Byli jednou dva písaři
Gustave Flaubert
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543998/bmid_byli-jednou-dva-pisari.jpg
4
152
152
Zaposlouchejte se do humoru této legendární dvojce.
Literatura světová Romány
Vydáno:
2021
,
Supraphon (Editio Supraphon)
Originální název:
Bouvard et Pécuchet, 1881
Interpreti: Miroslav Táborský , Václav Kopta
více info...
Přidat komentář
Četla jsem v dubnu 2003. Podle mých poznámek:
Přečetla jsem jen asi třetinu knížky. To zábavné je krátké, to nezábavné je zdlouhavé a čím dál delší a delší.
Televizní seriál je supr - vtipný, inteligentní.
Po slibném začátku téměř nekonečná deprese lemovaná neustálými nezdary a obecně totální marností. Škoda, že to není alespoň dokončené dílo, takhle bez případné pointy to dojem bezútěšné tísnivosti jen prohlubuje. Je to optimistické asi jako Justina od markýze de Sade, byť to přirozeně není ani trochu pornografické (tiše doufám, že snad budu v tomto poněkud kulhavém přirovnání vhodně pochopen). Samozřejmě chápu autorovy záměry ale četlo se mi to nesmírně těžce, jeho kritika tehdejší francouzské společnosti a tehdejších učenců zvláště mi připadala mnohdy dost za čárou a vlastně se divím, že jsem knihu neodložil... Celkový dojem: 65%
Mi se to líbilo. Pokud ale někdo čeká něco, co dostal ve vynikajícím seriálu Byli jednou dva písaři, tak ho musím co nejdůrazněji varovat. V této knize dostanete ze seriálu tak asi 5%, zbytek si pánové Horníček, Sovák a Roháč domysleli. Ve všem ale čerpali z této knihy. Kdyby to měl někdo zfilmovat, vznikne z této knížky podle mě tak tisícidílný seriál, protože těch věcí, do kterých se ti dva pošetilci pouštěli je mnohem více, než nám zatím nabídlo televizní zpracování. Ale duch díla je zachován - člověk jen zírá, co všechno jsou ti dva schopni pokazit a znovu se vrhnout do něčeho jiného. Jinak je kniha plná národopisných, přírodopisných, geografických a jiných vědeckých jmen, které na jedné straně knihu čtenáři (zvláště českému) ztěžují, ale jakmile si na to čtenář zvykne, naopak to pomáhá náladě věčného boje o poznání.
Pan Bouvard a Pecuchet, dva písaři. Pod vlivem seriálu jsem se do toho pustil, ale je to jiné. Když tuším, jak "protirežimní" dílo mohlo vzniknout, pomalu lituji, že se nezdařilo do seriálu přenést více. Pánové prakticky do všeho, do čeho se vrhnou, utrpí porážku - výchova dětí, náboženství i revoluce, samozřejmě zahrada, hospodářství. Škoda, že to pan Flaubert nestihl dopsat, zdá se, že by to dokázal dovést do ucelného tvaru, kde se oba vrací k tomu, v čem byli úspěšní - písařství.
Pro znalce seriálu už je dost obtížné v postavách dvou písařů nevidět podobu Jiřího Sováka a Miroslava Horníčka. Ale nakonec to není takový problém, protože kniha kupodivu se seriálem docela dost koresponduje. Na Flauberta, jak ho známe z jeho slavnějších děl, je to nečekaně svěží kniha, místy dokonce i vtipná. Rád jsem si ji přečetl.
jeden z mála případů, kdy televizní zpracování je lepší než knižní předloha. Knížka mě nijak nenadchla a nezaujala.
no vida, další knížka o knihovnách.. a o dvou takových knihovnomolech:
Bouvard a Pécuchet - oba stateční badatalé se pročetli mnoha učenými knihami o zemědělství, literatuře, chovu dobytka, lékařství, archeologii a politice, pokaždé s neuspokojivým výsledkem. Flaubertovi dva klauni však přišli na to, co jsme vždycky věděli, ale zřídkakdy jsme tomu věřili: že nahromadění vědomostí není ještě vědění.
Bouvardovo a Pécuchetovo usilování je nyní téměř skutečností, když se veškeré vědění světa zdá být zde, blikající za vábivou obrazovkou....
Kniha mírně rozvláčná, televizní seriál Byli jednou dva písaři se Sovákem a Horníčkem má šmrnc.
Pod dojmem slavného seriálu jsem koupil knihu. A byl zklamán. I když jsem se snažil, tak jsem pořád srovnával nesrovnatelné. A to knize uškodilo. Nedočetl jsem, i když uzávám, že Flaubert byl schopen filozofické a psychologické analýzy a že příběh má mít spíš kritický pohled.
Pro člověka seznámeného nejprve s rozverným seriálem působí román jako studená sprcha a i když jsou amatérské pokusy o vědu a výzkum obou pánů někdy úsměvné, mnohem víc knihou prosvítá kritika tehdejších poměrů a mravů, takže výsledkem je spíše trpké pousmání
Jsem v půlce příběhu, dovolím si napsat své dojmy. Nikdy sem nečetl "vážnou literaturu" . Tedy ve škole ano, ale to mě nebavilo,nic si nepamatuji . Pro mě je zajímavé číst příběh, kde není žádné násilí ,vraždy, oblíbení psychopati a mezihvězdné cestování. Příběh jde jemně ku předu,od seznámení obou písařů . Stěhování a dalších úsměvných situací . Vidím že sem nezaslouženě zavrhl tuto část literatury která mě připadala velmi těžká nesrozumitelná . Časem se chci přečíst další díla klasiků .
