paríži. Ale prílišnou horlivosťou a nadšením veduchtiví a po duchovnej potrave bažiaci Bouvard a Pécuchet sa presviedčajú o nedostatkoch v poznaní a objektivity, ktoré sú v rozpore so skutočnosťou, kde nemajú veľa dôvodov k radosti. A otvorený konflikt pri poslednom pokuse začleniť sa do spoločnosti ich navracia späť k predchádzajúcemu "bezproblémovému" životu - životu pisárov.
..., kteří brk a inkoust v kalamáři prozatím nechali "odpočívat" v Paříži. Pábitelští bonviváni. Chalupáři - impresionisté. Drazí, hraví to po/pl/etové. Pěstitelé ducha venkova, pod jehož nebeským "baldachýnem" dnes a denně luftují své myšlenkové "perpetuum mobile."
Seriál asi lepší, než kniha, ale je to i tím, že hlavní představitele ztvárnili naší herečtí mistři pan Sovák a pan Horníček...
Ti dva, co se náhodou potkali na lavičce a zjistili, že jsou stejní podivíni spolu napáchají spoustu blbostí (v zájmu vědy samozřejmě) a vyvedou z míry celý okolí. Docela mě to bavilo. Někdy to odsejpalo a bavil jsem se dost, ale jindy to bylo úmorný a nekonečný.
Mám dojem, že kdyby to Gusta stihnul dopsat do konce, tak to má o tisíc stran víc a skopičiny dvou starejch bláznů by nakonec omrzely, nebo by to skončilo dřív tím, že jim nějakej kastról bouchne do ksichtu, což by bylo mnohem zajímavější...
Že se kniha odlišuje od známého humorného seriálu mi bylo známo, ovšem nečekala jsem, jak brutální a drsné momenty toto dílo obsahuje. Nutno podotknout, že televizní zpracování je inspirováno Flaubertovou předlouhou jen velmi mírně. Holt realismus...
Kniha se mi líbila. Byla jsem překvapená vysvětlivkami o událostech, osobnostech a výrazech. Tyto vysvětlivky mi někdy chybí v knížkách, pokuď není to vysvětleno přímo v textu. Chybí mi v knížkách často výslovnost některých jmen.
Pokud se týče knížky Bouvard a Pécuchet aneb Byli jednou dva písaři, je to knížka zábavná, poučná i naučná. Humor, který jsem viděla v seriálu, je i zde. Knížka mě nezklamala.
Kniha se v některých částech četla dobře, v některých zase pomalu. Byly zde pasáže, kdy jsem se smála nad činy hlavních představitelů, a kdy jsem s hrůzou hleděla, co vymýšlí za nápady. U postav se mi líbil jejich stálý optimismus a neustálé hledání/objevování/zkoušení nových věcí. Vedlejší postavy, jak zmínil v komentáři druzickaster, měly tolik negativních vlastností, že to nevypadalo jak v 19. století, ale jak v dnešní době.
Ke knize mě dostala čtenářská výzva a hlavně seriál ,který jsem měl v dospívání hodně rád a byl jsem překvapen jak má málo společného s knihou. Kniha není špatná ,ale žádná veselá oddechovka to rozhodně není. Kniha je plná jmen vědců,spisovatelů,lékařů a vysvětlivek ,které zrovna na čtivosti nepřidají. Nakonec jsem rád ,že jsem si knihu přečetl a nakoukl pod pokličku myšlení lidí té doby a jejich vizí.
Příběh dvou Pařížanů, kteří přišli do maloměsta. Místními obyvateli nebyli moc pochopeni, neodpovídali až tak maloměstskému pojetí života. Takovému životu se tak trochu vymykali. Šlo o dva nudící se snílky, kteří se moc do tehdejší doby nehodili. Kniha je dost popisná a chybělo mi v ní víc přímé řeči a lepší rozebrání jejich snah něco vybádat. Autor si spíš měl více pohrát s jejich nápady, více je rozehrát, třeba i na úkor jejich počtu.
Kniha u mne vyvolala rozporuplné pocity. Z jedné strany mě bavila, mnohdy jsem se zasmál věcem, které hlavní postavy prováděly, z druhé strany v ní bylo moc odborných pojmů, až mne to chvílemi unavovalo.
Líbil se mi také seriál BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI, kde hlavní roli ztvárnili Jiří Sovák a Miroslav Horníček. Seriál je černobílý a občas ho vysílá Česká televize.
Autorovy další knížky
| 1973 |  Paní Bovaryová |
| 1959 |  Citová výchova |
| 1920 | Salambo |
| 2004 | Byli jednou dva písaři |
| 1929 | Pokušení svatého Antonína |
V něčem asi geniální, působí to jako slapstick před slapstickem. A to jak fyzický, tak intelektuální slapstick. Nevím jak to Bouvard s Pécuchetem dokázali.
Nicméně tenhle fakt není knize tak úplně v prospěch: působí to jako nekonečná montáž skečů Laurela a Hardyho s toutéž strukturou a toutéž pointou. To by se asi unudil i skalní fanoušek. Po zhruba 70 stránkách už hekáte únavou. Když mi zbývalo už jen asi 20 stran, ztratil jsem trpělivost. A já málokdy nedočítám, takže možná za pár měsíců si těch posledních dvacet dám. Ale netěším se na to.
Mám rád Flauberta a myšlenka i provedení knížky se mi líbí, ale celek je na mě prostě moc úmorný.