WEIL profil

---

Odznaky 9 ze 72

Kdo jsem

Něco pro dobré milovníky hudby: http://www.youtube.com/watch?v=q32JAfaEPbk&feature=relateda http://www.youtube.com/watch?v=q32JAfaEPbk&feature=relatedCo mě nejvíc od zdejších uživatelů pobavilo, či vážně zaujalo co jsem zde od 12.12. 2010:                                                                      pátek                                                                      4. listopadu 2011        1.) Řekni mi co čteš a já ti řeknu, jaký jsi. To vždy platilo a říká se už dlouho. Já bych k tomu ale přidal - nejen vyjmenuj mi co čteš, ale jak to chápeš.       A s tímhle jsem udělal dost zkušeností.      Někdy jsem podstrčil mistrovskou povídku od některého autora, který je mi blízký a ve většině případů nejenom že čtenář nepoznal, že jde o toho kterého autora, a přisuzoval autorství mě, ale měl k té povídce tolik výhrad a tolik připomínek, že jsem se v duchu jen bavil.      Po čase mě to přestalo bavit, neb jsem si pro tyhle své prověrky zpravidla vybíral učitelky i učitele českého jazyka, či lidi, co si mysleli, že nejsou žádní velcí pitomci.      2.) Přijímej svět jaký je, jiný kvůli tobě nebude.   Dost lidí se neseznamuje s životem, ale nařizuje mu či si představuje jaký je a ani se neobtěžuje si něco načíst a něco ověřit či verifikovat.          Bohužel je to značně masový jev a pozoruji ho často i zde, kde ať je to jak je to, je to jistý vzorek lidí.      3.) Dospívající sní, dospělý žije už víc z toho co nažil.   Netřeba to asi více vysvětlovat. Bdělé snění je součástí ontogeneze lidské  psychiky. Končívá v době, kdy jedince už dostatečně poznal realitu, a víc snění mizí, či je pouze fiktivní.                                                                        úterý                                                                          25.října 2011     1.) Rád propaguji druhé lidi, ty co prošli zajímavým životem či nevšedními situacemi, a umí o tom podat    výstižnou zprávu. Cítím, že tím, že o nich mluvím či píšu, tak jim prokazuji jedinou možnou službu, kterou může člověk člověku prokázat. O čem se nemluví, to jako by neexistovalo. O čem se neví, to neexistuje pro člověka, který o tom nic neví. Každý má své limity. S tím se každý člověk musí smířit.     2.) Smrt je nad veškerým lidským počínáním. Dočasnost života mě často vede k úvaze, že vše je zde zbytečné, ale současně, že něco by mohlo mít i nějaký smysl. To druhé je ale víc abstraktní (pokud odmyslíme primární potřeby člověka, bez nich je lidský život nemožný), to prvé až mrazivě jenom konkrétní. Nic víc než povídat si o tom, či psát ale člověk nemůže dělat.     3.) Jak málo stačí k lidskému porozumění. Ale právě to málo nikdy nenastane, proto jsou vztahy mezi dvěma  lidmi, což je minimum pro komunikaci,  často tak zbytečně disharmonické. Jsou slova, která někteří lidé nikdy nepoužijí, nemají je v povaze. Jsou slova, která dost lidí použije, jelikož vymezují jejich charakter a je to tudíž i jejich potřeba. A ještě víc než slova je čin, kdo co pro koho udělal a dělá kladného.                                                                         neděle                                                                        25.září 2011     1.) Ano, dávám si bacha, abych nepsala nějaké komentáře, a nepropadla tomu.        Vyznělo mi to jinými slovy tak - Ano, dávám si bacha, aby se nezjistilo, že jsem knihu nečetla,  a abych neměla         moc bodů a nikdo mě nemohl obvinit z přílišné aktivity.        2.) Nic mě nedokáže předělat, protože jsem od přírody chladná a díky tomu jsem úspěšně vystudovala.         Upřímnost, sebereflexe, umí sama se sebou žít a ví přesně co je zač. Díky tomu skutečně člověku odpadá         množství otázek, vnitřních svárů, emocionálních bojů.     3.) Často mi moji partneři vytýkali, že sem kariéristka. Já přitom nejsem kariéristka, jen mám své cíle.        Život bez přibližných cílů je zvláštní, tedy pro mě, ale na druhou stranu mě fascinují lidi, kterých není málo a jedou         na způsob hraček, které jsem měl jako dítě rád. Většinou jsou z plechu a na pružinu. Natáhnou se klíčkem, třeba          slepička a pak zobe a hýbe se a hýbe až je najednou konec její činnosti. Inu vše má začátek a konec, takže          takhle jako tahle hračka dost lidí funguje a dofunguje.        Výsledně vzato v tomhle jsme všichni stejně, nechci a nemohu se z toho vyčleňovat, protože taky žiji "jen" lidský         život, ale dávám přednost těm, co víc cítí, co víc umí dávat děje do souvislostí apod.    Líný čtenář, a ještě línější pisatel.  Kdybych nebyl líný čtenář, tak bych napsaného načetl více, lépe bych načtenému porozuměl, a následně bych se i výstižněji   vyjadřoval jako pisatel.                         ************************    Díky "Databáze Knih" si konečně mohu udělat aspoň pořádek ve své knihovně.    A poslouží mi tedy i jako seznam knih, které vlastním.************