Absolutně nejde o nějaké autorovo převtělení se do děch bodrých pánů, protože bodří byli, já bych až řekla že se jim nad papírem tiše vysmíval " no to jsou ale nedoukové". Myšlenka a celá kompozice krásná, co slovo to výzva to lehká ironie někde v pozadí, stránky jsou plné energie, která má čtenáře snad až vychovávat,ale tak nějak jinak než se na prvníp ohled zdá. Flaubert nevytváří nic umělého, přesto jako by vytvořil alegorii, Rozhodně je to kniha která má u něj zvláštní místo.
Docela věřím že tuto svou " studii" aplikoval proto že někoho takového prostě znal.
No, tentokrát musím z lítostí konstatovat, že seriál k němuž byla tato kniha námětem, se mi zamlouval víc. Bylo to nepochybně herci Sovákem a Horníčkem, kteří s toho i přes počáteční rozpaky režiséra udělali nakonec velice kvalitní podívanou. Kniha pro mě bohužel moc zábavná nebyla. I když oceňuji autora v jeho samostudiu, kdy v přípravě na toto dílo přečetl v knihovně obrovskou haldu knih.
60%
Kniha mě trochu zklamala. Nejspíš díky seriálu s dvěma geniálními herci, kde jim režisér dal volnou ruku v improvizaci. Možná, že televizním zpracováním by nejspíš byl naopak zklamán sám autor knihy. Těžko říci. Nebo snad byla kniha myšlena jako ironická kritika čehosi? Každopádně jsem se po prvních dvou kapitolách začínal ztrácet v obrovském množství detailních informací a spoustu stránek jsem očima jen tak přelétl, protože jsem si byl stoprocentně jistý, že bych toho většinu zapomněl s každým otočením další stránky.
Možná bych měl trochu reagovat na příspěvky věnované 'Písařům'.
Osobně si myslím, že Flaubert by asi českou idealizovanou verzi moc nepochopil, protože je zasazená do úplně odlišného společenského kontextu. Přestože si Flaubert pravděpodobně během psaní své postavy určitým způsobem oblíbil a sympatizoval s nimi, jako celek mají být B&P spíš kritikou...
Tohle se už snažím přečíst tak rok a asi na to vážně nemám sílu. Jak si vždycky říkám, že když už něco číst začnu, tak to prostě dočtu pokud se dostanu přes pár prvních stránek, tak tohle zatím vypadá na první knihu kde to asi nikdy nezvládnu. To množství jmen, míst, názvů - to je katastrofa, zvlášť když si troufnu tvrdit, že průměrně vzdělaný člověk prostě nezná z každého oboru tolik, aby mohl rozumět - alespoň napůl - více jak nula až dvěma kapitolám této knihy. Kdybych tomu všemu vážně chtěl porozumět, tak nad tím strávím mládí a navíc si každé třetí slovo knihy hledám v učebnicích či na internetu. Na druhou stranu pokud není míněno tomu všemu rozumět, tak je to pravděpodobně nejnudnější kniha, která se mi kdy dostala do ruky - a to počítám i učebnice chemie.
Asi většina čtenářů zná tuhle knihu prostřednictvím sriálu, který napsal podle této knihy J. Dietl - Byli jednou dva písaři, kde vynikají J. Sovák a M. Horníček.
Autorovy další knížky
| 1973 |  Paní Bovaryová |
| 1959 |  Citová výchova |
| 1920 | Salambo |
| 2004 | Byli jednou dva písaři |
| 1929 | Pokušení svatého Antonína |
Předně obrovská poklona autorovi, nastudovat takovou hromadu literatury pro napsání jednoho díla, skutečně neskutečné. Škoda taky, že nedopsal alespoň tuto první část.
Ke knize jediná výtka, nejsem lingvista a francouzské názvy a jména, to bylo peklo, ale to je asi jediné, co lze knize vyčítat a ke všemu si za to můžu sám.
Děj knihy není příliš veselý, ale vyvolal ve mně obrovskou spoustu emocí. Hlavní hrdinové mají můj obdiv nad svým téměř neutuchajícím optimismem, pozitivním náhledem na svět a téměř nekonečnou silou začínat znovu a znovu a znovu...chvílemi mě pěkně štvali, že se na daný problém vykvákli a vrhli se zase na další a zase s tou vervou a nadšením.
Vedlejší postavy mě veskrze pudily svou omezeností, šosáctvím, nabubřelostí, nezájmem, povýšeností, pletichařením, závistí a už ani vlastně nevím čím ještě, protože těch negativ bylo mnohem víc. Autor tento marný boj a střet dvou dobráků a poctivců s hordou "pitomců" a zabedněnců vystihl tak přesně, až z toho mrazí a co víc, obávám se, že kniha ač přes 100. let stará je aktuální stále.
Neplťe si knihu s u nás populárním seriálem, tím nechci říct, že je seriál špatný, ale je to velmi volná inspirace tímto románem. Román je nutno přečíst, to je jisté.